Noc kostelů se přesouvá na 12. června 2020

Letošní Noc kostelů se na základě rozhodnutí vlády o uvolňování omezení souvisejících s epidemií koronaviru posouvá o týden. Nově se tak kostely veřejnosti otevřou v pátek 12. 6. 2020.

„Nový termín Noci kostelů je 12. 6. 2020. Dle aktuálního plánu uvolňování omezení souvisejících s epidemií koronaviru bude možné přivítat příznivce Noci kostelů v mezích aktuálních opatření. Zveme návštěvníky do kostelů a modliteben také prostřednictvím multimediálních prostředků a internetové sítě a také prostřednictvím vysílání TV Noe,”  stojí na webu Noci kostelů. Na podrobnějších informacích ohledně organizace letošní Noci kostelů se pracuje.

Motto Noci kostelů 2020

Motto Noci kostelů 2020 vychází z veršů 19–24. Přesně tyto verše v Českém ekumenickém překladu znějí: Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.

Jde o místo, které v žalmu odpovídá stvoření měsíce a slunce. První kniha Bible Genesis doslova říká: „I řekl Bůh: ‚Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.‛“ (Gn 1,14). Jakkoli nám to přijde divné, první kniha Bible nebeským tělesům přisuzuje především roli časoměrnou. Možná to bylo proto, že mnoho věcí člověk může ovlivnit, ať jsou to rostliny, zvířata, nebo dokonce i tok řeky. Ale ovlivnění času bylo pro starozákonního člověka naprosto nepředstavitelné. Důvodem, pro který se nebeská tělesa zmiňují, je zřejmě to, že některé národy uctívaly slunce či měsíc jako Bohy (např. sousední Egypt). Zde se však jasně říká, že ač jsou člověku nedostupné, jsou pouze stvořením a nikoli bohem.

Čtenáře také může fascinovat, jak pisatel žalmu z doby bronzové pečlivě pozoroval oblohu a dobře věděl o rytmu, s jakým se nejen slunce měsíc, ale i hvězdy objevují na obloze. Jsme fascinováni skutečností, která byla pro tehdejšího člověka jediným klíčem k určování měsíců či dnů. Zároveň tu můžeme vidět úžas nad tím, jak ve světě vše funguje podle určitého řádu, autor zde jako příklad uvádí noční šelmy, které ví, kdy mají vylézat a hledat kořist. Ale i tito člověku nebezpeční predátoři jsou závislí na Bohu. Bez jeho požehnání zahynou hlady úplně stejně jako člověk. Ani tato zvířata nejsou bohem! A když slunce vystupuje na východě, přichází čas člověka a jeho práce. Také to odpovídá úkolu, který člověk od Boha dostal (Gn 2,15).

Žalm 104 je zpěvem radosti nad úžasným řádem vtištěným do světa, s nímž člověk má pracovat s úctou.

_{(Zdroj: www.nockostelu.cz)}