Papežovo poselství Urbi et Orbi: Zranění se stala nadějí

Přinášíme celý text velikonočního poselství papeže Františka Urbi et Orbi z bazilikY sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, hezké Velikonoce!

Dnes oznamuje církev celému světu: „Ježíš Kristus vstal z mrtvých! – Opravdu vstal!“.

Tato dobrá zvěst se jako nový plamen rozhořela v noci. V noci světa, který se již potýkal s epochálními problémy a nyní na něj dolehla pandemie, která vystavuje naši velkou lidskou rodinu tvrdé zkoušce. Do této noci zní hlas církve: „Kristus, má naděje, byl vzkříšen!“ (Velikonoční sekvence).

Je to jiná „nákaza“, šířící se od srdce k srdci, protože každé lidské srdce očekává tuto dobrou zvěst. Je to nákaza naděje: „Kristus, má naděje, byl vzkříšen!“. Nejde o zaklínadlo, po němž se rozplynou problémy. Nikoli, to není Kristovo zmrtvýchvstání. Je to naopak vítězství lásky nad kořenem zla, vítězství, které „nepřeklenuje“ utrpení a smrt, nýbrž jimi prochází, razí cestu hlubinami a proměňuje zlo na dobro, což je ochranná známka Boží moci.

Tím Vzkříšeným je Ukřižovaný, nikoli někdo jiný. Na svém oslaveném těle nese nesmazatelné rány: zranění, jež se stala nadějí. K Němu obraťme svůj pohled, aby zahojil rány sužovaného lidstva.

V tento den myslím zejména na ty, kteří byli přímo zasaženi koronavirem: na nemocné, na ty, kdo zemřeli, a na příbuzné, kteří oplakávají smrt svých drahých, s nimiž se nemohli ani naposledy rozloučit. Pán života ať přijme do svého království zemřelé a daruje útěchu a naději těm, kdo jsou dosud zkoušeni, zvláště starým a osamělým lidem. Kéž nechybí Jeho útěcha a nezbytná pomoc těm, kdo jsou obzvláště zranitelní, tedy pracujícím v domovech důchodců anebo těm, kdo žijí v kasárnách a vězeních. Pro mnohé znamenají Velikonoce samotu, prožívanou v zármutku a nesnázích, způsobenými pandemií, od fyzického utrpení po ekonomické problémy.

Tato epidemie nás připravila nejenom o náklonnost, ale také o možnost osobně čerpat útěchu ze svátostí, zejména eucharistie a smíření. V mnoha zemích nebylo možné k nim přistupovat, ale Pán nás neponechal samotné! Zůstáváme sjednoceni modlitbou, máme jistotu, že na nás klade svou dlaň (srov. Žl 138,5) a důrazně nám opakuje: „Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou“ (Římský misál)!

Ježíš, naše Pascha, ať dá sílu a naději lékařům a ošetřovatelům, kteří všude vydávají svědectví starostlivosti a lásky vůči bližním, až do úplného vyčerpání a nezřídka i obětí vlastního zdraví. Jim, jakož i těm, kdo se snaží zaručovat podstatné služby nezbytné pro občanské soužití, pořádkovým silám a vojákům, kteří se v mnoha zemích snaží obyvatelstvu ulevit v jeho obtížích a bolestech, patří naše sympatie a vděčnost.

V těchto týdnech se život milionů lidí znenadání změnil. Pro mnohé je pobyt doma příležitost k reflexi a k zastavení uspěchaného životního rytmu, aby byli spolu se svými drahými a vzájemně se těšili. Pro mnohé je však také časem obav o budoucnost, která vypadá nejistě, o práci, jejíž ztráta hrozí, i vzhledem k dalším důsledkům, jež přináší nynější krize. Vybízím všechny, kdo mají politickou odpovědnost, aby se aktivně zasadili o obecné dobro občanů, poskytli prostředky a nástroje nezbytné k důstojnému životu pro všechny a usnadnili, až to okolnosti dovolí, návrat k obvyklé každodenní činnosti.

Toto není  čas na lhostejnost, protože celý svět trpí a potřebuje jednotně čelit pandemii. Vzkříšený Ježíš kéž daruje naději všem chudým a těm, kdo žijí na periferiích, uprchlíkům a bezdomovcům. Ať nejsou ponecháni o samotě tito naši nejslabší bratři a sestry, žijící v našich městech a periferiích všech částí světa. Ať jim nechybí základní prostředky k životu, obtížně dosažitelné nyní, kdy bylo pozastaveno mnoho aktivit, jako jsou léky a především možnost adekvátní zdravotnické péče. Kéž jsou se zřetelem na tyto okolnosti zmírněny mezinárodní sankce, které odebírají zemím, na něž byly uvaleny, možnost poskytovat adekvátní pomoc svým vlastním občanům, a všem státům, ať je dána možnost čelit těm největším momentálním potřebám a je jim redukován či dokonce odpuštěn dluh, který tíží rozpočet zejména těch nejchudších.

Toto není čas na sobectví, protože výzva, které čelíme, nás všechny spojuje a nečiní rozdíly mezi lidmi. Mezi mnoha oblastmi světa, zasaženými koronavirem, myslím zvláště na Evropu. Po Druhé světové válce mohl tento kontinent povstat díky konkrétnímu duchu solidarity, který umožnil překonat minulou rivalitu. Jako nikdy dříve je především za dnešních okolností naléhavé, aby se tato rivalita znovu neujala a všichni uznali, že tvoří jednu rodinu a vzájemně se podporovali. Evropská unie dnes stojí před epochální výzvou, na níž závisí nejenom její budoucnost, ale i budoucnost celého světa. Ať nepromarní příležitost podat další důkaz solidarity i za pomoci nových řešení. Alternativou je pouze sobectví stranických zájmů, pokušení návratu do minulosti spolu s rizikem vystavit tvrdé zkoušce mírové soužití a rozvoj příštích generací.

Toto není čas na rozdělení. Kristus, náš pokoj, ať osvítí ty, kdo jsou zodpovědní za konflikty, aby měli odvahu přijmout výzvu ke globálnímu a bezprostřednímu příměří v každém koutu světa. Toto není čas na pokračování výroby a prodeje zbraní, utrácení obrovských kapitálů, které by měly být použity na péči o lidi a na záchranu životů. Nastal však čas, aby konečně ustala dlouhá válka, kterou krvácí milovaná Sýrie, konflikt v Jemenu a napětí v Iráku, jakož i v Libanonu. Je čas, aby Izraelci a Palestinci znovu navázali dialog a nalezli stabilní a trvalé řešení, umožňující oběma stranám život v míru. Ať skončí utrpení obyvatelstva, žijícího na východní Ukrajině, ať ustanou teroristické útoky páchané proti mnoha nevinným lidem v různých zemích Afriky.

Toto není čas na zapomnění. Ať nám krize, s níž se potýkáme, nedá zapomenout na mnohé jiné nouzové situace, jež působí utrpení mnoha lidem. Pán života ať projeví svoji blízkost obyvatelstvu Asie a Afriky, procházejícímu těžkými humanitárními krizemi, jako v regionu Cabo Delgado na severu Mosambiku. Kéž potěší srdce mnohých lidí, kteří jsou na útěku a bez domova v důsledku válek, sucha a hladu. Ať ochraňuje četné migranty a běžence, mezi nimiž je mnoho dětí, žijících v nesnesitelných podmínkách, zvláště v Libyi a na hranicích Řecka a Turecka. A nechci zapomenout na ostrov Lesbos. Kéž dovolí Venezuele dojít ke konkrétnímu a bezprostřednímu řešení, umožňujícímu dodávky mezinárodní pomoci obyvatelstvu, které trpí v důsledku závažných politických, sociálně-ekonomických a zdravotnických okolností.

Drazí bratři a sestry,

Lhostejnost, sobectví, rozdělení, zapomnění opravdu nejsou slova, která chceme slyšet v této době. Chceme je odstranit z každé doby! Zdá se, že převažují, když jsme přemoženi strachem a smrtí, to znamená, když ve svém srdci a svém životě nenecháváme vítězit Pána Ježíše. On, který již porazil smrt a otevřel nám cestu k věčné spáse, ať vyžene temnotu z našeho ubohého lidstva a uvede nás do Svého zářivého dne, který nezná setmění.

Spolu s těmito reflexemi bych vám všem chtěl popřát požehnané Velikonoce!

_{Zdroj: Vatican News, přeložil Milan Glaser}