Dopis biskupa Zdenka Wasserbauera nemocným

Přinášíme vám dopis pražského pomocného biskupa Zdenka Wasserbauera, předsedy Rady pro zdravotnictví při ČBK, nemocným.

^{Ilustrační foto: Miroslav Novotný, Člověk a víra}

Vážení a milí nemocní, hospitalizovaní a podrobení terapii, osamocení, staří či jakýmkoli způsobem trpící,

obracím se k Vám na prahu tzv. Pašijového týdne, ve kterém dvakrát čteme a nasloucháme působivému vyprávění o utrpení a smrti ale také zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Žádný ze čtyř evangelistů, i když psal svým osobitým stylem, neopomněl zachytit tyto události, aby z nich všichni lidé ale zejména trpící až do konce světa mohli čerpat světlo a povzbuzení.

Prožíváme jako osoby i jako společnost situaci, kterou nikdo z nás nepamatuje. Mnozí z vás jste byli nemocní už třeba dlouho předtím, než se začal koronavirus šířit i v naší zemi. Ale nastalý stav mohl Vaši situaci v mnohém zhoršit či zkomplikovat. Každý den sledujeme stoupající počet těch z Vás, kteří jste se nakazili a s nákazou probíhající s lehčími nebo těžšími příznaky v těchto dnech bojujete. Sám jsem snad zdravý, ale jsem Vám blízko kromě modlitby třeba i tím, že tyto řádky píši sám uzavřený doma v karanténě.

Čteme o práci lékařů a ostatních zdravotníků, kterým patří veliký dík a pro které může být obrovská námaha a někdy nadlidské nasazení skutečným křížem. Sledujeme počínání politiků a všech, kdo mají ve společnosti zodpovědnost, a jejichž nelehká rozhodování, která dalekosáhle ovlivňují naše životy, také mohou být formou nesení kříže. Vidíme mnoho těch, kteří zůstali pracovat na svých místech nám všem ku prospěchu, vystaveni nebezpečí nákazy nebo spousty dobrovolníků, kteří se svou nezištnou službou potřebným připodobňují vědomě či nevědomě Kristu.

Velmi mne oslovilo, jak papež František nechal na prázdné svatopetrské náměstí, na kterém se 27. února modlil a ze kterého dal požehnání Urbi et Orbi, přenést ikonu Panny Marie a starobylý kříž. Byl to ten kříž, ke kterému se pěšky vydal pár dní předtím do jednoho římského kostela, aby před ním prosil za zastavení šířící se epidemie. Jakoby chtěl celému světu ukázat dva pevné body, ke kterým se máme v tyto dny utíkat a před kterými se máme zvlášť intenzivně modlit. Vybízím Vás tedy, milí přátelé, abyste vroucně vzývali tu, která doprovázela svého Syna na křížové cestě, stála pod křížem, a které jsme byli na Golgotě všichni svěřeni. Vyzývám Vás, abyste s vírou obejmuli kříž, a možná prožijete to, co jeden duchovní autor popsal takto: „Kříž, který pevně obejmeme, přestává být křížem, je jako sníh tající v sepjatých dlaních.“

Každý den přibývá, naštěstí v naší zemi velmi pomalu, počet zemřelých v důsledku nákazy. Úzkostlivé sledování tohoto čísla a diskuze kolem něho pramení jistě také z toho, že společnost do značné míry ztratila či odmítla naději ve svět nad námi. A v důsledku toho vytěsnila vnímání smrti a skutečnost, že jsme smrtelní. Náš život spěje k velikému setkání, jsme v Božích rukou a proto z toho, co přijde po smrti, nemusíme mít strach. Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus je vítězem nad naším hříchem a smrtí – to je poselství, kterému chtějme otevřít svá srdce o letošních velikonocích! „Ve velikonoční naději má smrt předposlední slovo. Poslední, které si Bůh vyhradil pro sebe, totiž zní: život.“ (kard. Koch)

Nedávno, o 5. neděli v době postní jsme četli evangelium o vzkříšení Lazara. Představuje nám tři sourozence, z nichž jeden vážně onemocněl a dvě sestry to hned sdělují Ježíšovi: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Ježíš ale nemiloval jen nemocného Lazara ale miluje vás všechny nemocné, osamocené, staré a  trpící. A záleží mu na Vás! Je Vám blízko a trpěl a zemřel i pro vás. Buďte s ním spojeni v modlitbě, abyste zakoušeli jeho posilující a uzdravující blízkost.

Velikonoční události, jak nám je zachytili evangelisté a jak je církev už 2000 let stále znovu prožívá a slaví, jsou světlem naděje do všech našich osobních temnot i temnot dnešního světa. Kéž Vás Pán posílí na Vaší životní cestě a dá Vám ve světle velikonočních tajemství nově uchopit Váš kříž. K tomu Vám žehnám a modlím se za Vás všechny!

+Zdenek Wasserbauer, biskup pro zdravotnictví při ČBK