Svatý otec vydal poselství k 53. světovému dni míru

„Mír jako cesta naděje: dialog, usmíření a ekologická přeměna“ je tématem papežova poselství u příležitosti 53. světového dne míru, který si připomínáme 1. ledna 2020.

^{Foto: Vatican News}

Naděje nás staví na cestu míru, zatímco nedůvěra a strach zvyšují „křehkost vztahů a riziko násilí“. Proto nás papež vybízí, abychom se stali strůjci pokoje, otevřenými k dialogu bez vylučování či manipulace, a směřovali k ekologické konverzi, která je „novým pohledem na život“. Svatý otec dotýká ve svém poselství k 53. světovému dni míru dotýká mnoha oblastí, které se věnuje tématu „Mír jako cesta naděje: dialog, usmíření a ekologická přeměna“.

1. Mír, cesta naděje tváří v tvář překážkám a zkouškám

„Válka se živí zvráceností vztahů, hegemonickými ambicemi, zneužíváním moci, strachem z druhého a považováním odlišností za překážku; a válka zároveň živí toto všechno,“ píše Svatý otec a cituje své poselství proti používání jaderných zbraní z Nagasaki:

„Náš svět je poznamenán zvrácenou dvojkolejností, která se pokouší bránit a zajišťovat stabilitu a klid prostřednictvím falešného pocitu bezpečí živeného mentalitou strachu a nedůvěry, jejíž ovocem jsou otrávené mezilidské vztahy a překážky kladené jakékoli formě dialogu.“

„Jak tedy budovat cestu míru a vzájemného uznání? Jak prolomit chorobnou logiku hrozeb a strachu? Jak přetrhnout dynamiku nedůvěry, převládající v současnosti?“ - klade si otázku Svatý Otec a nabízí odpověď:

„Musíme následovat skutečné bratrství, založené na společném původu od Boha a uplatňované v dialogu a vzájemné důvěře. Touha po pokoji je vepsána hluboko do srdce člověka a nesmíme se rezignovaně spokojit s něčím, co by bylo méně.“

2. Mír, cesta naslouchání založená na paměti, solidaritě a bratrství

Svatý otec zde zmiňuje svědectví „Hibakuša“ - lidí, kteří přežili atomový výbuch v Hirošimě a kteří podobně jako další oběti válek „udržují živým plamen kolektivního svědomí“, svědčí následujícím generacím o hrůze války a utrpení, které je jejím důsledkem. Svět potřebuje svědky a tvůrce pokoje, vysvětluje papež:

„Svět nepotřebuje prázdná slova, ale přesvědčené svědky, tvůrce pokoje, kteří jsou otevřeni pro dialog bez vylučování a manipulací. Nemůžeme doopravdy dospět míru bez přesvědčivého dialogu mužů a žen hledajících pravdu i přes ideologie a rozdílné názory. Mír je stavbou, kterou je třeba neustále budovat, cestou, kterou konáme, když usilujeme o společné dobro, snažíme se dodržovat dané slovo a respektovat právo. Ze vzájemného naslouchání může vyrůst i poznání a úcta k druhému, až do té míry, že v tváři nepřítele rozpoznáme tvář bratra.“

3. Mír, cesta smíření v bratrském společenství

„Jedině, když si zvolíme cestu úcty, budeme moci prolomit spirálu pomsty a nastoupit na cestu naděje,“ píše Svatý otec a odvolává se na Ježíšova slova z Matoušova evangelia (18,21-22) o potřebě odpustit bratru.

„Tato cesta smíření nás volá, abychom našli v hloubce našeho srdce sílu odpuštění a schopnost uznat se za bratry a sestry. Naučit se žít v odpuštění zvětšuje naši schopnost stát se muži a ženami pokoje,“ zdůrazňuje papež.

„Tato slova platí i pro svět politiky a ekonomiky,“ vysvětluje papež a dodává, že „nikdy nebude skutečný mír, pokud nebudeme schopni budovat spravedlivější ekonomický systém.“

4. Mír, cesta ekologické konverze

Jednou z podmínek míru ve světě je podle papeže i ekologická konverze. Jde o transformaci vztahů mezi lidmi navzájem, jakož i vztahů člověka s jinými živými bytostmi, se stvořením, a se Stvořitelem, který je původcem každého života. Na potřebu „mírových vztahů mezi společenstvími a zemí, přítomností a minulostí, mezi zkušenostmi a nadějemi“ upozornila i letošní biskupská synoda o Amazonii.

5. Získáme tolik, v kolik doufáme

„Cesta smíření vyžaduje trpělivost a důvěru. Nezískáme mír, pokud nedoufáme,“ píše Svatý otec. Musíme věřit, že mír je možný a že i druhý člověk má tutéž potřebu míru, jako my. Jelikož strach je častokrát zdrojem konfliktů, je důležité překonat lidské strachy, uznávat se za nuzné syny a dcery před Bohem, který nás miluje a očekává nás jak otec z podobenství o marnotratném synovi.

Svatý otec v poselství vyzývá k budování kultury „setkání“, která skoncuje s tzv. kulturou „hrozby“.

Pro Kristovy učedníky je velkou pomocí svátost smíření, která obnovuje osoby i společenství. Tato svátost od nás „vyžaduje dát stranou každé násilí v myšlenkách, slovech či činech, jako vůči bližnímu, tak i vůči stvoření“.

Překlad celého poselství je v příloze. 

^{(Zdroj: Vatican News)}