Milosrdní bratři udělovali Ceny Celestýna Opitze už podesáté

Hospitálský řád sv. Jana z Boha - Milosrdní bratři připravil už desátý ročník Cen Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné. Udílení cen se uskutečnilo v sobotu 19. 10. 2019 tradičně v pražském kostele sv. Šimona a Judy v Praze v rámci koncertu Javorů Hany a Petra Ulrychových. K řadě laureátů se přidali čtyři další.

^{Foto: Hospitálský řád sv. Jana z Boha - Milosrdní bratři}

Stali se jimi sestra Benedikta Bartoňová ze III. řádu sv. Františka za obětavou péči o nemocné a umírající, jejich rodiny a blízké, MUDr. Soňa Míčková za nezištnou službu řeholníkům a kněžím nejen v době komunismu, Mgr. Václav Polášek za dlouholeté vedení Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a za jeho aktivity, které jsou ve prospěch a ku pomoci nevidomým a slabozrakým v České republice, a MUDr. Edib Jaganjac za celoživotní službu lékaře, a zvláště za obětavé nasazení všech svých sil v sarajevské nemocnici v 90. letech během tamní války.  

Ceny byly předány jen pár metrů od místa, kde byla v roce 1847 milosrdným bratrem a lékařem Celestýnem Opitzem podána první narkóza při operaci pacienta v Evropě.

S.M. Benedikta Vojtěška Bartoňová

Při setkání s laureátkou je zcela zjevný dar od Boha, který jí byl dán, a to dar komunikace a hospitality. To, co dostala a dostává od Pána, dokáže předávat druhým. Stará se o staré členy své rodiny. Své síly též dává těm, kteří směřují ke konci svého života a potřebují zdravotní pomoc. Vedle ošetřovatelství nabízí především psychickou podporu. Její pomoc zasahuje i do rodin a mezi blízké nemocných, o které se stará. Pro každého má to pravé slovo. Nedělí lidi na věřící či nevěřící, ale svým životem ukazuje tu pravou cestu k Bohu. Svým příkladem již přivedla mnoho lidí ke svátostem.

MUDr. Soňa Míčková

Někdo jí říká „anděl strážný“. Podle výpovědí, které jsme měli možnost o jejím životě shromáždit, si troufáme tvrdit, že je to pravda. Po ukončení studia medicíny v roce 1974 pracovala v nemocnici. Kromě této činnosti se však začala starat o lidi, kteří byli komunistickým režimem pronásledováni, či přímo selektováni mimo dění společnosti. Paní doktorka však tyto lidi tajně navštěvovala a pomáhala jim řešit jejich zdravotní problémy. Svou pomoc neomezovala na pracovní dobu, ale byla ochotna své pacienty navštěvovat i o víkendu či ve večerních hodinách. Její přístup nespočíval jen v ordinaci léků, ale v trpělivém naslouchání každému, kdo jí požádal o pomoc. Ještě dnes je paní doktorka aktivní a i dále pomáhá ochotně, nezištně, a to bez ohledu na čas strávený u pacienta.

Mgr. Václav Polášek

Narodil se ve Frýdku-Místku. Po studiu na gymnáziu v Praze se stal vedoucím studovny ve státní pedagogické knihovně Jana Amose Komenského. Ve svých 27 letech začal směřovat své aktivity a celý svůj život na pomoc zdravotně postiženým lidem. Záběr jeho práce zasahuje do všech oblastí lidského života. Založil sportovní oddíl v pražské Slavii, pořádal mezinárodní soutěže hudebníků a skladatelů a světový kongres esperantistů. To vše pro nevidomé. Od roku 1990 byl statutárním představitelem asociace nevidomých a slabozrakých v ČSFR. Jedna z jeho stěžejních činností byla sjednocení hnutí nevidomých v ČR do dnešní Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), kde je od roku 2012 prezidentem. Poslední dva roky je též členem pacientské rady Ministerstva zdravotnictví ČR a od letošního roku členem vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením. Toto je pouze malý výčet jeho aktivit. On sám je od mládí téměř nevidomý a věnoval svůj život těm, kteří jsou svým zdravotním postižením vyčleňováni na okraj společnosti.

MUDr. Edib Jaganjac

Jako mladý chirurg se ocitl na začátku devadesátých let v obklíčeném městě Sarajevu, kde tehdy žilo téměř 400.000 lidí. Blokáda celého města trvala déle, než blokáda Stalingradu – 44 měsíců. Vypadávala elektřina, dodávky tepla, nebyl dostatek pitné vody a léků, ani jídla. Během této doby pracoval ve státní nemocnici. Venku probíhal boj se zbraněmi, uvnitř nemocnice však probíhal boj o záchranu životů. Viděl zblízka to nejhorší, co vojenský konflikt přinesl. Prakticky nevycházel z nemocnice. Je autorem knihy „Sarajevská princezna“. Malá pětiletá holčička Irma, byla během bombardování Sarajeva těžce raněna. Její matka jí chránila vlastním tělem a sama přišla o život. Děvče se dostalo do rukou tohoto mladého chirurga, který bojoval o její přežití. Boj o její záchranu otevřel cestu pro evakuaci stovek zraněných. Obléhání Sarajeva skončilo koncem roku 1995. Dnes MUDr. Edib Jaganjac působí na Traumatologickém oddělení chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a ve Fakultní nemocnici Praha-Motol. Málokdo zná jeho historii. Málokdo rozumí tomu, proč se usmívá víc, než my ostatní. On totiž zažil peklo.

_{(Zdroj: Milosrdní bratři)}