Charita ČR: Poskytovatelé domácí péče se ohrazují proti výrokům ministra zdravotnictví

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na webových stránkách ministerstva napadá odbory z rozvracení zdravotnictví. Opak je však pravdou. Odbory nyní nebojují za pracovníky proti jejich zaměstnavatelům, ale přímo zaměstnavatelé se spojili s odbory, aby jim pomohly dosáhnout nápravy v odměňování zdravotníků. A tuto snahu podporují nejen odbory, ale i Svaz pacientů ČR, Národní rada zdravotně postižených ČR, Rada seniorů ČR, Lékařský odborový klub – svaz českých lékařů, Česká lékařská komora, Diakonie českobratrské církve evangelické a řada dalších.

^{Foto: Jakub Žák}
Ministr se ptá: „Jak může být úhradová vyhláška likvidační, když ji většina poskytovatelů podepsala?“ Ano, i my ji před rokem podepsali. A dosud toho litujeme. Je září a naše střediska ještě nemají ze strany Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) uzavřené vyúčtování z loňského roku. VZP se rafinovaným způsobem snaží s jednotlivými subjekty dosáhnout podepsání úhradového dodatku pro tento rok. Během dohodovacího řízení nejprve poslala vyúčtování za loňský rok, kde mnohde nejen nedoplatila faktury za provedené výkony, ale ještě požadovala vratky za překročení průměrné úhrady stanovené na jednoho pacienta, a to mnohde v řádu statisíců. Na odvolání proti vyúčtování, ve kterých byly předloženy pádné argumenty poskytovatelů o nutnosti provedené péče, VZP nereagovala. Nyní ale zasílá tzv. bonifikační dodatky, kdy za náročné pacienty nabízí doplatek v řádu tisíců, maximálně desetitisíců, a to s podmínkou, že poskytovatel bude považovat toto vyúčtování za konečné. Jak můžeme přistupovat na takovouto dohodu, kde by subjekty obdržely místo statisíců tisíce? Kdo tu je dobrý a kdo špatný hospodář?

Do úhradové vyhlášky jsme chtěli prosadit nejen vyšší cenu bodu, která by napravila roky trvající podhodnocenou kalkulaci ceny domácí péče, ale také odstranit protizákonné regulace. Chtěli jsme zcela jednoduchý vzorec „má dáti – dal“ s podmínkou konečného vyúčtování do 120 dnů. To by se však zdravotním pojišťovnám zamezilo v neprůhledném doúčtování, kdy je poskytovatel vydán zcela všanc, co mu pojišťovna zaplatí a co ne. A to jsou, podle našeho mínění, pravé důvody nedohody. Zdravotní pojišťovny zapomněly, že jsou jen správci finančních prostředků, které jim občané povinně odvádějí, aby mohla být zdravotní péče uhrazena. Při dohodovacím řízení se k nám jako k nejmenšímu segmentu chovají zcela diktátorsky. Naše návrhy vůbec nepřijímají a trvají pouze na svém. Jako argument uvádějí, že nemají finanční prostředky a nemohou vyhovět pouze jednomu segmentu, protože by to nebylo spravedlivé. Věcné argumenty je vůbec nezajímají.

Stejně postupuje i Ministerstvo zdravotnictví. Paní náměstkyně Helena Rögnerová prohlásila během sezení u Kulatého stolu k financování domácí péče v Senátu: „Pan ministr potrestá ty, co se nedohodli, že jim v úhradové vyhlášce nic nepřidá, aby to bylo výstrahou do příštího roku pro všechny ostatní segmenty.“ A v podobném stylu se vyjadřuje i pan ministr.  

Ministr zdravotnictví tvrdí, že pro domácí zdravotní péči po finanční stránce již učinil dost tím, že založil pracovní skupinu. Tato pracovní skupina otázku úhrady, kterou poskytovatelé za péči obdrží, však vůbec neřeší. Navržené zvýšení ohodnocení materiálových výkonů, které by napravilo protiprávní situaci s nízkou úhradou použitých materiálů, se navíc bude většinou týkat až roku 2021. Ani zakotvení této změny však ještě neznamená, že vyšší úhradu za materiál od zdravotních pojišťoven skutečně obdržíme, protože pokud zůstanou regulace zachovány, i nadále zůstanou poskytovatelé domácí péče, kteří budou nuceni část nákladů (nejen na materiál) doplácet z jiných zdrojů.

Ještě více nám vadí ministrova nepravdivá tvrzení. Pro dohodovací řízení udělilo plné moci 203 poskytovatelů domácí péče napříč republikou celkem čtyřem subjektům. Nikdo z těchto zástupců navrženou dohodu neodsouhlasil. Tvrzení pana ministra, že dohodu zablokovala Charita ČR, přičemž ostatní zástupci souhlasili, je matoucí. Charita disponovala celkem 70 plnými mocemi, takže by byla lehce ostatními přehlasována. O hlasování existuje písemný protokol.

Pravdivá není ani ta část prohlášení, která tvrdí, že se většina domácí péče v rámci dohodovacího řízení dohodla. Dohody se podařilo dosáhnout pouze s provozovateli tzv. mobilní specializované paliativní péče – odbornosti 926. To je však pouze zlomek péče, kterou čerpají pacienti v rámci domácí péče. Drtivou většinu domácí péče představuje péče o chronicky nemocné pacienty, pacienty po operacích, imobilní pacienty, ale i umírající pacienty, kteří nesplňují kritéria pro ošetření v rámci mobilní specializované paliativní péče. Argumentace většinovou dohodou, která zajišťuje úhradu pouze zlomku péče, je buď zjevně účelová, nebo svědčí o neznalosti pana ministra. A také argument, že jde o růstový segment, tedy, že přibývá poskytovatelů domácí péče, je nepravdivý. Přibývají totiž pouze poskytovatelé této mobilní specializované paliativní péče – odbornosti 926, kteří jsou součástí segmentu domácí péče a jejichž vzestup ministerstvo i zdravotní pojišťovny podporují.

Nevstřícnost Ministerstva zdravotnictví po neúspěšném dohodovacím řízení donutila zástupce segmentu domácí péče v čele s Charitou ČR ke spuštění petiční akce, ve které informují občany o kritickém stavu domácí péče a žádají je o vyjádření podpory. Zpráva vyvolala obrovský ohlas. Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny byly koncem srpna předány archy s celkem 36 261 podpisy a další archy stále přicházejí. Cílem petice je dosáhnout veřejného slyšení v Poslanecké sněmovně, které by ovlivnilo navržené parametry úhradové vyhlášky pro příští rok. Ta je nyní ve vnitřním připomínkovém řízení, do kterého byly potřebné připomínky a návrhy změn zaslány. Tato vyhláška totiž obsahuje stejný návrh, který již segment domácí péče při dohodovacím řízení odmítl jako nepřijatelný.

Zásadním problémem současného zdravotnictví je, že se nikdo nezajímá, kolik co opravdu stojí. I mezinárodní organizace dlouhodobě poukazují na vysokou kvalitu zdravotní péče v České republice za malé finanční náklady, což není dlouhodobě udržitelné. Úkolem ministerstva zdravotnictví je tento problém řešit. Stávající systém zdravotnictví dlouhodobě funguje hlavně díky ochotě zdravotníků a poskytovatelů tolerovat nespravedlnosti systému a nedostatečné úhrady za provedené výkony dotovat z jiných zdrojů. To je však možné pouze do určité míry. Poskytovatelé domácí péče toto již odmítají a požadují spravedlivé a transparentní nastavení úhrad. Není možné, aby zdravotní pojišťovny kumulovaly miliardové přebytky z peněz, které nezaplatily poskytovatelům. Jak to, že Ministerstvo zdravotnictví podporuje tento systém? Z jakých údajů ministerstvo vychází, když tvrdí, že se objektivně zlepšuje dostupnost zdravotní péče pro občany? V praxi jednoznačně vidíme pravý opak.

^{Zdroj: Charita ČR}