Rada Iustitia et Pax upozorňuje na nedostatky v postpenitenciární péči

Zveřejňujeme text dokumentu Rady Iustitia et Pax, který byl akceptován členy Stálé rady ČBK a upozorňuje na problematiku následné péče o propuštěné vězně.

^{Foto: Martina Řehořová / Člověk a Víra}

„Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.“ (Žalm 119:71)

Lidé, kteří opouštějí vězení, mají problém se zařazením do běžného života.

Osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody jsou po opuštění vězení vystaveni veliké zkoušce: zvládnout život na svobodě. Systémové nastavení postpenitenciární péče státem přitom funguje jen částečně. Postpenitenciární péče je důležitým nástrojem prevence recidivy páchání trestné činnosti osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Státní systém je doplněn působením nestátních neziskových organizací, mezi nimiž je velký rozdíl v kvalitě odváděné práce. Inovace je nutná. Snížení recidivního chování, vedoucího k návratu propuštěných osob zpět do výkonu trestu odnětí svobody, je možné jen zlepšením stávajícího systému. Toto zlepšení přinese mnoho pozitivních efektů, například zvýšení bezpečnosti ve společnosti, obrovské finanční úspory státnímu rozpočtu atd.

Jedním z dílčích řešení je podpora dobrovolnické práce. Dobrovolníci pro práci s lidmi po výkonu trestu musí mít osobnostní dispozice, odbornou průpravu a nutné je i jejich průběžné vzdělávání. Věřící dobrovolníci jsou ideální možností. Takto pracuje Mezinárodní vězeňské společenství, z.s., , ale i jiné dobrovolnické organizace. Finanční podpora pro ně ze strany církví i jednotlivců je proto významná.

Vedle  podpory kvalitní dobrovolnické práce jsou nezbytná též systémová opatření na poli státní a komunální postpenitenciární péče.   

Systémové změny mohou významně zlepšit stávající praxi. Příkladem může být nový pilotní program „Příprava na podmíněné propuštění“. Jedná se o meziresortní program Městské části Praha 6, Vazební věznice Praha – Ruzyně a Obvodního soudu pro Prahu 6. Program zahajuje 1. 7. 2019 a nebude čerpat žádné finanční prostředky z veřejných zdrojů. Městská část vypracovala metodiku k realizaci programu opírající se o bohaté a lety prověřené zkušenosti z praxe.

Příslušní pracovníci, kurátoři, pracují se silnou motivací odsouzených dosáhnout předčasného – podmíněného - propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Tuto motivaci při skupinových sezeních ve vazební věznici „přetaví“ v cílenou práci každého odsouzeného na sobě samém. Cesta k nalezení řešení totiž vede přes připuštění si vlastních chyb a selhání, uvědomění si důsledků trestné činnosti, poškození obětí, identifikaci rizikových faktorů.

„Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.“ (Žalm 119:71).

Prodělaná osobní změna (metanoia) je základem budoucího řádného života. Na proces asistované vnitřní proměny odsouzeného navazuje konkrétní příprava na život na svobodě. Například zajištění odpovídajícího bydlení, práce, řešení osobních dluhů, náhrady škody z trestné činnosti, ambulantní léčby, pobytu v komunitě, dobrovolné spolupráce s psychiatrem, psychoterapeutem, smysluplné trávení volného času, vytváření sociálních vazeb v sociálně nerizikových skupinách, řešení nepříznivého zdravotního stavu atd.

Sociální kurátoři zůstanou garanty návazné, kontinuální péče i po ukončení programu a případném podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzení získají díky účasti v programu k sociálním kurátorům důvěru, a navázaná spolupráce by měla pokračovat neomezeně dlouhou dobu s ohledem na potřeby jednotlivce.

Každý z nás může podpořit systémovou změnu

Každý z nás má nejen možnost podpořit nebo se přímo zapojit do dobrovolnické práce, ale také napomoci ukotvení pozice sociálního kurátora pro dospělé. V zákoně o sociálních službách MPSV aplikuje záměr nahrazení označení sociální kurátor označením sociální pracovník se specializací, což může v konečném důsledku vést na mnoha místech ke zrušení nebo redukci poskytovaných služeb s významnými negativními dopady na klienty.

Sociální práce v obcích, tedy i práce sociálních kurátorů, byla posledních 5 let dofinancovávána z dotací rozdělovaných MPSV. V tomto roce Ministerstvo práce a sociálních věcí prezentovalo záměr pro rok 2020 poskytnout nulové dotace. Skutečnost odůvodnilo požadavkem z Ministerstva financí na úspory v resortu. I přes nasazení dobrovolníků, církevních pracovníků a zapojení neziskového sektoru, pokud by se uvedený záměr realizoval, nevyhnutelně by to v konečném důsledku vedlo ale v mnoha případech ještě k významnému snížení objemu i kvality sociální práce, včetně odborné práce sociálních kurátorů. Hlavním alarmujícím důsledkem nulových dotací by pak byla neudržitelná finanční situace pro zavedené, kvalitní sociální služby s následným celospolečenským dopadem. Tomu bychom se měli snažit předejít, nejen v zájmu postižených klientů, ale celé naší společnosti.

Václav Malý, biskup

Předseda Rady Iustitia et Pax

26. 6. 2019