Srpnový evangelizační úmysl nás vybízí k modlitbám za rodiny, aby se zásluhou života modlitby a lásky stávaly stále více „školami“ skutečného lidského zrání. Národním úmyslem je, ať věrnost, láska a odpovědnost doprovázejí všechny manžele, stejně jako vytrvalost při společné modlitbě v rodinách.
Foto: Pixabay
Úmysl evangelizační:
Aby se rodiny zásluhou života modlitby a lásky stávaly stále více „školami“ skutečného lidského zrání.
Tradice hovoří o tom, že Bůh přebývá v srdci člověka. Můžeme rovněž říci, že Trojice je přítomná v chrámu manželského a rodinného společenství. Jako Bůh přebývá v chválách svého lidu, tak žije hluboko v manželské a rodinné lásce, která mu vzdává slávu. Pánova přítomnost přebývá v konkrétní rodině, se všemi jejími utrpeními, boji, radostmi a každodenním úsilím. Přítomnost Krista oživuje lásku, a proto zde Pán vládne svou radostí a pokojem. Rodina se tak stává doslova svatostánkem Pánovy přítomnosti a Pán z tohoto svatostánku může vycházet a zářit na celý svět svou láskou. Potom jako magnet přitahuje každého skrze svědectví a život rodiny do Otcova Srdce (srv. Jan 12,32).
Úmysl národní:
Ať věrnost, láska a odpovědnost doprovázejí všechny manžele, stejně jako vytrvalost při společné modlitbě v rodinách.
Svoboda a věrnost si neprotiřečí, naopak se vzájemně podporují jak v meziosobních, tak ve společenských vztazích vůbec. Pomysleme na škody, které v kultuře globální komunikace způsobuje inflace nesplněných slibů. Pevnost a úcta k danému slovu, věrnost slibu se nedá ani koupit, ani prodat. Nelze je vynutit silou, ale ani bez oběti dodržet. Křesťanské manželství, odlesk spojení Krista a jeho církve, se plně uskutečňuje ve spojení jednoho muže a jedné ženy, kteří se sobě vzájemně darují ve výlučné lásce a ve svobodné věrnosti si patří až do smrti.
(Zdroj: česká pobočka Celosvětové sítě modlitby, Pavel Ambros SJ)