Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
14. 6. 2019, 17.00
Od středy 13. června se koná ve Vatikánu setkání apoštolských nunciů, které každé tři roky svolává papež František. Letos se sjelo celkem 103 vatikánských diplomatů, zastupujících papeže u většiny států světa. Ve čtvrtek 14. června se pak setkali se Svatým otcem, který jim předal „Desatero nuncia“. Chcete-li lépe pochopit poslání papežova zástupce, kterým je v naší zemi od loňského roku Charles Daniel Balvo, čtěte dále.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
Jedná se již o třetí takovou schůzku, jejímž cílem je společná reflexe nad „delikátním a důležitým posláním apoštolských nunciů“. Vzhledem k tomu, že Svatý otec zvolil osobnější formu setkání, svoji promluvu předal 98 nunciům a 5 stálým pozorovatelům v písemné podobě. Svatý otec uvedl, že se „chtěl podělit o několik prostých a elementárních postřehů, které jsou zajisté všem známy, ale je užitečné si je připomenout a oživit“ a vytyčil tak tzv. „Desatero nuncia“.
Být „mužem Božím“ znamená následovat Boha ve všem a pro všechno; s radostí dbát na Jeho příkazy; žít pro věci Boží a ne pro ty z světa; svobodně mu věnovat všechny své síly a velkoryse přijímat utrpení, která jsou výsledkem jeho víry v Něj.
Boží muž neklame druhé, nepomlouvá a nemluví o druhých zle; zachovává si čistou mysl a srdce a chrání se špíny světa. Nenechává se oklamat světskými hodnotami, ale dívá se na Boží slovo, aby soudil moudře a dobře.
Snaží se „být svatým a bez poskvrny před jeho tváří“ (Ef 1,4). Boží muž kráčí pokorně se svým Pánem, neboť ví, že se musí spoléhat pouze na Něho, aby mohl žít v plnosti a vytrval až do konce.
Otevírá své srdce znevýhodněným osobám a těm, které společnost odmítá, a naslouchá problémům lidí, aniž by je posuzoval. Boží muž je ten, kdo praktikuje spravedlnost, lásku, je shovívavý, zbožný a milosrdný.
Pokud zapomíná být Božím mužem, ničí nejen sám sebe ale i druhé a poškozuje církev, které věnoval svůj život.
Apoštolský nuncius nepředstavuje pouze sám sebe, ale církev a především pak Petrova nástupce. Je také vystavován mnoha pokušením a pokud se začne chovat špatně ke svým spolupracovníkům, zaměstnancům, řeholnicím atd., přestává být „mužem církve“. Naopak jim má předávat své zkušenosti, aby i z nich se v budoucnosti mohli stát noví nunciové.
Je špatné vidět nuncia, která vyhledává luxus, zatímco lidem kolem něho chybí nezbytné. Toto je protisvědectví. Největší poctou pro muže církve je být „služebníkem všech“. To vyžaduje velkou dávku pokory, která představuje tvář, učení a postoje církve.
Být mužem církve znamená odvážně bránit církev před silami zla, které se ji stále snaží diskreditovat, hanobit nebo urážet. Znamená to být přítelem biskupů, kněží, duchovních osob a věřících s důvěrou a vřelostí, vykonávat vedle nich své poslání a mít stále „církevní pohled“, tj. být si vědom zodpovědnosti za spásu ostatních. Na rozdíl od ostatních velvyslanců, kteří mají své rodiny, nuncius slaví svátky s Božím lidem v dané zemi, neboť ten se stává jeho rodinou.
Nuncius je hlasatelem Dobré zvěsti a být apoštolem evangelia znamená osvětlovat svět světlem Vzkříšeného, přinášet Krista až na konec země. Nuncius je mužem na cestě, který rozsévá dobré semínko víry v srdcích těch, se kterými se setkává.
Vzpomeňme na sv. Maxmiliána Kolbeho a jeho slova: „V naší době vidíme, ne bez smutku, šíření lhostejnosti... Naším prvním a nejdůležitějším zájmem musí být, vzdát chválu Bohu v rámci našich slabých sil vědomi si toho, že Ho nemůžeme chválit tak, jak si to On zaslouží...“
A připomeňme také slova sv. Pavla: „Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.“ (1Kor 9,16)
Je nebezpečné stát se bojácným nebo upadnout do politických či diplomatických výpočtů a vzdát se kázání evangelia. Apoštolská horlivost je silou, která nás vede vzhůru a chrání nás před „rakovinou rozčarování“.
Důležitou součástí práce každého nuncia je, aby byl prostředníkem, vytvářel společenství, dialog a smíření. Nuncius se musí vždy snažit zůstat nestranný a objektivní, aby v něm všechny strany nalezly správného rozhodce, jenž se upřímně snaží bránit a chránit pouze spravedlnost a mír, aniž by se nechal negativně ovlivnit.
Být mužem komunikace znamená, že jako papežský představitel přináší především cennou službu biskupům, kněžím, zasvěceným osobám a všem katolíkům na místě, kde působí. Ti v něm mají nacházet podporu a ochranu, neboť zastupuje vyšší autoritu. Jeho poslání se nepřekrývá s výkonnou mocí biskupů, ani jej nenahrazuje či nebrání, ale respektuje je a podporuje je bratrskou a diskrétní radou.
Pokud by se nuncius uzavřel na své nunciatuře a vyhýbal se setkávání s lidmi, zradil by své poslání a místo toho, aby byl faktorem společenství a smíření, stal by se překážkou. Nuncius nikdy nesmí zapomenout, že představuje tvář katolicity a univerzálnosti církve v místních církvích roztroušených po celém světě.
Nuncius je papežským zástupcem, který je nástupcem Petra. Proto nejedná sám za sebe, ale za celou církev. Symbolizuje tak přítomnost papeže mezi věřícími a národy. Nuncius nemůže být pokryteckým, neboť je tzv. „mostem“, který spojuje Kristova náměstka s lidem, ke kterému byl poslán.
Poslání nuncia je tedy velmi náročné, protože vyžaduje disponibilitu a flexibilitu, pokoru, profesionalitu, komunikační a vyjednávací dovednosti; časté cesty, „kočovný život“. Má být připraven pěstovat mezilidské vztahy, být blízko věřícím, kněžím, místním biskupům a také dalším diplomatům a vládcům.
Nuncius navštěvuje komunity, do kterých se papež nedostane a ujišťuje tak o blízkosti Krista a církve. Svatý Pavel VI. jako papež k tomu napsal: „Prostřednictvím našich zástupců, kteří sídlí v různých zemích, se sami účastníme na životě našich dětí a téměř jsme přítomni a poznáváme tak, jistě a rychle, jejich potřeby a společné touhy.“
Být tedy zástupcem papeže znamená neustálé studium a aktualizaci situace, aby dobře poznal myšlení a situaci těch, kteří reprezentují. Jeho povinností je průběžně informovat papeže o situaci v dané zemi, a to jak ohledně církevních, tak i sociálně politických změn. K tomu je nezbytné mít dobrou znalost zvyků dané země a je-li to možné také jazyka a mít dveře nunciatury stejně tak jako své srdce vždy otevřené všem.
Je tedy neslučitelné, aby papežský zástupce kritizoval papeže za jeho zády, měl blogy či se dokonce přidával ke skupinám, které mu jsou vůči papeži, církvi a Římské kurii nepřátelské.
Je nutné, aby nuncius měl a rozvíjel schopnost jednat dle adekvátnosti situace, aniž by podlehl mentální, duchovní a lidské přísnosti, či do pokrytecké nebo „chameleónové“ flexibility. Nejde o příležitost být oportunistický, ale o to, jak přejít od myšlenky k realizaci se společným prospěchem a věrností svému poslání.
Muž činu je pozitivně zvědavý člověk plný dynamiky a iniciativy; je tvůrčí a odvážný, nenechá se ovládnout panikou v nepředvídatelných situacích, ale s klidem, intuicí a představivostí se snaží obrátit vše v dobré.
Muž činu je mistr, který umí učit ostatní, jak přistupovat k realitě. Ujišťuje svým pozitivním přístupem ty, kteří procházejí bouřemi života. Nejprve a především je biskupem, pastýřem, který je povolán, aby „byl ve světě, ale ne ze světa“ (srov. J 17,14).
Ctnost poslušnosti je neoddělitelná od svobody, protože pouze ve svobodě můžeme skutečně poslušně poslouchat, a pouze poslušností evangelia můžeme vstoupit do plnosti svobody.
Povoláním k poslušnosti je tedy výzvou k následování životního stylu Ježíše Nazaretského, Jeho poslušností k Otci. Poslušnost k Bohu není oddělena od poslušnosti církvi a nadřízeným.
Slovy sv. Maxmiliána Kolbeho: „Poslušnost a jedině ona nám bezpečně ukazuje Boží vůli. Je pravda, že představený se může mýlit, ale nemýlí se ten, kdo je poslušný.“
Sv. Augustin přikládá poslušnosti tolik důležitosti, jako lásce, pokorě a moudrosti, které jsou základní. Neexistuje pravá láska, upřímná pokora a autentická moudrost, pokud by chyběla poslušnost. Nuncius, který nežije ctností poslušnosti, je jako cestovatel, který ztratil svůj kompas, čímž riskuje, že nedosáhne cíle.
Mějme na paměti úsloví: „Medice, cura te ipsum“ (lékaři, uzdrav sám sebe), neboť vyzývat ostní k poslušnosti a sám být neposlušný by bylo protisvědectvím.
Sv. Pavel VI. popsal postavu papežského nuncia slovy: „Nuncius je ten, kdo si je opravdu vědom toho, že v sobě nese Krista.“ Ve světě nacházíme spoustu zklamání, ale Pán je tím dobrem, které jako jediné nikdy nezklame. Toto vyžaduje vyjití sama ze sebe, kterého lze dosáhnout pouze díky neustálému vztahu s Pánem a sjednocením života kolem Krista.
Žít v takovémto přátelství s Kristem má být každodenním chlebem nuncia. Setkávat se s Kristem v modlitbě, slavení eucharistie a nezapomínat na službu lásky. Nuncius by, podobně jako my všichni, bez života modlitby riskoval, že nenaplní výše uvedené požadavky. Bez modlitby se totiž stáváme pouhými úředníky, stále nespokojenými a frustrovanými. Život z modlitby je světlem, které osvětluje vše ostatní a veškeré poslání nuncia.
Modlitba, cesta učednictví a obrácení nacházejí potvrzení evangelijní autenticity ve sdílené lásce. Zde se člověk dotýká těla Kristova. Pokud se tedy opravdu chceme setkat s Kristem, musíme se dotknout Jeho těla v zraněných chudých, jako potvrzení svátostného společenství přijatého v Eucharistii. Tělo Kristovo rozlomené ve svátostné liturgii se nechává znovu objevit v lásce sdílené se slabšími bratry a sestrami.
Úkolem nuncia je interpretovat starost Svatého otce pro dobro země. S horlivostí se má zabývat mírovou problematikou, pokrokem a spoluprací s národy. Kromě svých povinností se nuncius musí věnovat také charitativním činnostem, zejména vůči chudým a lidem na okraji: pouze tímto způsobem bude schopen plně realizovat své poslání a být otcem a pastýřem.
Aktivní charita nás musí vést k tomu, abychom byli opatrní při přijímání darů, které nám jsou nabízeny. Žádný dar jakékoli hodnoty by nás nikdy neměl zotročit! Odmítněte dary, které jsou příliš drahé a často zbytečné, nebo je posílejte na charitu, a pamatujte, že příjem drahého daru nikdy neospravedlňuje jeho použití.
Své „Desatera nuncia“ zakončil papež František modlitbou vzatou z Litanií za pokoru, jež sepsal vatikánský diplomat, Boží služebník, španělský kardinál Rafael Merry del Val, který byl státním sekretářem a spolupracovníkem papeže Pia X.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)
Tisk
