Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
9. 5. 2019, 12.00
Dnes byly představeny nové normy pro celou církev proti těm, kteří sexuálně zneužívají nebo tyto činy zakrývají. Papež František vydal apoštolský list motu proprio „Vos estis lux mundi“, tj. „Vy jste světlo světa“, který zavádí nové postupy pro hlášení sexuálního obtěžování a násilí, má také zajistit, aby biskupové a řeholní představení odpovídali za své kroky. Pro kněze a řeholní osoby je zavedena povinnost hlásit případy sexuálního zneužívání. Každá diecéze musí zavést systém přijímání informací, který bude snadno dostupný veřejnosti.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
„Vos estis lux mundi – Vy jste světlo světa“ - tato slova, jimiž v Matoušově evangeliu (5,14) Pán Ježíš Kristus volá každého věřícího k příkladnému životu, jsou titulem listu motu proprio, který vydal papež František ve věci boje proti sexuálním deliktům, spáchaných členy duchovenstva, jakož i proti činům či opominutím biskupů a řeholních představených, „vměšujících se nebo překážejících“ vyšetřování případů zneužití.
Papež připomíná, že „delikty sexuálního zneužití urážejí našeho Pána, působí fyzickou, psychologickou a duchovní újmu oběti a zraňují společenství věřících“; upozorňuje na zvláštní odpovědnost, kterou mají nástupci apoštolů, pokud jde o prevenci těchto deliktů. Nový dokument je dalším plodem setkání o ochraně nezletilých, konaného ve Vatikánu letos v únoru. Stanovuje nové procedurální normy pro potírání sexuálního zneužívání a zajišťuje, aby biskupové a řeholní představení podávali zprávy o svých krocích. Jde o všeobecnou normu, která platí pro celou katolickou církev.
Nové motu proprio je rozděleno do dvou kapitol a 19 článků. První kapitola se zabývá obecnými ustanoveními, vymezuje oblast působnosti, způsob přijímání zpráv ohledně případů zneužívání a ochranu dat, obětí a těch, kteří informace podávají.
Druhá kapitola definuje ustanovení týkající se biskupů a kompetentních orgánů církve. Popisuje proceduru, jak postupovat ze strany biskupů, metropolity církve v případě nahlášení případu zneužívání a představuje průběh šetření, zapojení kvalifikovaných osob a určuje maximální délku šetření. Doporučuje také zavést preventivní a následná opatření.
Jednou z novinek je povinnost pro všechny diecéze zřídit do června 2020 jedno či více stabilních a veřejnosti snadno dostupných „míst“, kde lze oznámit sexuální zneužití, spáchané někým z řad duchovenstva, držení pedopornografického materiálu či krytí samotných deliktů. Papežský dokument nespecifikuje, jakou má mít toto „místo“ podobu, ponechává to na diecézích podle různých kultur a místních podmínek. Smyslem těchto míst je umožnit lidem, na kterých byl delikt spáchán, aby se mohli obrátit na místní církev, být přijati, chráněni před ústrky a jejich sdělení bylo projednáno s maximální vážností.
ČBK a KVŘP zřídila Kontakní místo pro ochranu nezletilých a zranitelných ještě před vydáním tohoto dokumentu.
Další novinka se týká kněží, řeholníků a řeholnic. Od nynějška mají povinnost „okamžitě sdělit “ církevnímu představenému všechny zprávy o zneužití, o kterých se dozvědí, jakož i eventuální opominutí a krytí, pokud jde o vyšetřování případů zneužití. Dosud tato povinnost vyplývala ze svědomí, ale nyní je dána všeobecně platným zákonným předpisem. Povinnost platí pouze pro kleriky a řeholníky, ale všichni laici mohou a jsou rovněž vybízeni oznámit zneužití a obtěžování kompetentním církevním představitelům.
Dokument pojednává nejenom o sexuálním obtěžování a zneužívání nezletilých a zranitelných dospělých, ale týká se také sexuálního násilí a obtěžování vyplývajícího ze zneužití pravomoci. Tato povinnost zahrnuje jakýkoli případ obtěžování řeholnic kleriky, jakož i případ obtěžování dospělých seminaristů nebo noviců.
Dokument poukazuje na specifickou kategorii takzvaného krytí, které spočívá v „jednání či opominutí, jež se vměšují nebo překážejí civilnímu či kanonickému vyšetřování, ať administrativnímu či kárnému, ve vztahu ke klerikovi nebo řeholníkovi ve věci sexuálních deliktů“. Jde o ty, kdo zaujímají v církvi odpovědné funkce a namísto vyšetřování případů zneužití, kterých se dopustili druzí, je kryli, a namísto obětí chránili obžalovaného.
„Vos estis lux mundi“ klade důraz na ochranu nezletilých (tedy osob mladší 18 let) i zranitelných dospělých. Rozšiřuje pojem „zranitelných osob“, který se již nevztahuje pouze na sníženou inteligenci, nýbrž i na případy příležitostně a dočasně snížené inteligence a vůle, jakož i na fyzické postižení.
Oznamovací povinnost ve vztahu k místnímu ordináři nebo řeholnímu představenému nezasahuje ani neupravuje jakoukoli jinou oznamovací povinnost, která by existovala v legislativě daného státu. Tato norma totiž „nijak neodporuje právům a povinnostem stanoveným v daném místě státní legislativou, zejména týká-li povinnosti podat trestní oznámení kompetentním občanským autoritám.“
Důležité jsou také paragrafy týkající se ochrany těch, kdo podali oznámení. Ti kdo podávají oznámení o zneužití, nesmějí být – podle motu proprio – kvůli tomu vystaveni „podjatosti, překrucování a diskriminaci“. Nové všeobecné normy stanovují, že obětem „nesmí být uložen žádný závazek mlčenlivosti“, pokud jde o obsah podaného oznámení. Samozřejmě, že zpovědní tajemství zůstává nadále neporušitelné, a motu proprio ponechává tuto discíplinu nedotčenou. „Vos estis lux mundi“ dále stanoví, že obětem a jejich rodinám musí být poskytnuta náležitá duchovní, lékařská a psychologická pomoc.
Motu proprio stanovuje, aby šetření hradili biskupové, kardinálové, řeholní představení, včetně těch, kteří se ocitli ve vedení diecéze či jiné místní církve jen dočasně.
V případě, že je obviněn biskup, vede vyšetřování jeho metropolita, který k tomu obdrží mandát od Svatého stolce. Kdo je pověřen vyšetřováním, podá po třiceti dnech Svatému stolci „informace o stavu šetření“, které „musí být uzavřeno do devadesáti dnů“ (lhůtu lze z vážných důvodů prodloužit). Tím jsou poprvé stanoveny přesné přesné termíny a po příslušných úřadech je požadováno, aby jednaly neprodleně.
Motu proprio stanovuje, že do vyšetřování může být „v případě nutnosti“ zapojen „kvalifikovaný personál“, který nemusí být pouze z řad duchovenstva, ale mohou jej tvořit laici. Seznam takových kvalifikovaných osob, ochotných spolupracovat, mohou připravit biskupské konference nebo diecéze. Ve vyšetřování však poslední odpovědnost přísluší metropolitovi.
Zdůrazněna je rovněž presumpce neviny vyšetřované osoby, které se oznámí, že je vyšetřována, bude-li to požadovat kompetentní úřad. Obvinění se oznamuje povinně pouze v případě, že byl zahájen formální proces, a bylo-li uznáno za vhodné neučinit tak již v předběžné fázi procesu.
Motu proprio nijak neupravuje stanovené tresty za zmíněné delikty, nýbrž oznamovací proceduru a průběh předběžného šetření. Na závěr šetření metropolita (nebo v určitých případech funkčně nejstarší sufragánní biskup) podá výsledky kompetentnímu vatikánskému úřadu, čímž jeho úkol končí. Kompetentní úřad pak postupuje „podle existujících právních norem pro daný případ“. Na základě předběžného šetření pak Svatý stolec může okamžitě uložit vyšetřované osobě preventivní a restriktivní opatření.
Novým právním nástrojem, který inicioval papež Františk, koná katolická církev konkrétní, nový a výrazný krok v prevenci a potírání zneužívání. Jak píše papež v úvodu, „je zapotřebí konkrétních a účinných opatření v celé církvi, aby k těmto činům ve všech jeho formách už nikdy nedocházelo.“
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Andrea Tornielli, ediční ředitel Dikastéria pro komunikaci Svatého stolce, překlad: Milan Glaser)
Tisk
