Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc květen 2019

Abychom se na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje vzájemně uznávali a ctili jako děti stejného Otce, navzdory kulturním, náboženským nebo etnickým rozdílům.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

„Kristus vstal z mrtvých!“ Těmito slovy si už od starověku křesťané ve velikonočním čase navzájem přáli: Christos voskrese! Voistinu voskrese! Tato slova vyjadřují velikou radost z vítězství Krista nad zlem a smrtí. Jsou potvrzením a svědectvím srdce naší víry: Kristus žije! On je naše naděje a nejkrásnější mladost tohoto světa. Vše, čeho se On dotýká, se stává novým, naplňuje se životem. On žije a chce, abychom žili! On je v nás, je s námi a nikdy nás neopustí! On kráčí s námi! Jakkoli bychom se vzdálili, po našem boku je Vzkříšený, který nás neustále volá a čeká, abychom začali znovu. Nikdy nemá strach začít znovu: vždy nám podá ruku, abychom nově začali. Když se cítíš starý kvůli smutku – smutek tě činí zestárnutým –, kvůli nevraživosti, strachu, pochybnosti a neúspěchu, On bude přesto u tebe, aby ti dodal sílu a naději. On žije, chce, abys žil, a kráčí s tebou (Postsynodální exhortace Christus vivit, 1–2). 

Jsme vděční svatým Cyrilu a Metodějovi, spolupatronům Evropy, kteří svými modlitbami, důmyslem a svornou apoštolskou námahou jsou nám příkladem a zůstávají i po více než tisíciletí inspirátory plodného dialogu, harmonie, bratrského setkání mezi církvemi, státy a národy! Kéž jejich zářivý příklad podnítí mnohé další, aby je napodobovali i v našich časech, a tak dali vzniku novým cestám pokoje a svornosti! (z úvodní promluvy papeže Františka na jeho apoštolské cestě do Bulharska).

^{(Autor: Pavel Ambros SJ)}