Nový apoštolský nuncius, diplomatický zástupce Vatikánu v ČR, Charles Daniel Balvo dnes přiletěl do ČR. Na pražském letišti Václava Havla ho přivítal předseda ČBK Dominik Duka OP, místopředseda ČBK Jan Graubner a generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl. Odpoledne následuje úvodní setkání s biskupy.
Foto mobilem: generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl
'Mám radost a novému nunciovi přeji, aby jeho mise v naší zemi byla požehnaná,' okomentoval příjezd nového nuncia v České republice generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl.
Charlese Daniela Balva jmenoval papež František apoštolským nunciem v České republice 21. září 2018. Jeho předchozím působištěm byla Keňa, ovšem nechybí mu již ani zkušneost z působení v ČR; působil zde jako rada Apoštolské nunciatury.
Mons. Charles Daniel Balvo se narodil v Brooklynu ve Spojených státech amerických 29. června 1951. Na kněze byl vysvěcen 6. června 1976 v New Yorku. Vystudoval kanonické právo. Do diplomatických služeb Svatého stolce vstoupil 1. března 1987, působil postupně v diplomatických zastupitelstvech Svatého stolce v Ghaně, Ekvádoru, Chile, v České republice, Jordánsku a Litvě. 1. dubna 2005 byl jmenován apoštolským nunciem na Novém Zélandu, Cookových ostrovech, ostrově Fidži, Marshallových ostrovech, Kiribati, ve Federativních státech Mikronésie, Nauru, Palau, na ostrově Samoa, Tongu a Vanuatu a apoštolským delegátem Oceánie. 17. ledna 2013 byl jmenován apoštolským nunciem v Keni a stálým pozorovatelem Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a pro lidská sídla (UN-Habitat). 21. prosince 2013 byl jmenován apoštolským nunciem v Súdánu. Hovoří anglicky, italsky, španělsky, francouzsky a vzhledem k tomu, že v minulosti působil jako rada Apoštolské nunciatury v České republice, disponuje i znalostmi češtiny.
Předchůdcem arcibiskupa Balva v úřadu apoštolského nuncia v ČR byl Mons. Giuseppe Leanza, který byl na tento post jmenován 15. září 2011. Funkci opustil v roce 2018 kvůli dovršení limitního věku 75 let.
Papežský nuncius je reprezentantem Svatého stolce, který je akreditován v hostující zemi jako velvyslanec a udržuje zde oficiální styky se Svatým stolcem. Nuncius je dnes zpravidla vysílán jen do zemí, které se řídí usnesením Vídeňského kongresu z roku 1815, podle něhož se papežský vyslanec stává tradičně a automaticky i doyenem diplomatického sboru, tj. plní funkci čestného mluvčího a „prvního mezi rovnými“ v rámci společenství velvyslanců. Požívá tedy stejné pozice jako velvyslanci jiných států, včetně diplomatické imunity.
(S využitím článků Moniky Klimentové a Radky Blajdové)