Papež František: Nejhorším otroctvím je vlastní ego

Ve středeční audienci se papež František znovu vrátil ke třetímu přikázání a zamyslel se nad dnem odpočinku, kdy jsme vyzváni k oslavě osvobození, jak je nastíněno v knize Deuteronomium. Papež zmínil různé druhy současného otroctví, které nám odebírají především vnitřní svobodu, a zdůraznil, že je důležité se otevřít Božímu milosrdenství, které nás zbavuje vlastního otroctví.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Odpočinek nás osvobozuje od otroctví

Již minulý týden se papež František zamýšlel nad třetím přikázáním „Pomni, abys den sváteční světil“ dle knihy Exodus, kde hlavním motivem odpočinku bylo požehnání stvoření, zatímco pro dnešní katechezi byl výchozím textem úryvek z knihy Deuteronomium, kde se připomíná konec otroctví: „Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně… aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty.“ (Dt 5,14) Tudíž tento den i otrok má odpočívat stejně tak jako jeho pán, aby mohl slavit připomínku osvobození z Egypta.

„Ale existuje mnoho druhů otroctví, jak vnějších tak vnitřních. Existují vnější omezení jako např. útlak, únos, násilí a další druhy nespravedlnosti. Ale existují také vnitřní zajetí, kterými jsou např. psychologické bloky, komplexy, osobnostní omezení a další,“ vysvětlil význam otroctví v dnešním světě papež František a přidal otázku: „Je možný odpočinek za těchto podmínek? Může být člověk, který je izolovaný nebo utlačovaný, přesto svobodný? A člověk trýzněný vnitřními problémy může být svobodný?“

Otevřít se Božímu milosrdenství zbavuje vlastního otroctví

Existují případy, kdy člověk může žít třeba i ve vězení, a přesto žije ve velké vnitřní svobodě, jako např. sv. Maxmilián Kolbe nebo kardinál Van Thuan, kteří dokázali přeměnit temné útlaky v místa světla. Stejně tak jsou lidé poznamenaní vnitřní křehkostí, kteří ale znají odpočinek v milosrdenství a umí ho předávat dál.

„Boží milosrdenství nás osvobozuje. A když se setkáš s Božím milosrdenstvím, získáváš velkou vnitřní svobodu a jsi schopný ji předávat dál. Proto je důležité se otevřít Božímu milosrdenství, abychom nebyli vlastními otroky,“ objasnil dále papež a přidal otázku: „Co je tedy pravou svobodou?“

Nejvíce nám odebírá svobodu vlastní ego

Samozřejmě možnost volby je jednou stranou svobody, ale tento samotný fakt nám nezajistí, že budeme opravdu svobodní a šťastní. Pravá svoboda je mnohem více. „Ve skutečnosti existuje otroctví, která nás svazuje více než vězení, více než panická krize nebo jakékoliv nařízení: je to otroctví vlastního ega,“ upozornil papež František na nebezpečí stát se otrokem vlastního ega, které se může stát jeho trýznitelem a uvádět ho do hlubokého útlaku, kterým je hřích, tj. ne banální přestoupení řádu, ale selhání vlastní existence a redukování se do pozice otroka.

Zlozvyky, které nám odebírají vlastní svobodu

Ten, kdo je chamtivý, chlípný, lakomý, prchlivý, závistivý, lenivý nebo se např. povyšuje, je otrokem vlastních zlozvyků, které ho tyranizují a trápí.

Chamtivec nenachází útěchu, protože, i když jeho žaludek je plný, je přesvědčený, že je prázdný. A žaludek pokrytce z nás dělá chamtivce a jsme jeho otroky. Stejně tak nenachází klid chlípník, který žije jen potěšením, a úzkost vlastnit zase ničí lakomce, který stále hromadí peníze a ubližuje druhým. Hněv a závist ničí vztahy, říká se, že závistí člověk zezelená, jako když má žloutenku. Ti, kdo závidí, mají ´žlutou´ duši, protože jejich duše nikdy nemůže být svěží a zdravá, závist ničí. Lenoši, kteří se vyhýbají veškerému úsilí, ztrácejí schopnost žít. Sebestřednost je zaměřením na vlastní ego a ten, kdo se povyšuje, jen prohlubuje propast mezi sebou a ostatními.

Otrokem je ten, kdo neumí milovat

„Kdo je tedy pravým otrokem? Kdo je tím, kdo nezná odpočinek?,“ zamyslel se papež František a dodal: „Kdo není schopen milovat!“ Tyto všechny zlozvyky, hříchy, egoismus nás oddalují od lásky a berou nám schopnost milovat. Jsme tedy vlastními otroky a nemůžeme milovat, neboť láska je vždy obrácená k druhým.

Pravou svobodu nám dává Ježíš Kristus

„Třetí přikázání, které nás v den odpočinku vyzývá k oslavě osvobození, je pro nás křesťany proroctvím Pána Ježíše, který ruší vnitřní otroctví hříchu a uschopňuje člověka milovat. Pravá láska je pravou svobodou: odděluje nás od vlastnictví, obnovuje vztahy, umí přijmout a ocenit bližního, přeměňuje námahu v radostný dar a uschopňuje nás ke společenství. Láska nás nechává svobodnými i ve vězení, i když jsme slabí a limitovaní. Toto je svoboda, kterou dostáváme od našeho Spasitele, Ježíše Krista,“ ukončil svoji katechezi papež František.

Před závěrečným požehnáním pozdravil Svatý otec především novomanžele, kterým vzkázal: „jste odvážní, protože v této době to chce odvahu se vzít. A jste dobří.“ Poté zmínil dnešní liturgickou památku Jména Panny Marie, neboť všichni křesťané jsou pozváni, aby v Mariině jménu shrnuli velký plán, který Bůh měl s tímto vznešeným stvořením, a které zároveň obsahuje její odpověď lásky, kterou jako matka dala svému Synovi a stala se tak spolupracovnicí na Jeho díle spásy.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}