Rodiny jako bohatství, tak zní modlitební úmysl papeže Františka na srpen

V měsíci srpnu se koná v Dublinu Světové setkání rodin s papežem a také v ČR probíhají poutě rodin. V tomto měsíci se modleme za rodiny a za vnímání přírody a okolního světa jako daru.

^{(Foto: Viktor Cicel / Člověk a víra)}

Úmysl všeobecný:

Aby rozhodnutí, která mají dalekosáhlý ekonomický a politický dopad, chránila rodiny jako největší bohatství lidstva.

Nikdo si nemůže myslet, že oslabování rodiny jako přirozené společnosti založené na manželství je něco, co podporuje společnost jako takovou. Opak je pravdou: poškozuje zrání jednotlivců, pěstování společenských hodnot a etický rozvoj společnosti. Jako společenská instituce je manželství ochranou a nástrojem vzájemného závazku a zrání v lásce, aby rozhodnutí pro druhého rostlo v solidnosti, konkrétnosti a hloubce a zároveň mohlo plnit svoje poslání ve společnosti. Manželství proto přesahuje každou přechodnou módu a přetrvává. Jeho podstata tkví v samotné přirozenosti člověka a jeho společenské povaze. Zahrnuje řadu povinností, které však plynou ze samotné lásky, která je tak rozhodná a velkodušná, že umožňuje riskovat budoucnost. Modleme se za ty, kteří mají v rukou zodpovědnost za závažná rozhodnutí, aby si byli vědomi toho, že jedině velkodušnost lásky plodí prosperující společnost (srv. Amoris laetitia, 52,131). 

Úmysl národní:

Za vnímání přírody a okolního světa jako daru, v kterém se Bůh zjevuje (srv. Žl 29/28/).

Mnoho věcí musí změnit své směřování, ale na prvním místě se potřebuje změnit člověk sám. K řešení situace tak složité jako ta, které čelí nynější svět, však nestačí, že každý bude lepší.  Ekologická konverze nezbytná k vytvoření dynamismu trvalé změny je také komunitní konverzí. Tato konverze obnáší různé související postoje, které aktivují velkodušnou a jemnocitnou péči. V první řadě s sebou dané obrácení nese vděčnost a pocit nezaslouženosti, to znamená uznání, že svět je dar obdržený z Otcovy lásky. Důsledkem toho je ochota k nezištnému odříkání a k velkodušným činům, i když je nikdo nevidí anebo je neuznává. Tímto postojem roste vnitřní pokoj, který se odráží ve vyrovnaném životním stylu a ve schopnosti úžasu vedoucímu na hlubinu života (srv. Laudato si’, 202–225).

^{(Zdroj: česká pobočka Celosvětové sítě modlitby, Pavel Ambros SJ)}