Jaké jsou modlitební úmysly papeže Františka na duben?

Papež František nás v dubnu vyzývá k modlitbám za ty, kteří nesou odpovědnost za hospodářství a ekonomii. Zejména za lidi v důležitých funkcích, kteří mají vliv na spravedlivější rozdělování společného bohatství, ochranu přírody a rozvoj důstojnosti každého člověka. V národním úmyslu papeže se modleme za rodinná a farní společenství, aby napomáhala kladným odpovědím na Boží volání.

Foto: © Mazur/catholicnews.org.uk

Úmysl všeobecný:

Aby ti, kdo nesou odpovědnost za teorii a řízení hospodářství, měli odvahu odmítat ekonomii vyřazování a nerovnosti a uměli otevírat nové cesty.

Jedno z prvních znamení, jímž se křesťanské společenství představilo na scéně světa, je služba těm nejchudším. Zejména lidé v důležitých funkcích a na univerzitách mohou mít velký vliv na spravedlivější rozdělování společného bohatství, ochranu přírody a rozvoj důstojnosti každého člověka. Tito odpovědní lidé mají pomáhat ostatním dobře se zorientovat ve složitých otázkách politiky a hospodářství. U nás v českých zemích při České biskupské konferenci velmi dobře pracuje pracovní skupina pro sociální otázky Iustitia et Pax. Nebývale kvalitní jsou i její krátké dokumenty. Mohli bychom připomenout také slova Martina L. Kinga: „Naše generace bude jednoho dne muset litovat nejen zlých slov a skutků špatných lidí, ale také strašlivého mlčení dobrých.“ Důležitá je tedy dobrá výchova k takovému postoji srdce, který neopovrhuje bohatstvím, ale zároveň nepovažuje peníze, kariéru a luxus za životní cíl a za podmínku ke štěstí. Naše modlitba s papežem Františkem je dobrým počátkem změn společnosti.

Úmysl národní:

Za rodinná a farní společenství, aby napomáhala kladným odpovědím na Boží volání.

Slova papeže Františka v jeho apoštolské exhortaci O lásce v rodině (Amoris laetitia) nás nutí vážně přemýšlet o křesťanském ideálu manželství a rodiny, ale i o nezdarech, se kterými se dnešní křesťané potýkají. Ve vedení snoubenců a doprovázení (nejen) v prvních letech manželství je třeba od diskuze přejít v pastorační pomoc. Papež František dává praktický návod, jak nezdary překonávat: trpělivost s procesem vlastního zrání i dozrávání druhých; nalézání vhodné chvíle k mluvení i k mlčení; schopnost zahlédnout za „zvichřeným“ projevem druhého člověka to, co se za ním hlouběji skrývá (bolest jeho srdce, strachy, krize, těžkosti); otevřenost vůči jinakosti a poddajnost vedení Ducha; vnitřní krása a bohatství zúrodňované četbou, osobní reflexí, modlitbou a otevřeností ke společnosti. Papež František předkládá stav vykoupeného člověka, kterého na základě Božího zaslíbení můžeme dosáhnout. O tom chceme více přemýšlet a za to se modlit.

^{(Zdroj: česká pobočka Celosvětové sítě modlitby, Pavel Ambros SJ)}