Konference o mládeži 2017: Naslouchejme a žijme autenticky

Potřeba lidského a duchovního doprovázení mladých lidí byla tématem 22. konference o mládeži, která se uskutečnila ve dnech 7. – 8. prosince v Češkovicích na Blanensku. Téměř šedesátka zúčastněných z řad zástupců mládeže, doprovázejících a odborníků debatovala o potřebách mladých zejména v období, kdy hledají své hodnoty a volí si životní povolání.

Podle provinciála salesiána Petra Vaculíka je darem mít někoho, kdo o nás ví všechno. „Každý má dvě uši - jedno nám slouží k tomu, abychom naslouchali člověku, druhým uchem bychom měli vnímat myšlenky Božího ducha,” vysvětlil. Schopnost naslouchat je podle něj vedle empatie a autentičnosti v doprovázení nejdůležitější.

Potřeba duchovního doprovázení u mladých je důležitá zvláště proto, že si volí povolání a hledají své hodnoty, které dnešnímu světu mnohdy chybí. V dnešní době je darem mít někoho, kdo o nás může vědět všechno.

Cílem konference je vzájemná inspirace a povzbuzení mezi pracujícími s mládeží za přítomnosti delegáta ČBK pro mládež - biskupa Pavla Posáda.

Podněty a závěry, které vyplynuly z 22. konference o mládeži 2017

-          Každý potřebuje během svého života duchovní doprovázení, u mladých lidí jde zejména o období rozhodování se pro povolání. Doprovázející by se měl řídit čtyřmi kritérii k tomu, aby naplnil smysl služby. Prvním je přijetí daného člověka k doprovázení takového jaký je, dále by s ním měl prohlubovat pohled na sebe sama, dát mu prostor k orientaci a k nalézání odpovědí, které hledá a posledním bodem by měl být um společně se po uplynutí závazku rozejít.

-          Školy jsou v dnešní době jedny z posledních institucí, které mají řád. Církevní školy by měly nahlas oznámit identitu, vyznat, že středobodem je Ježíš, neměly by se bát radikálnosti.

-          Během lidské a křesťanské formace je pro řeholní mládež důležité, aby si uvědomila, že láska začíná doma a v klášteře je nikdo nevychválí do nebe. Přestože se odevzdali Bohu a rozpoznali své povolání, budou opracováni lidskýma rukama. V novém prostředí by proto měli stavět na přirozených věcech a autentičnosti.

-          Jako problém je vnímán návrat mladých tahounů farností z diecézních center mládeže nebo církevních škol zpět do domácích společenství. Tito mladí by mohli oslovit vlažnou mládež a zaktivizovat ji, spíše se ale nevrací a zůstávají ve známém prostředí.

-          Jako bolest u mladých je vnímán fakt, že jsou na sociálních sítích, ale chybí jim navazování a vytváření vztahů v realitě.

-          Diecézní centra pro mládež jsou pro mladé atraktivní. Nechávají se poponést na sociální vlně, díky které vznikají přirozené skupinky, nadšení a generační rovnost. Na centra jezdí stále stejná skupina lidí, otázkou zůstává, jak oslovit ty, kteří by mohli přijet, ale nejezdí.

-          Mladí se ve farnosti mohou cítit v menšině a zaškatulkovaní - například kvůli tomu, že rodič je varhaník, kostelník nebo vedoucí sboru. Z tohoto důvodu je pro některé snazší opustit známé prostředí farnosti a vyhledávat společenství jinde.

-          Mladí potřebují při vytváření vztahů být druhému darem, pořádně se připravit na život s daným člověkem a zdravě pochopit sexualitu. Pokud neví, kdo jsou, může být brzká intimita ve vztazích problémem.

-          V posledních letech mizí ze společnosti hodnoty. Cesta ke zralosti je nám může pomoci přiblížit. Důležité je být svobodným člověkem - k tomu vede vytrvalost, trpělivost a skromnost, dále být služebníkem Pravdy - tedy toužit po poznání, usilovat o získávání pravdivých informací, nespokojit se s názorem, ale ptát se po argumentech, dále dávat přednost realitě před virtualitou, preferovat lidi a vztahy před věcmi a výkonem, umět se soustředit a to i tichem, skrze které promlouvá Bůh, být tvořivý, správně využívat čas, mít zdroj naděje a objevit a žít své poslání.

-          Mladí touží po hodnotách, lze mezi nimi pozorovat různé skupiny, některé stojí o hloubku, jiné se jeví povrchněji. Středoškoláci spíše nepřemýšlejí a přejímají klišé, ale touží po přijetí, které velmi oceňují. Je na nich vidět, že vedou vnitřní boj, touží po podpoře, aby jim někdo řekl, že zastávají hluboké hodnoty, po vrstevnické skupině jsou ale ohroženi závislostmi. Vysokoškoláci se zamýšlejí nad smyslem života a připravují se na ujmutí sebe sama do vlastních rukou. Ti, kteří hledají hlubší hodnoty, řeší například čistotu, život s Bohem v pojetí vztahů a povolání, zodpovědnost, věrnost a oddanost rodině.

-          Hodnoty se ze společnosti vytratily, mladí nemají co vidět. V praxi je předávání hodnot silně vázáno na lidský faktor, kdo mladým hodnoty předkládá, kdo je vede. Jsou věrohodné zejména od toho, kdo je mladými přijatý a získal si jejich vztah.

-          Diecézní centra mládeže a lidé, kteří se věnují mladým, by měli cítit zodpovědnost za to, že jejich životní svědectví má u dospívajících, kteří se od rodičů v pubertě často distancují, velkou váhu.