Společné prohlášení Světové luterské federace a Papežské rady pro jednotu křesťanů

Zveřejňujeme pracovní překlad společného prohlášení Světové luterské federace a Papežské rady pro jednotu křesťanů k závěru roku společné připomínky reformace. Prohlášení vyšlo v den 500. výročí reformace, 31. října 2017.

^{Ilustrační foto: Evangelische Kirche in Österreich, CC BY-SA 2.0}

Společné prohlášení Světové luterské federace a Papežské rady pro jednotu křesťanů k závěru roku společné připomínky reformace 31. října 2017

31. října 2017, v poslední den roku společné ekumenické připomínky reformace, jsme velmi vděční za duchovní a teologické dary přijaté prostřednictvím reformace; tuto připomínku jsme sdíleli s našimi ekumenickými partnery po celém světě. Prosili jsme také o odpuštění za naše selhání a za způsoby, jimiž křesťané zranili Pánovo Tělo a vzájemně si ublížili během pěti set let od počátku reformace až po současnost.

My, luteráni a katolíci, jsme hluboce vděčni za ekumenickou cestu, již jsme společně prošli za posledních padesát let. Tato pouť, podporovaná naší společnou modlitbou, uctíváním Boha a ekumenickým dialogem, vedla k odstranění předsudků, růstu vzájemného porozumění a k dosažení důležitých teologických shod. Tváří v tvář mnohému požehnání na této cestě pozvedáme srdce ve chvále Trojjediného Boha za milost, kterou dostáváme.

Dnes se díváme zpět na rok významných ekumenických událostí, počínaje 31. říjnem 2016, kdy proběhla společná luteránsko-katolická modlitba ve švédském Lundu za přítomnosti našich ekumenických partnerů. Papež František a tehdejší předseda Světové luterské federace biskup Munib A. Younan, kteří onu bohoslužbu vedli, podepsali společné prohlášení obsahující závazek pokračovat na ekumenické cestě k jednotě, za niž se Kristus modlil (srov. Jan 17,21).  

Ve stejný den byla také dohodou mezi Caritas Internationalis a Lutheran World Federation World Service posílena naše služba těm, kdo potřebují naši pomoc a solidaritu.

Papež František a předseda Younan společně prohlásili: „Mnoho členů našich společenství touží po přijetí eucharistie u jednoho stolu jako po konkrétním projevu úplné jednoty. Prožíváme bolest těch, kteří se dělí o celý svůj život, ale nemohou sdílet Boží výkupnou přítomnost u eucharistického stolu. Uznáváme svou společnou pastorační odpovědnost za to, abychom odpověděli na duchovní žízeň a hlad našich lidí po jednotě v Kristu. Toužíme, aby se tato rána v Kristově těle uzdravila. To je cíl naší ekumenické snahy, kterou chceme vyvíjet, také skrze obnovení svého závazku k teologickému dialogu.“  

Mezi požehnání letošního výročí patří skutečnost, že luteráni a katolíci poprvé nahlíželi na reformaci z ekumenického hlediska. To umožnilo nový pohled na události šestnáctého století, které vedly k našemu rozdělení. Uvědomujeme si, že zatímco minulost nemůže být změněna, její vliv na nás dnes může být proměněn, aby se stal podnětem pro růst společenství, a pro svět znamením naděje na překonání rozdělení a roztříštěnosti. Znovu se jasně ukázalo, že toho, co máme společné, je mnohem víc než toho, co nás ještě dělí.

Radujeme se z toho, že se ke Společném prohlášení o nauce o ospravedlnění, slavnostně podepsané Světovou luterskou federací a římskokatolickou církví v roce 1999, v roce 2006 připojila také Světová metodistická rada a během letošního připomínkového roku reformace i Světové společenství reformovaných církví. Právě dnes je představována a přijímána anglikánským společenstvím během slavnostního obřadu ve Westminsterském opatství. Na tomto základě mohou naše křesťanská společenství budovat stále bližší pouta duchovního konsenzu a společného svědectví ve službě evangeliu.

Oceňujeme mnoho společných modlitebních událostí luteránů a katolíků s jejich ekumenickými partnery v různých částech světa, stejně jako teologická setkání a významné publikace, které daly obsah tomuto připomínkovému roku.

Při pohledu do budoucna se zavazujeme, že budeme pokračovat na společné cestě, vedené Božích Duchem, směrem k větší jednotě podle vůle našeho Pána Ježíše Krista. S Boží pomocí chceme v modlitbě rozlišovat své chápání církve, eucharistie a služby a hledat tak podstatný konsenzus, abychom překonali zbývající rozdělení mezi námi. S hlubokou radostí a vděčností důvěřujeme, že „ten, kdo [v nás] začal dobré dílo, je dokončí až do dne Ježíše Krista“ (Filip 1, 6).

Originál a překlad do hlavních světových jazyků je dostupný na stránkách Vatikánu.