Proč si katolická církev připomíná počátek reformace?

Koncem října 2016 připomněl papež František společně s předsedou Světové luterské federace Munibem Younanem ve švédském Lundu 500. výročí začátku reformace. Dnes, kdy křesťané na celém světě zahajují týden modliteb za jednotu křesťanů, komentuje tuto událost na stránkách deníku Osservatore Romano kardinál Kurt Koch, který má ve Vatikánu na starost ekumenické vztahy.

^{Portrét Martina Luthera, Lucas Cranach st.}

Důvodem k sepsání komentáře je pro předsedu Papežské rady pro jednotu křesťanů touha, aby událost ze švédského Lundu pouze nezapadla do minulosti. Kardinál také reaguje na kritiku, která se po papežově návštěvě zvedla mezi některými katolíky i protestanty.

Letošní kulaté výročí zahájení reformace, jež se datuje od údajného přibití 95 tezí proti odpustkům na vrata wittenberské katedrály, se poprvé koná v ekumenické době, uvádí kardinál. Proto nemůže být slaveno v polemických nebo odbojných tónech, jak se tomu dělo v minulosti.

V katolické církvi mezitím uzrálo přesvědčení, že reformace se týká také jí samotné. „Připomínka je pro obě strany vítaným pozváním k dialogu o tom, co se mohou katolíci naučit z reformace a co si mohou protestanté vzít z katolické církve jako obohacení pro svou víru,“ uvádí kardinál.

Připomíná přitom, že skutečným cílem Martina Luthera nebylo rozdělení církve, nýbrž obrodné hnutí uvnitř katolické církve. Svých 95 tezí zřejmě podle historiků Luther nepřibil na katedrálu, ale zaslal je dvěma biskupům jako výzvu k zahájení dialogu. „Absolutně nechtěl odtržení se od katolické církve a založení církve nové, nýbrž zamýšlel obnovu celého křesťanstva v duchu evangelia,“ píše Koch. Vznik samostatné reformované církve byl dán z velké části politickými úmysly (např. přijetí protestanství některými městy). Rozdělení církve je proto nutné chápat jako dočasné selhání původního záměru a nouzové východisko. Skutečný úspěch reformace by nyní představovalo překonání rozdělení a jedna církev, obnovená podle evangelia.

„Připomínka roku 2017, která upozorňuje na počátek reformace, má být tedy chápaná jako výzva navrátit se k původní mu úmyslu Martina Luthera a ptát se, co znamená dnes, pro katolíky a protestanty, stejně jako pro ekumenismus obecně, po 500 letech rozdělení,“ pokračuje předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů.

Kardinál připomíná i slova emeritního papeže Benedikta XVI. podle kterého má být rok 2017 „na celém světě“ příležitostí k „slavení společné ekumenické připomínky, abychom se snažili posunout dále, na celosvětové úrovni, základní otázky“. To však podle Ratzingera nemá proběhnout „formou triumfalistické oslavy, nýbrž společným vyznáním víry v trojjediného Boha a ve společné poslušnosti našemu Pánu a jeho slovu“.

Jak dále uvádí kardinál Koch, připomínka 500. výročí reformace je „slibná“, pokud se v ní objevují tři prvky přítomné i v nedávno vydaném dokumentu Od konfliktu ke společenství: vděčnost, uznání vin a naděje.

Křesťané jsou vděční za 50 let lutersko-katolického dialogu. Jeho výrazným momentem byl podpis deklarace o nauce ospravedlnění v roce 1999. Věřící všech církví si v těchto letech uvědomili společný kořen víry, který nebyl rozdělením zničen. Katolíci mohli také lépe porozumět skutečné motivaci reformace i Martina Luthera, byť se nepopírají i některé stinné stránky.

Kristovi následovníci však také musí uznat své viny a činit pokání. Reformace ve svém důsledku nevedla k obnově církve, nýbrž k rozdělení, po němž následovaly náboženské války. Mezi nimi je i Třicetiletá válka, „která proměnila Evropu v rudé moře krve“. „Jediné Kristovo tělo bylo roztrženo a křesťané páchali kruté násilí jedni na druhých,“ uvádí Koch. Každá autentická připomínka reformace má proto zahrnovat i akt smíření a „očištění paměti“, aby tíha minulých vin nezatěžovala současné vztahy.

I když není reálné, aby společná připomínka reformace dovedla věřící k plné jednotě církví, přesto je naděje a bude podle kardinála velkou věcí, pokud se uskuteční kroky vedoucí k „církevnímu společenství, jež zavazuje“. To je cílem jakékoliv ekumenické snahy: „Po 500 letech rozdělení, po tom, kdy jsme žili dlouhou dobu jedni proti druhým nebo vedle sebe, se musíme naučit žít jedni spojeni poutem více s druhými,“ píše kardinál Koch.

V závěru připomíná kardinál výročí Augusburského vyznání, které ve své době představovalo snahu o zachování jednoty a od jehož sepsání uplyne v roce 2030 pět set let. Autor, Filip Melanchthon, „se vydal až k limitům toho, co je lidsky možné k zachování jednoty církve, v přesvědčení, že obnova církve a její jednota jsou niterně propojené,“ píše kardinál v komentáři.

^{(zdroj: Osservatore Romano)}