Poselství papeže Františka k 25. Světovému dni nemocných

V den památky Panny Marie Lurdské, 11. února 2017, si katolická církev připomíná 25. Světový den nemocných. Právě Panna Maria je ústřední postavou poselství papeže Františka k tomuto dni, které zveřejňujeme v českém překladu.

^{Foto: Daniel Ibanez / CNA}

Poselství Svatého otce Františka k 25. Světovému dni nemocných, 11. února 2017

Úžas nad tím, co Bůh koná: «Veliké věci mi učinil ten, který je mocný…» (Lk 1,49)

Drazí bratři a sestry,

dne 11. února budeme slavit v celé církvi a zvláště v Lurdech 25. Světový den nemocných na téma: Úžas nad tím, co Bůh koná: «Veliké věci mi učinil ten, který je mocný…» (Lk 1,49). Tento den, ustanovený mým předchůdcem svatým Janem Pavlem II. v roce 1992 a poprvé slavený 11. února 1993 právě v Lurdech, poskytuje příležitost, abychom věnovali zvláštní pozornost nemocným anebo všeobecněji lidem trpícím. A zároveň vyzývá ty, kdo se pro ně obětují, počínaje rodinnými příslušníky až po zdravotnické pracovníky i dobrovolníky, aby vzdávali díky za povolání obdržené od Pána doprovázet nemocné bratry.  Toto výročí rovněž obnovuje v církvi duchovní energii ke stále lepšímu vykonávání oné základní součásti jejího poslání, jež zahrnuje službu těm posledním, nemocným, trpícím, lidem vyloučeným a postaveným na okraj (srov. Jan Pavel II., motu proprio Dolentium hominum, 11. února 1985,1). Chvíle modliteb, slavení Eucharistie, pomazání nemocných, sdílení s nemocnými a prohloubení bioetických a teologicko-pastoračních témat, o nichž se bude během těchto dní v Lurdech hovořit, zajisté poskytnou nový a důležitý příspěvek pro takovou službu.

Již nyní duchovně zaujímám místo u jeskyně Massabielle vedle obrazu Neposkvrněné Panny, na níž ten, který je mocný, učinil velké věci pro spásu lidstva. Přeji si vyjádřit svou duchovní blízkost Vám všem, bratři a sestry, kteří prožíváte utrpení, i vašim rodinám; stejně tak vyslovuji své ocenění všem těm, kdo v různých rolích a ve všech zdravotních zařízeních rozesetých po celém světě odborně, zodpovědně a oddaně pracují pro vaši úlevu, pečují o vás a o vaši každodenní pohodu. Toužím povzbudit všechny nemocné, trpící, lékaře, ošetřovatele, rodinné příslušníky i dobrovolníky k tomu, aby v Panně Marii, Uzdravení nemocných, kontemplovali Boží něhu ke každé lidské bytosti a vzor odevzdanosti do Boží vůle; a aby ve víře, živené Slovem a svátostmi, vždy nacházeli sílu milovat Boha a bratry i při prožívání nemoci.

Stejně jako svatá Bernadetta jsme před Mariiným zrakem. Pokorná dívka z Lurd vypravuje, že Panna, již nazývá „Krásná Paní“, na ni hleděla tak, jako se hledí na člověka. Tato prostá slova popisují plnost vztahu. Bernadetta, chudá, negramotná a nemocná, cítí, že Maria na ni hledí jako na člověka. Krásná Paní s ní hovoří s velkou úctou, bez blahosklonnosti. To nám připomíná, že každý nemocný je a stále zůstává lidskou bytostí a tak je třeba s ním jednat. Nemocní a lidé postižení, třebas i závažně, mají svou nezcizitelnou důstojnost a své poslání v životě a nikdy se nestávají pouhými objekty; i když se někdy mohou jevit pouze jako pasivní, ve skutečnosti tomu tak nikdy není.

Po svém pobytu u jeskyně Bernadetta díky modlitbě proměňuje svou křehkost v podporu ostatních a díky lásce se stává schopnou obohacovat své bližní a především dává svůj život za spásu lidstva. Prosba Krásné Paní, aby se Bernadetta modlila za hříšníky, nám připomíná, že nemocní a trpící v sobě nenosí jen přání uzdravit se, ale také chtějí křesťansky prožívat svůj život, a docházejí až k tomu, že ho darují jako autentičtí Kristovi učedníci misionáři. Maria dává Bernadettě povolání, aby sloužila nemocným, a zve ji, aby se stala Sestrou lásky, což je povolání, jež ona naplňuje v tak velké míře, že se stává vzorem, na který může být odkázán každý zdravotnický pracovník. Prosme tedy Neposkvrněné Početí o milost, abychom stále dokázali nacházet vztah k nemocnému jako k člověku, který zajisté potřebuje pomoc, někdy i v těch nejzákladnějších věcech, ale nese v sobě dar, jenž má být sdílen s druhými.

Pohled Panny Marie, Potěšení zarmoucených, osvěcuje tvář církve v jejím každodenním nasazení pro potřebné a trpící. Cenné plody této církevní starostlivosti o svět utrpení a nemoci jsou důvodem díků Pánu Ježíši, který se s námi solidarizoval svou poslušností Otcově vůli až po smrt na kříži, aby lidstvo bylo spaseno. Solidarita Krista, Božího Syna narozeného z Panny Marie, je výrazem milosrdné Boží všemohoucnosti, jež se projevuje v našem životě – především je-li křehký, zraněný, pokořený, vyloučený a trpící – a rozlévá v něm sílu naděje, která nám umožňuje povstat a podporuje nás.

Takové bohatství lidskosti a víry nesmí vyjít nazmar, ale spíše nám má pomáhat vyrovnávat se s našimi lidskými slabostmi a zároveň s výzvami přítomnými ve zdravotnickém a technologickém prostředí. U příležitosti Světového dne nemocných můžeme nacházet nový rozmach k tomu, abychom přispívali k šíření kultury respektující život, zdraví a životní prostředí, a nový impulz, abychom bojovali za úctu k integritě a důstojnosti lidí také díky poctivému přístupu k bioetickým otázkám, k  ochraně slabších a k péči o životní prostředí.

U příležitosti 25. Světového dne nemocných obnovuji svou blízkost v modlitbě a povzbuzuji lékaře, ošetřovatele, dobrovolníky i všechny zasvěcené muže a ženy angažované ve službě lidem nemocným a znevýhodněným; církevní i občanské instituce pracující v tomto prostředí; i rodiny, které se s láskou starají o své nemocné příbuzné. Všem přeji, aby stále byli radostným znamením Boží přítomnosti a lásky napodobováním zářivého svědectví tolika Božích přátel a přítelkyň, mezi nimiž připomínám svatého Jana z Boha a svatého Kamila de Lellis, patrony nemocnic a zdravotnických pracovníků, a svatou Matku Terezu z Kalkaty, misionářku Boží něhy.

Bratři a sestry, vy všichni, nemocní, zdravotní pracovníci a dobrovolníci, pozvedněme společně svou modlitbu k Panně Marii, aby její mateřská přímluva podporovala a doprovázela naši víru a od Krista, jejího Syna, aby nám získávala naději na cestě uzdravení a zdraví, pocit bratrství a zodpovědnosti, nasazení pro integrální lidský rozvoj a radostnou vděčnost pokaždé, když jsme užasli nad její vděčností a jejím milosrdenstvím.

Ó, Maria, naše Matko,

         která každého z nás v Kristu přijímáš jako svého syna,

         pomáhej důvěryplnému očekávání našeho srdce,

         podporuj nás v našich nemocech a utrpeních,

         veď nás ke Kristu, svému Synu a našemu bratru,

         a pomáhej nám odevzdávat se Otci, který koná velké věci.

Všechny vás ujišťuji svou trvalou vzpomínkou v modlitbě a ze srdce vám uděluji apoštolské požehnání.

Vatikán 8. prosince 2016, slavnost Neposkvrněného Početí

FRANTIŠEK