Kolik se platí za úsměv pokladních v supermarketech?

Častým problémem maloobchodních řetězců, k němuž nelze mlčet, bylo a je stále nízké odměňování za vykonanou práci. Tento problém se sice netýká celého oboru maloobchodního prodeje, ale právě jen většinou nadnárodních společností, ve kterých se nepřiměřeně nízké ohodnocení některých zaměstnanců projevuje nejkřiklavěji, píše biskup Václav Malý, předseda Rady České biskupské konference Iustitia et Pax. Vyjádření přinášíme v plném znění.

Jaké jsou mzdové podmínky pracovníků v maloobchodě? Dle ČSÚ průměrná hrubá mzda v ČR na konci roku 2015 byla 23 745 Kč, v maloobchodě prodejce potravinářského zboží však dostával v průměru 13 438 Kč hrubé mzdy. Po odečtení povinných odvodů, prodejce, který poctivě pracuje na plný úvazek, na konci měsíce dostává mzdu, která je na hranici chudoby. (V ČR je to 10 220 Kč měsíčně.)

Jakou výši mezd lze považovat za přiměřenou? Mzdová úroveň ve firmě by jistě neměla být tak vysoká, aby podlamovala její konkurenceschopnost. Na druhé straně by však mzdy neměly být tak nízké, aby zaměstnancům a na nich závislým osobám znemožňovaly žít důstojný život.

Průběžně upravovanou představu společnosti o hranici, pod níž by neměl klesnout měsíční výdělek řádně pracujícího člověka zaměstnaného na plný pracovní úvazek, reprezentuje minimální mzda. V roce 2016 činí minimální mzda v ČR 9900 Kč, o pět let dříve to bylo 8000 Kč.

Z oficiálních statistik víme, že deset procent nejhůře placených prodavačů potravinářského zboží pobíralo v první polovině tohoto roku mzdu nižší než 113 % minimální mzdy (ale před pěti lety dosáhli na 127 % tehdejší minimální mzdy). U pokladníků v prodejnách jsou nejnižší výplaty v identických obdobích o něco štědřejší; letos dosahovaly až 126 % minimální mzdy a v roce 2011 to bylo 139 % minimální mzdy.

Stručně řečeno, mzdové rozpětí mezi skupinou deseti procent nejlépe a nejhůře placených zaměstnanců se zvýšilo, a to u obou zkoumaných kategorií zaměstnanců, mnohem výrazněji však u prodavačů potravinářského zboží. Jde o výsledek měření mezi 1. pololetím 2011 a stejným obdobím roku 2016.

Mediánová mzda prodavačů potravinářského zboží dosahovala ve 2. čtvrtletí 2016 necelých dvou třetin (65 %) celostátní mediánové mzdy, u pokladníků v prodejnách necelých tří čtvrtin (72 %) celostátní mediánové mzdy.

Uvedené skutečnosti tak zejména u hůře placené části prodavačů zakládají podhoubí pro řadu sociálních a ekonomických problémů.

Zaměstnanci, zejména jejich ženská část, jsou ochotní pracovat přesčas na úkor kvality osobního života, jen aby si udrželi práci a případně si mohli přivydělat. Tíživá ekonomická situace pro ně často bývá důvodem ke shánění finančních půjček, což následně generuje vysoké riziko jejich propadu do dluhové pasti.

Prostor pro zvýšení mezd, a to nejen svým nejhůře placeným zaměstnancům, dnes české maloobchodní řetězce nepochybně mají. Česká ekonomika v předminulém, ale zejména v minulém roce velmi dobře prosperovala a vyhlídky nejsou špatné ani pro letošní a příští rok. Roste spotřeba domácností a spolu s ní i útraty lidí v maloobchodě. Maloobchodním řetězcům se rychle zvyšuje obrat i zisk.

Nemůžeme než naléhavě doporučit, aby se vlastníci korporací o část nadstandardních výdělků podělili se svými nedoceněnými zaměstnanci, vždyť „hoden je dělník své mzdy!“, připomíná evangelista příběh o boháči a Lazarovi v Lukášově evangeliu [Lk 16, 19-31]. Příběh nevyprávěl Ježíš učedníkům proto, aby bohaté strašil pekelným ohněm, ale chce nás povzbudit k tomu, abychom si v hloubi srdce vyjasnili, na čem nám doopravdy záleží, co je pro nás v životě na prvním místě. Nedocenění, zaměstnanců nikomu dlouhodobou prosperitu nepřinese.

Václav Malý, biskup

předseda Rady Iustitia et Pax