IUPAX: K péči o děti ohrožené a žijící mimo původní rodiny

Zveřejňujeme plné znění dokumentu rady Iustitia et Pax, který se věnuje tématu péče o ohrožené děti a ty, které žijí mimo původní rodiny.

K péči o děti ohrožené a žijící mimo původní rodiny

Jak ukazují ohlasy z praxe, problém zkvalitnění péče o nejrůznějším způsobem ohrožené děti nelze redukovat na otázku dalšího omezování činnosti zařízení pro ústavní péči o děti.

V oblasti péče o děti bylo za poslední desetiletí vykonáno mnoho prospěšné práce. Oproti předchozím právním úpravám byl změněn základní přístup k péči o děti, které z nejrůznějších důvodů nemohou žít v původních rodinách. Vzhledem k někdejšímu nadhodnocení kolektivní náhradní péče byl např. pojem pěstounské péče u nás zaveden až v roce 1973 a teprve velká novela zákona o rodině v roce 1998 a následné přijetí zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, představovaly zásadní změnu v dosavadních trendech. Od roku 2014 byl pak celý režim rodinného práva převeden do občanského zákoníku, vůči kterému zákon o sociálně právní ochraně dětí představuje speciální úpravy. Právní, metodická i organizační úprava pěstounské péče se po mnoha stránkách značně rozvinula, výrazně se snížil počet dětí v ústavní péči (téměř o 19% mezi roky 2010 a 2015) a značně se proměnily celkové podmínky a příspěvky pro rodiny přijímající děti do dlouhodobé nebo dočasné péče.

Přes nesporné pokroky v oblasti péče o děti řada problémů přetrvává, a dokonce se vynořují nebo zintenzivňují problémy nové. Dochází například ke stále narůstajícímu počtu případů týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí (bez ohledu na povahu péče, v níž žijí). Od roku 2009 do roku 2014 vzrostl z 4447 zachycených případů na 8478 zachycených případů ročně. Za rok 2015 se počet těchto dětí opět zvýšil a dosáhl čísla 9433!

Proto Rada vlády České republiky pro lidská práva podala podnět ke sjednocení služeb pro ohrožené děti a k úpravě podmínek pro poskytování služeb těmto dětem s návrhem předložit ho vládě do 30. 11. 2016 tak, aby nová právní úprava byla schopna sjednotit péči o ohrožené děti pod jeden resort a zároneň, aby byl předložen návrh změn příslušných zákonů, které omezí možnost umísťování dětí do 7 let věku v zařízeních kolektivní péče. Možnost umístění tří až sedmiletého dítěte do zařízení kolektivní péče by měla být konkrétně vymezena a měla by být přípustná pouze ve výjimečných případech, a to na velmi krátkou dobu, maximálně jeden rok. 

Tento podnět je v obecné rovině vysoce aktuální a naléhavý, ale pro novou právní úpravu však působí poněkud jednostranně. Jak ukazují ohlasy z praxe, problém nelze redukovat na otázku dalšího omezování činnosti zařízení pro ústavní péči o děti. Mimo jiné je známo, že je stále velký nedostatek rodin vhodných pro umisťování dětí do dlouhodobé i dočasné pěstounské péče – a že ani poslední úpravy příslušných příspěvků na pěstounskou péči nepřispěly k zásadnějšímu obratu. Palčivou bolestí postupného převodu dětí z ústavní péče do pěstounských rodin je nesnadné umisťování dětí s nějakou zdravotní, sociální či etnickou stigmatizací. V prvním pololetí 2016 provedla Asociace krajů ČR pro sociální záležitosti na všech krajských úřadech ČR sběr dat v oblasti náhradní rodinné péče. V únoru 2016 bylo na všech krajských úřadech v ČR nahlášeno do příslušné evidence 5377 dětí, kterým je třeba hledat trvalý domov, z toho je 1197 dětí od jednoho roku do pěti let. Ve stejné době však bylo k dispozici pouze 215 žadatelů o dlouhodobou pěstounskou péči, z nichž většina chce jen jedno dítě, přála by si přijmout pouze holčičku, při čemž jen 11 žadatelů by bylo ochotno přijmout romské dítě a 13 žadatelů by přijalo dítě se zdravotním postižením. Z celkového počtu nahlášených dětí je jen 6,2 % dětí vhodných do osvojení. Zamýšlený zákaz umisťování dětí do 7 let věku do kolektivních zařízení je proto v dohledné době zcela nerealistický.

Naproti tomu je pro příští období velmi naléhavé, aby byla vybudována dostatečně účinná síť služeb jak pro vyhledávání a přípravu dalších rodin vhodných pro zapojení do pěstounské péče, tak pro metodickou, poradenskou, vzdělávací a podpůrnou činnost k potřebám těch pěstounských (případně i osvojitelských) rodin, které se o děti již starají. Jestliže se kapacita kolektivních zařízení v posledních letech snižuje (zhruba o 1500 míst za posledních pět let), je pro takovou síť služeb možné využít zkušeností a odbornosti uvolněného personálu, jehož přechod do jiných profesních oblastí by byl citelnou ztrátou pro oblast výchovy. Rychlé posílení takové sítě služeb je velmi potřebné, a to zejména ve vztahu k rodinám, jež jsou v tak svízelných životních poměrech, že jim hrozí  odnětí vlastních dětí. Řada zkušeností nasvědčuje, že jak z hlediska vývoje dětí, tak po stránce ekonomické je o mnoho výhodnější takové rodiny podpořit, než je ponechat neblahému osudu se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Obdobně je naléhavě potřebné řešit životní situaci dětí, které čelí týrání, zanedbávání, či dokonce zneužívání. To znamená vybudovat náležitě odborně a kapacitně vybavený systém služeb pro náhradní rodinnou péči, který by se ujal podpory těchto dětí.

Jak naléhavě znějí v této souvislosti slova z Matoušova evangelia (18. Kap.): „Chraňte se, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých...“.

V zájmu co nejkvalitnějšího vývoje mladých lidí, kteří se ne vlastní vinou dostali do těžké životní situace, není možné cílené kompletní rušení kolektivních zařízení, nýbrž je třeba se neustálé přibližovat optimální  péči, a to jak zejména v rodinách, původních či náhradních nebo v jejich ústavních náhradách.

Václav Malý, biskup

předseda Rady Iustitia et Pax

5. 12. 2016