Co je to advent?

26. listopadu večer vstoupíme do adventní doby a do nového liturgického roku. Jaký je význam tohoto období? Jaké zvyklosti jsou s ním spojeny?

^{Foto: Ivana Buzková, Člověk a Víra}

Advent začíná v římskokatolické církvi v předvečer neděle, která je nejbližší 30. listopadu, a končí 24. prosince odpoledne.

Název je odvozený od latinského adventus = příchod. Křesťané se v tomto období připravují na příchod Ježíše o Vánocích, ale pamatují i na jeho druhý příchod na konci časů.

Adventem začíná liturgický rok.

Advent je především obdobím vnitřní přípravy. Jak uvádí například slezský duchovní autor Angelus Silesius (17. století), člověku nic nepomůže, kdyby „se Kristus v Betlémě tisíckrát narodil, ale „nenarodil se“ v srdci člověka.

V adventním období jsou vždy čtyři neděle. První je zaměřená na Kristův druhý příchod na konci světa s výzvou, aby byl na něj člověk připraven. Druhá a třetí neděle představuje postavu Jana Křtitele, který vyzývá k obrácení srdce a ohlašuje Kristův příchod. Tématem čtvrté adventní neděle jsou již události, které bezprostředně předcházejí Ježíšovu narození v Betlémě.

Třetí adventní neděle je nazvaná také „Gaudete“ neboli radostná. Pojmenovaná je podle prvních slov úvodního verše mše svaté: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.“ Radostná atmosféra z blížícího se Kristova příchodu může být vyjádřená při mši růžovou barvou, namísto obvyklé fialové, která je typická pro advent.

Adventní období má dvě části: (1) do 16. prosince a (2) 17. – 24. prosince. Druhé jmenované již úzce připravuje na Vánoce: při mších se čte o událostech z Bible, které se odehrály těsně před narozením Ježíše. Při mši svaté i při modlitbě breviáře zaznívají tzv. „Ó antifony“. Tyto krátké texty, které jsou perlou mezi modlitbami a svým původem sahají do poloviny 1. tisíciletí, jsou pojmenovány podle jejich počátečního písmena v latině. Každá z antifon vzdává hold očekávanému Spasiteli a s prosbou o jeho příchod. Příkladem je antifona z 22. prosince: „Ó Králi národů, toužebně očekávaný, ty jsi nárožní kámen, který spojuje Boží lid vjedno: přijď a spas člověka, kterého jsi utvořil z hlíny!“ Ó antifony byly mnohokrát zhudebněny.

V první části adventu se často slaví tzv. roráty. Jejich název je odvozený od prvního slova písně, která se zde zpívá: Rorate, coeli, despuper = Rosu dejte, nebesa, shůry.  Roráty jsou ranní mše ke cti Panny Marie. V poslední době se v některých kostelích slaví jen při svíčkách.

8. prosince se slaví slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Událost nepřipomíná početí Ježíše, jak bývá mnohdy mylně uváděno, nýbrž skutečnost, že sama Panna Maria byla počata bez prvotního hříchu.

Na období před Vánocemi se také rozšířil zvyk zapalovat postupně svíce na adventním věnci, každou adventní neděli o jednu navíc. To může připomínat blížící se příchod Krista, který je světlem ve tmě. Zelený kruhový věnec také může naznačovat na věčnost a Boha (nemá začátek a konec). Za předchůdce současného adventního věnce lze považovat evangelického teologa Johanna Hinricha Wicherna (19. století).