Dokument o pohřbívání zesnulých a uchovávání popela v případě kremace

Kongregace pro nauku víry v úterý zveřejnila dokument nazvaný Ad resurgendum cum Christo. Potvrzuje v něm důvody, proč církev upřednostňuje pohřbívání zesnulých do země, a stanovuje pravidla pro uchovávání popela v případě kremace.

^{Foto: František Ingr / Člověk a víra}

Nový dokument připomíná nauku církve, že pohřbívání do země je tou nejvhodnější formou vyjádření víry v Kristovo zmrtvýchvstání i ve vzkříšení těla každého člověka. Jak uvedl během úterní tiskové konference teolog Serge-Thomas Bonino, lidské tělo má velkou důstojnost: při vzkříšení z mrtvých vstaneme v tomtéž (proměněném) těle, ve kterém nyní žijeme, podobně jako se Kristus po Vzkříšení ukazoval ve svém těle.

Text dále doporučuje pochování zesnulého na hřbitově nebo jiném posvátném místě: „Církev se řídí starobylou křesťanskou tradicí a naléhavě doporučuje, aby těla byla zesnulých pohřbívána na hřbitovech nebo na jiných svatých místech,“ píše vatikánská kongregace. To pomáhá rodinným příslušníkům i celé církvi v modlitbě za své blízké. Křesťané se tak také staví proti tendenci smrt skrývat a uzavírat za zdi.

I když církev upřednostňuje pohřbívání těl do země, pohřeb žehem není zakázán, pokud nebyl zvolen z důvodů, které odporují křesťanské nauce. „Tam, kde důvody hygienického, ekonomického nebo sociálního charakteru vedou k rozhodnutí pro kremaci, která ovšem nesmí odporovat výslovné nebo rozumně předpokládané vůli věřícího zemřelého, nevidí církev doktrinální důvody k bránění této praxi,“ píše se dále v textu.

Popel však musí být uložen na hřbitově nebo posvátném místě. Zmenší se tím riziko, že rodina nebo křesťanské společenství zapomene na modlitbu za zesnulého, zvláště po odchodu první generace pozůstalých. Také se tím zabrání různým pověrám.

Dokument proto výslovně zakazuje uchovávání popela zesnulého doma. Dovolení může udělit jen pro velmi závažné okolnosti biskup ve shodě s biskupskou konferencí. Také není dovoleno rozdělovat popel mezi příbuzné. „Zesnulí věřící jsou součástí církve. Ti, kdo žijí, na ně pamatují a modlí se. Je dobře, když jsou pozůstatky zemřelých uchovávány s úctou po staletí na místech, která církev pro tento účel žehná,“ řekl na tiskové konferenci teolog Angel Rodríguez Luño.

Podle dokumentu se nepovoluje ani rozptylování popela do vzduchu, na zem, do vody či jinak, ani používání popela pro upomínkové předměty. Tyto praktiky jsou totiž často chápány nekřesťansky, jakoby měl člověk po smrti „splynout s přírodou či vesmírem“, zcela zaniknout, převtělit se nebo „osvobodit z vězení“ těla.

Podle prefekta Kongregace pro nauku víry kardinála Gerharda Ludwiga Müllera může nový dokument pomoci věřícím si uvědomit vlastní důstojnost Božích dětí. „Přijetí toho, že je lidská bytost stvořena a není určena k nejasnému zmizení, vyžaduje, abychom uznali Boha jako původ a cíl lidské existence. Pocházíme ze země a do země se vrátíme, v očekávání vzkříšení. Je tedy třeba evangelizovat smysl smrti ve světle víry ve vzkříšeného Krista, planoucí výheň lásky, která očišťuje a nově tvoří, v očekávání vzkříšení,“ řekl kardinál.

Celý dokument naleznete v příloze.

^{(zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}