Co očekávat od Mezinárodního eucharistického kongresu 2024? Americký biskup sdílí svá očekávání

Od 8. do 15. září 2024 se ve městě Quito v Ekvádoru koná 53. mezinárodní eucharistický kongres, na který dorazily tisícovky věřících z celého světa. Mezinárodního eucharistického kongresu se účastní také královéhradecký biskup Jan Vokál. Svá očekávání od této události sdílí P. Oscar Cantú, biskup kalifornského města San José.

"Ústřední součástí naší víry je Ježíš v eucharistii a prohlubování vztahu s ním," říká americký prelát P. Oscar Cantú. Podle něho význam eucharistického kongresu spočívá v integraci "teologické formace se svátostnými a zbožnými aspekty. To přitahuje více věřících lidí, je to skutečný projev víry". 

Po zkušenosti s Národním eucharistickým kongresem ve Spojených státech, na němž se koncem července v Indianapolis sešlo přibližně 60 000 účastníků, považuje P. Cantú za důležité, aby církev v USA měla "představu o tom, jak se eucharistická zbožnost prožívá na celosvětové úrovni".  

"Vyrostl jsem v hispánské komunitě ve Spojených státech a viděl jsem, jak se tato zbožnost prožívá, jak se eucharistická procesí dotýkají srdcí věřících. Zároveň mě ale také zajímá, jaké pobožnosti najdeme v jiných částech světa,“ říká a ujišťuje, že Mezinárodní eucharistický kongres je jasnou příležitostí vrátit se k tomu, co je ústředním bodem naší víry, a tím je Ježíšova reálná přítomnost v eucharistii. To je to, co nás jako křesťany, jako katolíky naplňuje.

"Je důležité si uvědomit, že Kristus již působí v srdcích těch, kteří jsou povoláni. Nepřicházejí k eucharistii, aniž by v nich Kristus ve svém slově a milosti již nebyl přítomen. Druhý vatikánský koncil hovoří o čtyřech přítomnostech Krista v eucharistii: v jeho lidu, v celebrantovi, v hlásaném slově a samozřejmě v eucharistických prvcích," připomíná Mons. Cantú, který je zároveň doktorem teologie.

"Toto setkání křesťana s Nejsvětější svátostí je cestou, po které nás Duch Svatý vede, abychom se setkali s Kristem, a Kristus nás vede k Otci. Tento kongres je příležitostí prohloubit tento vztah s Ním a nechat se živit, abychom tuto Kristovu přítomnost přinášeli do našich společenství, do našich domovů, do naší práce,“ dodává biskup.

Nakonec vyzývá věřící, aby si kromě pozornosti věnované přednáškám během těchto dnů "udělali prostor pro ticho, protože právě v tichu k nám chce Kristus promlouvat".

Během rozhovoru se P. Cantú také podělil o osobní svědectví a svou zkušenost s Ježíšovou přítomností v eucharistii. "Během těch let mé kněžské a biskupské služby byly chvíle, kdy jsem se cítil unavený nebo přetížený. Občas, když jsem ráno seděl v kapli a rozmlouval s Ježíšem, jsem se přistihl, že nemám slov. Vím, že je přítomen, ale někdy prostě sedím a říkám mu: 'Tady jsem'. I když ne vždy cítím jeho přítomnost intenzivně, něco se děje, když slavím mši svatou. Slova eucharistické modlitby se dotýkají mého srdce, otevírají ho a zapalují v něm Kristovo světlo," konstatuje biskup.

Cantú si je jistý, že jeho vztah k eucharistii je zdrojem síly po celou dobu jeho kněžské a biskupské služby. "Ve chvílích únavy nebo těžkostí je eucharistie tím, co mě znovu naplňuje. Skrze slavení mše svaté se jedinečným způsobem setkávám s Kristem a vím, že je stále při mně a dává mi své světlo a svůj pokoj."

P. Cantú vzpomíná na dojemný eucharistický zážitek z doby svého kněžství, který považuje za zázračný. Hovoří o svém otci, který mohl na smrtelné posteli přijmout Ježíše ve svatém přijímání, což na mladého kněze hluboce zapůsobilo. 

"Můj otec byl ochrnutý a maminka se o něj starala doma. My, jeho osm dětí, kdykoli jsme mohly, pomáhaly jsme, jak se dalo. Pro mého tátu bylo těžké, když se nemohl sám obléknout nebo si sám něco udělat. Hodně trpěl svým egem, nechápal, proč poté, co během života tak tvrdě pracoval, ve stáří prožívá tohle. Upadl do poměrně hluboké deprese,“ vypráví.

"Vzpomínám si na jeden konkrétní okamžik, kdy jsem ho šel navštívit. Nereagoval, nemluvil ani s mámou, ani se mnou. Mluvil jsem na něj, ale nedostávalo se mi odpovědi. Nakonec, když už mi docházel čas a musel jsem se vrátit do farnosti, řekl jsem mu: "Tatínku, přinesl jsem Ti eucharistii, chceš ji přijmout?" Okamžitě se mi podíval přímo do očí a řekl 'ano'. Vzal maminku za ruku a společně jsme se pomodlili. Došlo mi, že jakmile jsem zmínil Krista v eucharistii, tatínek reagoval s nadějí někoho, kdo dlouho bloudí v temnotě. Někdy nám jen zmínka o Ježíši Kristu dává naději, že na konci tunelu je světlo," uzavírá P. Cantú své svědectví. 

Zdroj: Aciprensa, španělská sekce