Co nás pandemie naučila

Málokterá doba přinesla tak výrazný a rychlý posun jedním konkrétním směrem, jak to během uplynulých dvou let v oblasti využití moderních technologií dokázala omezení způsobená pandemií. Jak se dnes v této sféře pohybuje církev?

Přestože všechna koronavirová omezení odnesl čas a do kostela už nikdo lidem nebrání jít, na mnoha místech usoudili, že vysílat liturgické slavení ze svého společenství zkrátka dává ještě jiný smysl než jen možnost nahradit chybějící kontakt v době zákazu vycházení. A tak webová stránka MseOnline.cz, která shromažďuje údaje o přímých přenosech katolických bohoslužeb v naší zemi, nabízí dnes v běžný všední den mezi třiceti a čtyřiceti přenosy z celé ČR. Ty první začínají v 6.30 ráno a ty poslední po 18. hodině, v neděli je pak nabídka ještě o poznání bohatší.

A nejde jen o bohoslužby a kostely. Například Arcidiecézní muzeum v Olomouci zprovoznilo během pandemických omezení na svém webu virtuální prohlídku své stálé expozice „Ke slávě a chvále“, aby lidem umožnilo prohlédnout si tisíc let kulturního bohatství moravské církve alespoň na dálku – a tuto možnost nabízejí i dnes, kdy je muzeum uzavřeno kvůli rekonstrukci.

Na druhou stranu ani sebelepší rozlišení obrazovky nedokáže zprostředkovat zážitek z toho, když člověk stojí před uměleckým dílem osobně. Anebo ve společenství farníků tváří v tvář. Přesto nejeden kněz připustí, že část věřících se po pandemii do kostela už nevrátila: buď zjistili, že jim život ve společenství církve nechybí, anebo se „jen“ spokojili s přenosy na dálku a víc už nehledají.

Nad klady i zápory stále se rozšiřující nabídky toho, co nové technologie umí zařídit, se zamýšlejí následující texty. V zásadě se přitom shodují na tom, co říká níže citovaný zlínský kaplan a spoluautor systému pro usnadnění farní správy P. Ondřej Talaš, tedy že nová média a technologie obecně jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Účast na online bohoslužbě znamená hodně pro toho, kdo se kvůli nemoci nedostane z domu, nemůže u ní ale zůstat zdravý člověk. Zmíněný informační systém pomůže knězi i jeho spolupracovníkům zjednodušit a systematizovat rutinní práci, smysl to má ale jen tehdy, pokud si tím vytvoří prostor třeba pro tvůrčí práci, pro setkávání s lidmi nebo jinou hodnotnou činnost.

Z online kurzů ke skutečnému setkávání

Jako jeden z mnoha příkladů užitečného zapojení nových technologií může posloužit kurz, který na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci začali připravovat ještě v době, kdy si pandemii a s ní spojená omezení nedovedl nikdo pořádně představit. Bakalářský obor Teologie online tu už třetím rokem studuje na dálku asi 140 zájemců z několika kontinentů (!), s využitím přednášek ve formě předem připravených videí. Vedle tohoto samostudia ale druhý pilíř představuje virtuální i osobní setkávání. „Studenti jsou vynalézaví a sami si organizují mimoškolní společné aktivity, online i fyzicky, a troufám si říct, že dnes pro mnohé z nich motivací k vytrvání ve studiu není jen zájem o věc, ale také parta spolužáků, se kterými je jim dobře,“ říká garantka programu Gabriela Ivana Vlková OP.

V nižších stupních vzdělání – na základních a středních školách či ve výuce náboženství – přitom digitalizace a rozšíření nových technologií mezi dětmi a mládeží představuje nejen příležitost, ale také výzvu, jak o tom hovoří například profesor náboženské pedagogiky na univerzitě v Bamberku Konstantin Lindner: Na jedné straně je to možnost přemýšlet, co digitální možnosti znamenají pro přemýšlení o Bohu a člověku, na druhou stranu se této oblasti nevyhýbají ani specifické problémy. „Musíme se s žáky ptát, do jaké míry křesťanské poselství lásky k bližnímu nabízí orientaci, jak reagovat na rizika a problémy digitální kultury,“ říká německý pedagog.

Nové otázky digitálního světa

Téma digitalizace proto vyvolává v leckterém člověku, který pamatuje i svět „předmobilní“, obavy a nejistotu. Jak ale upozorňuje P. Tomáš Cyril Havel CFSsS, odborný asistent náboženské pedagogiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a také šéfredaktor katechetického časopisu pro děti DUHA, je to svět, v němž budou generace „digitálních nomádů“ přirozeně žít. „Digitální technologie mohou například proměnit obsah toho, čemu se budeme v hodinách náboženství věnovat: díky jednoduché digitální aplikaci si žáci snadno osvojí katechismové obsahy ještě dřív, než učitel nebo katecheta zapíše do třídní knihy. A ten se pak s dětmi bude moci smysluplně věnovat otázkám a hledání odpovědí na řadu konkrétních témat, které se dotýkají vlastního života z víry, nebo ověřování naučených informací v diskusích,“ říká P. Havel a upozorňuje, že významu nových médií a digitalizace se věnuje také nové Direktorium pro katechezi vydané Papežskou radou pro novou evangelizaci. V těchto dnech právě vyšlo česky v Karmelitánském nakladatelství.

Obecně pak podle P. Havla platí, že před rozvojem digitálních technologií nemůžeme ani v náboženském vzdělávání zavírat oči. „Nejde přitom jen o to, jak využít různé platformy nebo komunikační kanály sociálních sítí a ‚obsadit‘ je evangeliem. Problematika je mnohem zásadnější. Jestliže se například umělá inteligence projevuje tak, že umí sama psát kvalitní literární texty, pak tato skutečnost zpochybňuje naši představu člověka, o kterém věříme, že jeho kreativita je právě tím, co je Božím otiskem v nás, čím se mu přibližujeme a co nás odlišuje od okolního světa. Jinými slovy, digitalizace nám dává novou možnost uvažovat nad tím, kdo je člověk, a stejně tak se nově zamýšlet nad otázkou vnímání Boha,“ dodává kněz a publicista.