Co je výjimečného na blahořečení rodiny Ulmových?

V neděli, 10. září, bude kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikasteria pro blahořečení a svatořečení, předsedat mši svaté s blahořečením devíti členů celé jedné rodiny. Jde o polskou rodinu Ulmů z Markové, v přemyšlské arcidiecézi. Všeobecně se předpokládá, že to bude vůbec poprvé, kdy je najednou blahořečena celá rodina, ale to není jediná výjimečnost této beatifikace.

Sedmé dítě

Snad nejpozoruhodnějším aspektem toho blahořečení je skutečnost, že jeden z devíti členů rodiny byl až do své smrti nenarozeným dítětem. Na webových stránkách vatikánského Dikasteria pro kauzy svatých nemá dítě jméno a je označeno pouze jako "sedmé dítě" rodičů Józefa a Wiktorie Ulmových. Abychom pochopili, proč bude beatifikováno bezejmenné dítě příští neděli, musíme se vrátit do 40. let 20. století, kdy bylo Polsko okupováno nacistickými Němci.

Rodina Ulmových žila na statku ve vesnici Markowa na jihovýchodě Polska, nedaleko dnešních hranic s Ukrajinou. V roce 1942 přijali do svého domu celkem osm členů ze tří židovských rodin: Goldmanů, Grünfeldů a Didnerů. Učinili tak navzdory prohlášení nacistických okupantů, že těm, kteří pomohou Židům, hrozí trest smrti.

V časných ranních hodinách 24. března 1944 vtrhla do domu rodiny Ulmových nacistická policie. Přinutila všechny obyvatele postavit se do řady a osm židovských obyvatel zastřelila. Poté zabili Józefa a Wiktorii i jejich děti: Stanisława ve věku 7 let, Barbaru ve věku 6 let, Władysława ve věku 5 let, Franciszka ve věku 4 let, Antoniho ve věku 2 let a Marii ve věku 1 roku. Dům byl zapálen, těla narychlo pohřbena, vrazi masakr oslavili vodkou a smíchem. 

O týden později místní chtěli těla vykopat, aby je důstojně pohřbili a kopáči si všimli, že vedle těla Wiktorie, o které se vědělo, že byla v sedmém měsíci těhotenství, leží novorozeně. Domnívali se, že v době popravy začala rodit. Ačkoli dítě nebylo nikdy pokřtěno, podle Vatikánu je možné ho blahořečit díky tzv. "křtu krve". Jak vysvětluje Katechismus katolické církve, "církev vždy zastávala pevné přesvědčení, že ti, kdo trpí smrtí pro víru, aniž by přijali křest, jsou pokřtěni svou smrtí pro Krista a s Kristem a tento křest krví, stejně jako touha po křtu, přináší plody křtu, aniž by byl svátostí."

Dikasterium pro blahořečení a svatořečí tak rozšířilo důvody pro blahořečení sedmého dítěte v prohlášení z 5. září, ve kterém uvádí, že v době masakru byla paní Wiktoria Ulmová ve stavu pokročilého těhotenství se svým sedmým dítětem. Dále v prohlášení stojí, že tento syn se narodil v době umučení své matky, a proto byl zařazen po bok ostatních dětí, které byly rovněž umučeny.  "Ve skutečnosti při mučednické smrti svých rodičů přijal křest krve," vysvětluje dikasterium.

Dikasterium na svých internetových stránkách také píše, že vrahy Ulmovy rodiny motivoval nejen antisemitismus, ale také protikřesťanská averze, která nebyla pouze teoretická. Jako důkaz uvádí, že policejní velitel Eilert Diecken se zřekl své protestantské víry, když vstoupil do nacistické strany. Jeho zástupce Joseph Kokott, který zavraždil několik Ulmových dětí, nosil na čepici Smrtihlava, znak SS, ačkoli k SS nepatřil. Podle dikasteria tento symbol nosili také členové "satanistických a ezoterických" skupin spojených s Heinrichem Himmlerem, hlavním architektem nacistického "konečného řešení".

Diecken se po válce vrátil do Německa, kde nadále pracoval jako policista. Zemřel v roce 1960, krátce před ukončením vyšetřování jeho podílu na masakru. Kokott, kterého historici označují za "poněmčeného Čecha", byl nalezen v Československu v roce 1957. Polský soud mu vyměřil trest smrti, který byl později snížen na doživotí. Zemřel ve vězení v roce 1980.

Vesnický obřad

Na rozdíl od mnoha beatifikačních obřadů se mše 10. září nebude konat v městské katedrále. Místo toho se uskuteční ve vesnici Markowa, kde Ulmovi bydleli, která má asi 4 tísíce obyvatel. Podle organizátorů se k účasti na blahořečení přihlásilo 32 tisíc účastníků, což znamená, že půjde pravděpodobně o nejrušnější den v historii Markowé. 

Očekávají se skupiny věřících ze sousedních zemí, ale také z USA. Mši svatou bude koncelebrovat téměř tisícovka kněží a 80 biskupů a kardinálů. Beatifikační mše se bude konat pod širým nebem od 10 hodin místního času, předcházet jí bude představení divadelní hry o rodině Ulmových s názvem "Povolaní k lásce". Po mši svaté bude Markowa spojena s Vatikánem na polední modlitbu Anděl Páně. V 16 hodin se uskuteční modlitba na hřbitově, kde jsou pohřbeni Židé, kteří byli vyvražděni před Ulmovými.

Židovská a katolická solidarita

Mezi účastníky beatifikačního obřadu se jen zřídkakdy objeví rabín. Beatifikace "dobrých samaritánů z Markowé" se však zúčastní Michael Schudrich, vrchní polský rabín. Přítomnost vrchního rabína podtrhuje úctu, kterou si rodina Ulmů v židovské komunitě na celém světě získala. 

Józef a Wiktoria Ulmovi byli 13. září 1995 uznáni Jad Vašem za Spravedlivé mezi národy. Tímto titulem se oceňují nežidovští občané, kteří během holocaustu riskovali své životy, aby zachránili ty židovské.

Na nedávnou otázku, proč se hodlá zúčastnit beatifikačního obřadu, polský vrchní rabín odpověděl: "Spravedliví mezi národy jsou nejlepšími lidmi na světě. Riskovali své životy pro své židovské spoluobčany a někteří, jako rodina Ulmova, za ně položila život...Pro mě je to velmi jednoduché. Vše, co udělali, by mělo být zveřejněno a měla by jim být vzdána patřičná pocta."

Vrchní rabín vyjádřil přesvědčení, že církev blahořečením Ulmových vysílá poselství také katolíkům. "Je to velmi důležitý krok církve, ukázat věřícím, jak by měli jednat, a to nejen v době holocaustu, nejen proti antisemitismu, ale za všech okolností, pro všechny lidi bez ohledu na jejich původ nebo národnost. Člověk má povinnost zachraňovat druhé," řekl.

Józef a Wiktoria nebudou prvními lidmi označenými za Spravedlivé mezi národy, kteří budou blahořečeni. V roce 2013 byl blahořečen Odoardo Focherini, italský novinář, který tento titul získal v roce 1969.

V pastýřském listu vydaném v červnu polští biskupové vyzdvihli každodenní nasazení Józefa a Wiktorie při obětování se pro druhé a konání skutků lásky. "Ovocem přijetí tohoto životního stylu bylo hrdinské rozhodnutí pomáhat odsouzeným Židům. Nebylo unáhlené, ale vyplývalo z četby Božího slova, které formovalo jejich srdce a mysl, a tím i jejich postoj k bližnímu." 

"Bible pro ně byla autentickou knihou života, jak dokládají zvýrazněné pasáže evangelia [v jejich rodinné Bibli], zejména podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ulmovi se snažili žít jako Kristus, každodenně uskutečňovali přikázání lásky a byli připraveni položit život za své bližní."

"Józef a Wiktoria se rozhodli přijmout osm Židů, přestože jim za pomoc při ukrývání Židů hrozil od Němců trest smrti. Tři rodiny našly útočiště na půdě jejich malého domu. Po několik měsíců jim poskytovali střechu nad hlavou a jídlo, což bylo za války docela náročné."

"Jejich obětavý postoj měl 24. března 1944 tragické vyústění. Tehdy do jejich domu vtrhli nacističtí Němci a ukrývající se Židy krutě popravili, Józef a Wiktoria pak byli zavražděni před očima dětí. Tragédie byla dovršena zabitím dětí." 

"Józef a Wiktoria Ulmovi, naprosto vědomi si rizika, obětovali své životy, aby zachránili Židy v nouzi. Jejich hrdinský postoj je svědectvím, že láska je silnější než smrt."

Zdroj: The Pillar