Svatý Isidor ze Sevilly, jehož svátek si připomínáme 4 dubna, byl mužem hluboké víry, neúnavné práce a mimořádné vytrvalosti. Z kluka, který utekl ze školy, se stal učitelem celé církve a patronem internetu. Jeho životní příběh je důkazem, že kapka po kapce se dá dosáhnout i toho, co se zdá zpočátku nemožné.
Tento muž raného středověku, narozený kolem roku 560 ve Španělsku, prožil život, který nám i po více než tisíci letech může být inspirací. Z neklidného a neposedného chlapce se stal jedním z největších učenců své doby, neúnavným šiřitelem víry a patronem těch, kdo dnes hledají moudrost na internetu.
O Isidorově dětství se traduje krásný a výmluvný příběh. Jednoho dne, unaven učením, utíkal ze školy a posadil se ke studni. Tam si všiml, jak voda kapající stále na stejné místo vydlabala do kamene jamku. Uvědomil si, že stejně jako voda působí na kámen, může i on svou vytrvalostí dosáhnout moudrosti a proměny. Tento okamžik změnil jeho život – s pomocí staršího bratra Leandra, biskupa sevillského, se vrhl do studia a nikdy nepřestal.
Isidor mluvil latinsky, řecky i hebrejsky, psal s výmluvností a hloubkou. Jako biskup sevillský (po Leandrovi) usiloval o duchovní i intelektuální růst duchovenstva i věřících. Pořádal synody, usiloval o jednotu víry, a především – psal.
Jeho největší dílo „Etymologie“ je dvacetisvazková encyklopedie shrnující vědění své doby – od gramatiky přes lékařství po teologii. Právě pro tuto neúnavnou práci s informacemi ho moderní svět zvolil patronem internetu a uživatelů počítačů.
Isidor byl ale nejen vzdělancem – byl především světcem. Jeho život byl naplněn dobročinností, hlubokou vírou a nezištnou službou. Ke konci života se rozhodl vykonat veřejné pokání: rozdal vše, co měl, nechal si posypat hlavu popelem, přijal kající roucho a prosil lid o odpuštění. Zemřel ve svatosti 4. dubna 636. V roce 1722 byl prohlášen učitelem církve.
Zdroj: Catholica