Církev ve Skotsku reaguje na návrh zákona o asistované sebevraždě

Katolická církev ve Skotsku reagovala na zveřejnění návrhu zákona o tzv. asistovaném umírání nevyléčitelně nemocných dospělých, který předložil liberálně-demokratický poslanec Liam McArthur. Biskup z diecéze Paisley a místopředseda Biskupské konference Skotska, John Keenan, jeho zavedení označil za nebezpečné, protože "normalizuje" sebevraždu a hodnotu lidského života měří pouze efektivitou a užitečností, nikoli jeho důstojností. Přinášíme celé znění odpovědi biskupa Keenana.

Liberálně-demokratický skotský poslanec Liam McArthur zveřejnil návrh zákona o tzv. asistovaném umírání nevyléčitelně nemocných dospělých (The Assisted Dying for Terminally Ill Adults), který útočí na lidskou důstojnost a zavádí nebezpečnou myšlenku, že občan může ztratit svou hodnotu. Návrh zákona o asistovaném umírání nevyléčitelně nemocných dospělých sice hovoří o "asistovaném umírání", ale jedná se o eufemistický termín, který přesně nevystihuje skutečnost. Asistované umírání již naši zdravotníci a organizace praktikují, a to v podobě paliativní péče. Přesný termín pro to, co se návrh zákona snaží legalizovat, je asistovaná sebevražda. Jedná se o zákon, který umožní lékaři poskytnout pacientovi smrtící koktejl léků, aby se zabil. V asistované sebevraždě je implicitně obsaženo, že hodnota lidského života se měří efektivitou a užitečností, a nikoli důstojností. V hrubých rysech to znamená, že jedinec může kvůli nemoci nebo postižení ztratit svou hodnotu pro společnost. Jsme povoláni k tomu, abychom se starali o trpící, včetně těch na konci života. Vhodnou odpovědí občanské společnosti na utrpení tak není usnadnění smrti na předpis, ale spíše poskytnutí dobré a spolehlivé péče, včetně paliativní, všem, kteří ji potřebují.

Asistovaná sebevražda vysílá signál, že existují situace, kdy je sebevražda vhodnou reakcí na individuální situaci, starosti a úzkosti, sebevraždu "normalizuje" a připouští, že někteří lidé už nemají naději. Asistovaná sebevražda navíc podkopává důvěru v lékaře a poškozuje vztah mezi lékařem a pacientem. A v zemích, kde je asistovaná sebevražda legální, existují důkazy o tom, že zranitelní lidé, včetně starších a zdravotně postižených, zažívají vnější tlak, aby ukončili svůj život. V Oregonu, kde je asistovaná sebevražda legální, je běžné, že přibližně polovina lidí uvádí jako jeden z důvodů pro urychlení své smrti strach z toho, že budou na obtíž. Není divu, že většina významných organizací zdravotně postižených ve Spojeném království je proti asistované sebevraždě. Asistovaná sebevražda je také nekontrolovatelná. V každé zemi, kde je asistovaná sebevražda nebo eutanazie legální, došlo k oslabení takzvaných "ochranných opatření" a k rozšíření kritérií způsobilosti o lidi s artritidou, anorexií, autismem a demencí. Když zranitelní lidé, včetně starších, chudých a zdravotně postižených, vyjadřují obavy, že jsou přítěží, vhodnou reakcí není navrhnout, že mají povinnost zemřít; spíše je třeba se zavázat, že uspokojíme jejich potřeby a poskytneme jim péči a soucit, které potřebují, abychom jim pomohli žít.

Tento návrh zákona byl předložen ve Svatém týdnu, kdy se křesťané zamýšlejí nad utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše, který je jejich Pánem a Bohem a který nám ukázal, co znamená být skutečně člověkem. Kdežto návrh zákona Liama McArthura vidí v lidském utrpení jen malý smysl a prosazuje myšlenku, že život člověka se může stát natolik beznadějným, že už nemá cenu. Právě Svatý týden je připomínkou toho, že když trpícího podpoříme, může to vést k důstojné smrti. A to je ta největší naděje pro náš svět.

Zdroj: Zenit