Četlo nás pět: Ve škole Ducha Svatého

Katolický kněz. Redaktorka a maminka tří dětí. Mladý hledající intelektuál. Knihkupec s rozhledem. Editorka – knihomolka. Pět čtenářů, pět různých pohledů na jednu zajímavou knihu Karmelitánského nakladatelství, která by neměla uniknout vaší pozornosti.

Různých úvodů, exercicií, průvodců a návodů, které mají čtenářům pomoci nastoupit cestu života s Duchem Svatým a držet se na ní, máme, Bohu díky, v posledních letech nemálo, od autorů současných i dávných. A jsou kvalitní. Proč tedy pořizovat další? A proč tento?

Knížka Ve škole Ducha Svatého vzbuzuje pocit osobního rozhovoru či dopisu od blízkého člověka, umí být uklidňující, posilující, jinde burcující, je podložená biblickými texty a citacemi svatých… Ale to je i řada těch ostatních. Na Philippově „turistickém“ průvodci po duchovní cestě se mi líbí, že je praktický, zdravě kritický, chápavě vstřícný vůči čtenářově duši, současný. Má vhled do psychologie dnešního věřícího, je oproštěný od zatěžujících a pro současné vnímání obtížnějších pojmů či obratů, které s úctou a tak trochu nostalgickým pochopením čteme u autorů (i svatých) třeba z 19. století, ale které pro svou praxi potřebujeme takříkajíc v „dnešním překladu“. A takový „překlad“ Philippe nabízí. Neříká nové, ale přehledně, věcně, a přitom s duchovní citlivostí a s věrností tradici církve shrnuje to staré dobré, prověřené.

A jako v bedekrech bývají mapy popisovaných destinací, aby budoucí turista věděl, kam jde, a místní fotky či doporučení těch, kdo tam už byli, tak i tento průvodce ve svých Dodatcích nabízí vhled do zkušenosti těch, kdo se po neznámých cestách vydali před námi: texty Louise Lallemanta, francouzského jezuity z přelomu 16. a 17. století, a známějšího svatého Františka Saleského jsou vhodným doplňkem a jakýmsi „potvrzením“ i rozvinutím toho, co bylo čtenáři předloženo v hlavní části knihy.

Ve škole Ducha Svatého je pravá učebnice – bylo by škoda ji přečíst a zaklapnout. Plody přinese, když bude opakovaně studována, promýšlena … a ideálně i aplikována. V moci Ducha Svatého.  *Kristina, bohemistka – redaktorka

*

Obálka třetího a čtvrtého vydání knihy Ve škole Ducha Svatého je jedna z nejpůsobivějších, která se Karmelitánskému nakladatelství povedla. Text knihy od francouzského kněze z Komunity Blahoslavenství, Jacquese Philippa, o cestě k Bohu a ke svatosti skrze naslouchání Božím vnuknutím, je podle mne jeden z nejdůležitějších textů, jež Bůh vložil do srdce svých věrných. Neznám útlejší knihu, která by přinášela větší poselství a jednodušší návod, jak bezpečně a jistě kráčet v pokoji svým životem strmě přímo k Bohu.

Kniha nás staví na začátek jedinečné a velmi dobrodružné cesty s Bohem. Kdo vnímá Boží vůli a jedná podle ní, je vždy na správné cestě. Představte si, v jaké dobrodružství se může proměnit každý váš všední den: stále chodíte do zaměstnání, studujete, nebo se staráte o rodinu, pracujete na svých projektech nebo se na lůžku uzdravujete ze svých nemocí či zranění, ale při tom všem máte v zádech i před sebou zřetelný, téměř hmatatelný hlas Božího vedení a blažené – pokoj a sílu přinášející – vědomí Boží přítomnosti. Ráno vstáváte s radostí a chutí do života, protože se již nemůžete dočkat, až opět uslyšíte Boží hlas a vnoříte se do požehnané spolupráce se Stvořitelem. Svátosti – zpověď a účast na mši svaté – pak už nejsou povinnostmi, ale radostí, protože očišťují naše duchovní radary, kterými pak můžeme zachytit více Božích signálů.

»Co konkrétně umožňuje, aby se Boží vnuknutí projevilo? Co dělat, aby nám jich Pán dal co nejvíce? Tím, co nám brání dostávat od Boha hojnější milosti, je možná naše nedostatečná vděčnost za ty, které nám už dal. Není pochyb, že když Bohu řekneme z celého srdce „děkuji za každou obdrženou milost a zvlášť za vnuknutí“, dá nám další. … Chvála očišťuje naše srdce a úžasně ho uzpůsobuje k přijímání Boží milosti a vnuknutí Ducha Svatého. … Potom je samozřejmě třeba po vnuknutích toužit a často o ně prosit v modlitbě: „Proste, a dostanete“ (Lk 11,9). Jednou z proseb, které nejčastěji vysíláme k Bohu, by mělo být: „Veď mne ve všech mých rozhodnutích a dej, ať nezanedbám žádné tvé vnuknutí.“ Ještě důležitější než výslovná modlitba o tento dar je pevné a stálé rozhodnutí poslechnout Boha v každé věci, velké i malé, bez výjimky. Čím větší odhodlání k úplné poslušnosti v nás Bůh vidí, tím víc vnuknutí nám dává. … Když chceme, aby nám Bůh více odhaloval svou vůli prostřednictvím vnuknutí, musíme začít plněním Boží vůle, kterou již známe. A to v různých oblastech. … Jak jsme už řekli, každá věrnost milosti přitahuje milosti nové, stále hojnější. Jestliže budeme vnuknutí Ducha Svatého pozorně přijímat a podle nich jednat, stanou se hojnějšími.«

Kniha Ve škole Ducha Svatého obnovila a prohloubila moji důvěru v Boha a jeho Prozřetelnost a posilnila vědomí, že veškeré věci se dějí buď Božím záměrem, nebo “dopuštěním”, ale že „těm, kteří milují Boha, VŠECHNO napomáhá k dobrému.” Kniha mne osvobodila od netrpělivosti, vzteku, smutku a mnoha dalších negativních emocí a pomáhá mi proplouvat i náročnými situacemi a dny s mírným a pokojným srdcem a radostným očekáváním každého dalšího Božího vnuknutí. Postupným odevzdáváním svého života Bohu skrze aktivní naslouchání vnuknutím jsem (jen zdánlivě paradoxně) začala mít svůj život opět pevně ve svých rukách . *Kateřina, editorka – knihomolka

*

Vždycky jsem si říkal, že by to chtěl mít s Pánem Bohem jako velcí světci. Že jim stačí modlitbička a všechno se vyřeší. Že jsou s nebem tak propojení, že dostávají jasné pokyny, co dělat. Že přímo slyší Boží hlas! A Jacques Philippe ve své knize dává návod! Není to ale žádné jednorázové rozhodnutí, nějaké instantní hrdinství. Philippe nás vede pomalou cestou malých kroků, každodenního přitakávání Boží vůli. Je to cesta zdlouhavá a namáhavá, ale k cíli míří velmi jistě. Učí nás rozpoznávat pobídky Ducha Svatého ve všednodenních věcech, nabízí kritéria pro správné rozhodování. A slibuje, že po čase nám i ta namáhavá cesta začne přinášet radost. *Jan, knihkupec

*

Znám tuto knihu řadu let a jsem rád, že se dočkala dalšího vydání. Je to známkou toho, že je čtivá a že mnohým lidem pomohla na cestě víry. Tato kniha mi pomohla si uvědomit, že víra je dar ale také celoživotní úkol. Nestačí jen být pokřtěn. Je to sice důležitý základ a velký dar, ale skutečným křesťanem nelze se stát bez pomoci Ducha Svatého. To On nás uvádí do intimity vztahu s Kristem. To On nám pomáhá na cestě ke svatosti. Tato cesta pro každého je jedinečná, tak jako je jedinečný každý z nás. Duch Svatý je naším pomocníkem, protože naši osobní cestu zná jen sám Bůh. Svatost tedy není naše představa o životě, víře, ale něco co postupně získáváme Od Boha. Poznat tuto cestu a přiblížit se k její podstatě, je to úkol nad naše síly. Proto potřebujeme sílu a vedení Ducha Svatého. Podněty, které napsal, v této knize, Jacques Philippe nás mohou v mnohém inspirovat. Nabízí 10 praktických bodů, pro každodenní život, které mohou pomocí v důležitém rozhodnutí „vstoupit“ do školy Ducha Svatého. Pro tyto duchovní „studenty“, dále autor nabízí několik kritérií, která pomáhají nejprve získávat umění „naslouchat“ Božím vnuknutím a poté umění rozlišování vnitřních stavu, hnutí. Díky tomu „studenti“ postupně nabývají jistoty, že ta či ona vnuknutí, jsou skutečně od Ducha Svatého.

Jde sice o útlou knihu, ale obsahem velmi bohatou. Možná si někdo může myslet, že je začátečník a že tato kniha je spíše pro zkušené „matadory“ duchovního života. Opak je pravdou. Nebojme se tedy zkusit „vstoupit“ do školy Ducha Svatého a určitě nás to milé překvapí. *P.Mariusz, katolický kněz

*

V díle Ve škole Ducha svatého, dostala se mi do ruky útlá a nenápadná knížka, avšak mimořádná svým významem a schopná zanechat hlubokou a trvalou stopu. Přináší zvěst o Duchu Svatém jako božím prstu, trpělivě klepajícím na okno lidské existence. Je-li klepání vyslyšeno a okenice se otevřou, objeví se světlo, a je možné pocítit hřejivý dotyk průvodcovské ruky Ježíše Krista. Nechá-li se jím člověk vést, získává naději na posvěcený život, odpovídající originálnímu Božímu plánu, který je mu kousek po kousku odhalován. Jako příklad mohou sloužit životní zkušenosti několika světců a světic. Posvěcený život však zdaleka nemusí znamenat život svatých. Může spočívat v osobní cestě zcela obyčejných lidí. Dle autora totiž vůbec nejde o vnější totožnost s ideálem, ale o vnitřní věrnost vnuknutím. A ta je vždy svobodným rozhodnutím. Radikální myšlenka. Proč jí však nevzít za svou, když zírání do osudů ostatních ve snaze najít návod na vlastní štěstí žene člověka ode zdi ke zdi, a jen málokdy jej skutečně přinese. Nechat se vést vnuknutími znamená kráčet po životní cestě s klidem vyzařovaným schopností nořit se do své vnitřní cely a klnout tak přes všechen ruch zbytečných sdělení. Jít jistým krokem, odpoutaným od vypínavé vůle, pomíjivých stylů, představ a pravd plynoucích ze světské moci, v odevzdanosti a poslušnosti událostem. Jacques Phillipe tímto naznačuje úlohu křesťanství jako intimního procesu kultivace bytostného přesvědčení vnitřně svobodného člověka. Tím mj. odplavuje klišé o společenství věřících jako rigidním spolku spoutaném vnější autoritou církevních otců. Mše, eucharistie a další složky katolického ritu tak budou napříště syceny hlubinně existencialistickými motivy očekávatelnými spíše v textech řeckých stoiků či náboženstvích Dálného východu. Právě do těchto končin však často míří dnešní lidé ve snaze nalézt útěchu či odpovědi přesahující viditelný svět. Jacques Phillipe zapáleně, avšak jednoduchým jazykem líčí, že není nutné chodit tak daleko. *Martin, sociální geograf

Knihu Ve škole Ducha svatého můžete zakoupit také na e-shopu Cirkev.cz.