V polovině listopadu vydalo Karmelitánské nakladatelství kuchařku receptů sestry boromejky Vojtěchy Fialové na jídla české a hlavně italské kuchyně, na kterých si již více jak dvacet let pochutnávají obyvatelé Papežské koleje Nepomucenum v Římě. Kniha vznikla na opakované žádosti samotných spokojených strávníků a zájem o ni si již vyžádal první dotisk. Redaktoři nakladatelství přizvali ke spolupráci zástupce ekonomického i obchodního oddělení a rozhodli se, že recepty sestry Vojtěchy vyzkouší a podělí se o své dojmy.
Italská jídla, která mají Češi rádi
Po rodinné diskusi nad víkendovým jídelníčkem jsme vybrali několik receptů z nově vydané knihy Recepty sestry Vojtěchy – To nejlepší z nepomucenské kuchyně. Tak, jak se během týdne měnil náš časový program na víkend, postupně se měnilo i menu na volné dny. Z původně zamýšlené italské polévky a těstovin, včetně sladkého zákusku, jsme nakonec zvládli salát s tuňákem. Hlavní příčinou omezení počtu uvedených pokrmů nebyl ani tak nedostatek potřebných potravin v obchodech, ale naopak přebytek lidí, kamkoliv jsme se vydali za nákupem ingrediencí.
Vedoucí rodinné kuchyně, manželka Lenka, se po krátké přípravě pustila do díla (s mým mírným dohledem a pomocí). Dle uvedeného receptu jsem připravil najemno nakrájenou cibuli (nechtěl jsem, aby Lenka plakala doma, když se udržela v přecpaných obchodech). Cibule se mi povedla tak jemná, že idea salátu byla nakonec šéfkuchařkou změněna na tuňákovou pomazánku. I přes tuto změnu byl výsledný pokrm kladně oceněn, a to i synem, který si jí ani nenamáhal mazat na chléb. K dalším receptům uvedené kuchařky se určitě vrátíme, ale nesmí to být v období Black Friday!
Při výrobě knihy Recepty sestry Vojtěchy jsem ocenil stručnost receptů a výběr jídel, které jsou určitě populární v Čechách a na Moravě. U řady receptů v jiných kuchařkách člověk naráží na komplikace při shánění některých ingrediencí a to řadu začínajících kuchařek mnohdy i odradí, což není případ receptů v této knize. Při listování obsahem knihy před obědem skutečně strávník dostane díky řadě lákavých fotografií na zobrazená jídla chuť. Možná by pomohlo u některých složitějších pokrmů recept více rozepsat a uvádět i přesnější množství ingrediencí. Rozhodně ale knihu doporučuji dalším čtenářkám a čtenářům, kteří mají zájem o přípravu dobrých jídel, která jsou v mnoha případech autorkou i okomentována. *Aleš, technický redaktor
*
Z mála surovin mnoho překvapivých chutí
Byli jsme mile překvapeni, že z tak mála surovin lze připravit velmi chutnou krémovou mrkvovou polévku se zázvorem. Na první pohled připomíná polévku dýňovou, ale její chuť je i díky použité smetaně a zázvoru jemnější a vytříbenější. Servírovali jsme s krutonky z celozrnné bagety. Špagety al pomodoro je jednoduchý recept, který zvládne každý a nevyžaduje žádné zvláštní ingredience. Do omáčky jsme kromě plechovky konzervovaných rajčat nakrájeli i pár čerstvých a celeru jsme dali méně, než je psáno v receptu – báli jsme se, aby jeho chuť nebyla příliš výrazná. Feferonky jsme vynechali úplně. Na vaření jsme nepotřebovali celou hodinu, jak je psáno v receptu, po cca 40 minutách jsme jídlo servírovali a dobře jsme si pochutnali. Omáčku by šlo určitě použít i na jiné typy těstovin. Kuřecí straccetti na zázvoru a citronu obsahuje neobvyklou kombinaci přísad. Při dodržení receptu nám chuť přišla až příliš citronová. Příště ubereme citronu a přidáme trochu medu navíc, aby více vynikla sladko-kyselá kombinace chutí. Jídlo jsme podávali s rýží. Do voňavého koláče Crostata rozhodně doporučujeme nenahrazovat máslo Herou nebo jiným tukem. Místo vanilky jsme použili vanilkový cukr. Příprava těsta je jednoduchá, nevyžaduje žádné zvláštní zkušenosti. Z uvedené dávky je těsta dostatek na velký plech. Jako náplň nám posloužily domácí marmelády (černorybízová a višňová). *David, vedoucí obchodního oddělení
*
Originální dárek pro sběratelky kuchařek
Kuchařku Recepty sestry Vojtěchy jsem pořídila pro svou babičku, která nejenom že výborně vaří, ale je taky vášnivou sběratelkou kuchařských knih. Nedalo mi ale, abych nenahlédla a sama něco nevyzkoušela… Čekala jsem recepty pouze české a mile mne proto překvapilo, že je jedná o mix českých i italských receptů. Jídla vyobrazená na obálce kuchařky – i doplňkové fotky z nepomucenské kuchyně – ze stránek přímo voní!
U receptů se mi líbí, že se skládají z ne mnoha surovin, které jsou všechny běžně k sehnání, nebo je už máte přímo doma. Není tedy problém vybrat recept a celkem rychle uvařit. V popisu postupu receptu jsou i užitečné rady a tipy (na délku kynutí, druhy mouky, možnosti obměn surovin apod.). Se synem jsme se vrhli na pizzu. Těsto nám krásně vykynulo v chladu (běžně přitom dávám do tepla) a hezky se s ním pracovalo. Pizzu jsme si poté dochutili podle receptu „co dům dal“ a byla výborná! Následovala česká klasika špekových knedlíků se zelím, kde jsem z důvodu nedostatečné vybavenosti své kuchyně knedlíky nevařila v páře, ale ve vodní lázni. Ať už mi z toho vyšel knedlík nebo nok, chutnal báječně.
Co se receptů týká, někde mi chyběl přesnější popisy postupu, kdy jsou v textu třeba některé ze surovin vynechány (voda do těsta na pizzu), a uvítala bych upřesnění množství, např. u koření. Kuchařku bych tedy doporučila spíše zkušenějším hospodyňkám, které si umí poradit. *Lucie, fakturantka
*
Koktejl exotických chutí
S mrkvovou polévkou jsem se v Čechách nikdy nesetkala. Polévky má ráda celá rodina, vaříme je pravidelně, takže tuto jsme museli vyzkoušet! Nevěděla jsem, co od výsledku očekávat. Kombinace mrkve a zázvoru se ale ukázala jako naprosto jedinečná. Zázvorem určitě nešetřete, čím více zázvoru, tím je polévka pikantnější!
Kuře po myslivecku je recept, který jsem velice uvítala. Nechtěla jsem "klasické kuře na bylinkách", které pečeme často. V tomto receptu se ke kořenové zelenině přidávají cherry rajčátka a olivy – kombinace pro myslivecké recepty nestandardní, ale velice chutná. Pod kuře se nedává žádný tuk, pouze se podlije červeným vínem. Pouze podlévat by byla škoda – doporučujeme k obědu skleničku dobrého červeného italského vína! Jelikož jsme vařili podle italského receptu, italská byla i příloha – pappardelle zmizely stejně rychle jako kuře! Potvrzuji slova své kolegyně Lucie – výhodou receptů jsou běžně dostupné ingredience. U některých surovin ovšem není uvedeno množství a kuchařka je tak určena spíše těm, kteří již mají v kuchyni nějaké zkušenosti. *Zuzana, vedoucí ekonomické oddělení
*
Mlsání na sladko i na slano
Jsem nekuchařka a ještě k tomu “chutička”, neboli mlsná koza, jak se u nás říká, a tak jsem se těšila, že z nové kuchařky sestry Vojtěchy vyzkouším především předkrmy (paprikové závitky s tuňákem nebo špenátovou roládu s lososem, mňam!).Plánovala jsem, jak “vytuním” vařenou zeleninu nevšedními přísadami, jako je med a pomerančová šťáva k mrkvi, česnek a rajčatovou šťávu k fazolkám nebo parmazán do špenátu. Pak jsem chtěla skočit rovnou do dezertů a pochutnat si na vlastnoručně “uvařené smetaně” (doslovný překlad slova panna cotta) nebo se přecpat karamelovo-čokoládovým dezertem plným mascarpone a karamelového salka. Leč, člověk míní, děti mění…
Pohádkový kocour Garfield ve filmu “Garfield ve filmu” jednou spadl do lasagní a od té doby naše děti toužili tento pokrm ochutnat. Volba mého receptu z nepomucenské kuchařky byla tedy již předem daná. Seznam ingrediencí nevěstil žádné záludnosti: mrkev, celer, cibule, česnek, mleté maso, parmazán, koření, rajčatové pyré, červené víno na přípravu ragú… ingredience, které máte buď doma v lednici, mrazáku, ve spíži a nebo v nejbližší “sámošce”. Bešamel obsahuje suroviny ještě samozřejmější. U nás tedy až na muškátový oříšek, který jsem chybně ignorovala, stejně jako se mi dařilo po čtyřicet let mé existence ignorovat existenci něčeho takového, jako je bešamel. Člověk se prostě pořád učí a bešamelová omáčka nemá chutnat jako těsto na palačinky!
„A kde je celer?” Ptala jsem se manžela, který vykládal nákup z tašek. „Není. Co bychom dělali se zbytkem?” Hm, tak dík, pomyslela jsem si. To nám to pěkně začíná. Zbytek ingrediencí se ovšem povedlo zajistit téměř bezchybně. Mletého masa sází náš nejbližší supermarket do vaničky o 100g více (nevadí) a rajčatového pyré je zas v 500ml balení o 200ml méně než by bylo pro dodržení receptu potřeba. Šikovná kuchařka si poradila, rajský protlak množství dorovnal. Dvě mrkve se povedlo zajistit v přesném počtu a červeného vína zbyla z předchozího večera nějakým zázrakem přesně decka /u nás normálně otevřené víno do druhého dne nezbývá/.
Při čtení receptu se z kuchyně až do obýváku k manželovi ozývalo: “... přidáme nasekanou zeleninu... Je nasekaná to samý co nakrájená? … Necháme přibližně hodinu táhnout… Hodinu? Šmankote, co tady mezitím budu takovou dobu dělat. … Na másle opražíme mouku. Co to znamená pražit mouku? …nakonec zamícháme ušlehaný sníh. Já budu muset šlehat sníh. Uff. Brigádníci, nástup!!!”
Samotné vaření šlo ale překvapivě hladce. Držela jsem se rady, aby ragú bylo tekutější a lasagne se tak nevysušily /povedlo se!/ a poctivě podlévala (vodou). Zatímco se ragú táhlo, odmývala jsem si nádobí, pražila mouku a připadala si jako královna kuchyně. Nebudu vás napínat, nedopadlo to vůbec špatně. Hodnocení našeho syna, který by chtěl být živ jen ze vzduchu, rohlíků, mražené pizzy a čínských polévek, je nutno brát s velkou rezervou: „Cibule, fuj. Kde jsou nějaký těstoviny? Proč jste tam prostě nedali jen mletý a kečup? Je to nějaký mrkvový. Vy jste nekoupili rohlíky??!!! Co budu jíst?” Manželovo hodnocení bylo o poznání přívětivější. „Co tam je kromě mrkve? A kolik tam padlo soli? Moc ne, viď, to bude ono. Osol si to. Lepší, že jo? Ta mrkev dělá tu chuť na sladko. Ladil bych to do slana. Máte to dobrý, paní kuchařko. Jen to víc osolit.” Nejmladší dcera studovala obsah svého talíře s posvátnou úctou a pátrala po podobě oněch hollywoodských těstovin. Zkoumavě nadzvedla vidličkou jednu z vrstev: „Tak tohle jsou ty lazáně, hmm”, kývala uznale. Po pár soustech dodala: „Je to moc dobrý. Teď, když to vidím, mám chuť zapnout Garfielda”. No uznejte. Mohly jsme se sestrou Vojtěchou dostat lepší pochvalu? *Kateřina, redakce
Pokud se vám již sbíhají sliny, pokračujte, prosím, dále tudy.