Bývalá profesionální tenisová hráčka se stala řádovou sestrou

Když se Andrea Jaeger, profesionální tenisová hráčka, začala prosazovat v tenisovém světě, bylo jí teprve 14 let. Mladá tenistka narozená v Chicagu měla našlápnuto stát se jednou z největších hvězd tohoto sportu, ale místo toho se rozhodla zasvětit svůj život jinému povolání.

V roce 1980 se Jaeger stala v pouhých 15 letech a 19 dnech nejmladší nasazenou hráčkou Wimbledonu. Na tento úspěch navázala v témže roce účastí v semifinále US Open a stala se světovou dvojkou. Následovalo první grandslamové vítězství ve čtyřhře na French Open a v roce 1983 finále Wimbledonu proti Martině Navrátilové. Zde se však příběh Američanky začal měnit.

Navrátilová ji porazila 6:0, 6:3 a Jaeger tvrdí, že wimbledonský zápas prohrála úmyslně. Důvodem bylo šokující odhalení, že ještě před hrou schytala pár ran od svého otce. "Během zápasu jsem schválně netrefovala míče. Trefovala jsem se přímo do Martiny, a když jsem v prvním setu dostala výprask 6:0, snažila jsem se kvůli tomu vypadat naštvaně. Podívala jsem se na tátu. Věděl, že se něco děje, protože já nikdy nebyla nervózní a vždycky jsem začínala skvěle."

Krátce poté se Jaeger rozhodla ukončit svou hráčskou kariéru, když ji vážné zranění ramene nedovolilo pokračovat. Namísto kariéry ve sportu se však rozhodla pro jinou cestu a začala studovat teologii, aby se mohla stát řádovou sestrou.

"Věděla jsem, že Bůh existuje, že jsme přátelé a máme osobní vztah," říká bývalá finalistka Wimbledonu. "Nikdo z mé rodiny nevěděl, že se každý den modlím. V srpnu 2006 jsem dokončila studium v oboru duchovní přípravy a teologie. Poté jsem vstoupila do řádu dominikánských sester.“

"Je to přísná disciplína. Vstávám ve čtyři hodiny ráno, věnuji se modlitbám a duchovnímu studiu, pak v pět nebo šest hodin ráno začínám pracovat. Věnují se shánění finančních prostředků, plánování a vedení programů pro děti. Každý den se ve světě něco děje a naše pomoc je určena hlavně dětem."

Ve svých 58 letech se bývalá tenistka plně věnuje řeholnímu životu, což  obnášelo i změnu šatníku. "Jak často nosím řeholní hábit? Záleží na tom, co zrovna dělám. Mám tři. Rychle se ušpiní. Pořád se mi zasekávají v autobusech nebo na eskalátorech. Jednou jsem naskočila do taxíku a půlku jsem nechala za dveřmi. I to do života řádové sestry patří a já věřím, že sestrou budu už navždy."

Zdroj: Express.uk