Bylo zveřejněno papežské poselství ke Světovému dni modliteb za ochranu stvoření

Svatý stolec dnes, ve čtvrtek 25. května, zveřejnil poselství papeže Františka k letošnímu Světovému dni modliteb za péči o stvoření, který připadne na 1. září. Inspiruje se tématem navazující ekumenické Doby stvoření, která trvá až do 4. října a letos se ponese v duchu slov starozákonního proroka Ámose: „Ať se valí právo jako voda, spravedlnost jako mohutný potok!“ (5,24).

„Ať se právo a spravedlnost valí jako voda“ – tento výmluvný Ámosův obraz vystihuje Boží nejhlubší přání. Bůh touží po tom, aby vládla spravedlnost, nezbytná k našemu synovskému životu podle Božího obrazu stejně tak, jako je voda nepostradatelná k našemu fyzickému přežití, píše papež František v poselství datovaném 13. května 2023.

„Bůh chce, aby se každý snažil být spravedlivý v každé situaci, aby se vždy snažil žít podle jeho zákonů a umožnil tak plný rozkvět života. Když hledáme především Boží království (srov. Mt 6,33) a udržujeme správný vztah s Bohem, lidmi a přírodou, pak může spravedlnost a mír proudit jako nevyčerpatelný tok čisté vody a sytit lidstvo a všechny tvory“, vysvětluje Svatý otec.

Pokračuje nesmyslná válka, namířená vůči stvoření

Papež se poté vrací k apoštolské cestě do Kanady v červenci minulého roku (2022) a k promluvě, kterou pronesl u Anenského jezera v provincii Alberta: „Kolik srdcí sem přišlo toužících a unavených, obtížených břemeny života, a u těchto vod našlo útěchu a sílu jít dál! Avšak zde, ponořeni do stvoření, můžeme slyšet ještě jiný tep: tlukot mateřského srdce země. A stejně jako dětské srdce v matčině lůně pulsuje v souladu s matčiným, také my potřebujeme sladit rytmus života s rytmem stvoření, které nám dává život“, opakuje svá tehdejší slova a poukazuje na pokračující nesoulad mezi těmito různými tepajícími srdci, která dnes společně nepulsují za mír a spravedlnost. Dopadají na ně totiž důsledky pokračující a nesmyslné války namířené vůči stvoření, která kosí mnohé oběti klimatického a ekologického bezpráví, vysvětluje František a připomíná slova svého předchůdce Benedikta XVI.: „Vnější pouště se ve světě množí, protože vnitřní pouště nabyly nebývalé šíře“. Jak mohou křesťanské církve přispět ke spravedlnosti a míru a co mohou udělat pro obnovu společného domova?, ptá se papež a navrhuje cestu „ekologické konverze“, naznačené již Janem Pavlem II., a to ve čtyřech dimenzích: k Bohu, k našim dnešním i budoucím bližním, k celé přírodě a k sobě samým.

Ekologická konverze ve vztahu k Bohu, bližním, přírodě a sobě samým

Pokud jde o první z těchto dimenzí, cituje papež František opět Benedikta XVI., který zdůraznil, že stvoření a vykoupení jsou neoddělitelné: „Vykupitel je Stvořitel, a pokud nebudeme hlásat Boha v této celkové velikosti, Stvořitele i Vykupitele, odejmeme tím také hodnotu vykoupení“. 

Dále se požaduje proměna životního stylu, založeného na co nejmenším množstvím odpadu a zbytečné spotřeby, na obezřetných ekologických návycích a ekonomických rozhodnutích, co nejšetrnějším využívání zdrojů, střídmosti, likvidaci a recyklaci odpadu a používání stále dostupnějších výrobků a služeb, které jsou ekologicky a sociálně odpovědné.

A konečně se papež obrací na představitele veřejné politiky: „Světoví lídři, kteří se zúčastní summitu COP28, jenž se má konat v Dubaji od 30. listopadu do 12. prosince tohoto roku, musí naslouchat vědě a zahájit rychlou a spravedlivou transformaci, která ukončí éru fosilních paliv. V souladu se závazky Pařížské dohody o omezení rizika globálního oteplování je nesmyslné umožnit další průzkum a rozšiřování infrastruktury pro fosilní paliva“, podotýká František.

Paralely mezi synodální a ekologickou konverzí

V závěru poselství papež poukazuje na paralely mezi úsilím o ekologickou konverzi a synodálními snahami katolické církve. Jak píše, 4. října, na svátek svatého Františka z Assisi, který završuje ekumenický Čas stvoření, bude zároveň ve Vatikánu zahájeno generální shromáždění synody vybízející k reflexi, obnově, synodálnímu dialogu a obrácení, do nichž se zapojuje všechen Boží lid. Papež si vypůjčuje symboliku toků, aby vykreslil církev jako „povodí řeky s mnoha velkými i malými přítoky, které se napájejí z téže vody. Každý pramen přidává svůj jedinečný a nenahraditelný přínos, až se všechny vlévají do obrovského oceánu milosrdné Boží lásky. Stejně jako je řeka zdrojem života pro prostředí, které ji obklopuje, má být i naše synodální církev zdrojem života pro společný domov a všechny, kdo v něm žijí. A stejně jako řeka dává život nejrůznějším živočišným a rostlinným druhům, má synodální církev dávat život rozséváním spravedlnosti a míru na každém místě, kam dosáhne“.