"Bůh byl s námi": Hrdina z 11. září našel své povolání

Američan Paul Carris popisuje události z 11. září, skrze které našel vztah s Bohem a jáhenské povolání.

Paul Carris nastoupil v červenci 2001 do nové práce v 71. patře severní věže Světového obchodního centra v New Yorku. O dva měsíce později, 11. září ráno, Carris pokládal telefon svému nadřízenému, když do jeho budovy narazilo dopravní letadlo unesené teroristy z Al-Káidy a zasáhlo 93. až 99. patro.

Carris ten den přežil – a později byl oceněn za to, že před zřícením věže dovedl svoji kolegyni s vážnými zdravotními problémy po 71 poschodích do bezpečí. Tato žena, Judith Toppinová, při vzpomínce na onen den označila Carrise za "anděla." Carris se ale necítil jako anděl. Ve skutečnosti si po útocích uvědomil, že navzdory své celoživotní katolické výchově neměl skutečný vztah s Bohem. Události toho dne a následující léta odhalily pro Carrise zkoušku víry.

Tato zkouška se však pro Carrise stala požehnáním, protože ho přiměla objevit krásu katolické víry, ovoce vztahu s Bohem a povolání k jáhenskému svěcení v katolické církvi.

"Zůstaň v klidu a vstaň"

Když letadlo narazilo do severní věže, ozvalo se obrovské dunění a budova se naklonila a rozhoupala, řekl 68letý Carris agentuře CNA. Vzpomíná si, že viděl plameny, trosky a další předměty, které létaly kolem oken. Carris a další zaměstnanci, kteří ten den pracovali v Přístavním úřadu New Yorku a New Jersey, se domnívali, že do budovy mohlo narazit malé letadlo.

Když přiběhl vedoucí a řekl všem, aby budovu evakuovali, zamířil tehdy 46letý Carris ke schodišti. Tehdy ale uviděl Judith Toppinovou, ženu z jejich oddělení, která měla vážné zdravotní problémy. Nemohla se zvednout ze židle, když se snažila zpomalit srdeční tep, aby jí defibrilátor nezpůsobil další šok. Carris si vzpomíná, že viděl několik lidí, kteří se tehdy 51leté ženě snažili pomoci, a šel k ní. Řekl ostatním, aby se evakuovali, že on se o ni postará. 

Ve svých vzpomínkách na události onoho tragického dne Toppinová napsala: "Teprve tehdy jsem se podívala do tváře dvoumetrového, štíhlého mladého muže, kterého jsem nikdy neviděla, a to, co mi ten muž řekl, bylo: 'Zůstaň v klidu a vstaň, půjdeme z téhle budovy společně ven.'" Toppinová řekla, že měla "špatné srdce, špatné plíce, oteklé těžké nohy a v nejlepším případě rychlost šneka. "Přesto našla sílu vstát a jít. Carris ji vedl ke schodišti, položil jí pravou ruku pod levou paži a oba společně začali dlouhý sestup uprostřed zápachu leteckého paliva.

V každém patře se zastavili, aby si odpočinuli a nechali ostatní projít. Carris řekl, že většina lidí si neuvědomuje, jaký byl na schodišti klid, všichni si navzájem pomáhali. Nebyla tam žádná panika. Lidé nabízeli Toppinové vodu a hasiči, kteří spěchali nahoru,  jí nabízeli vodu a dýchací masku. Stále ještě nevěděli, co se s budovou stalo.

Carris se soustředil jen na to, aby Toppinovou dostal postupně dolů. "Ptali se mě: 'Co tě přimělo zastavit se a pomoci Toppinové?" řekl a dodal: "Asi mě tam vedl Duch svatý." 

Když byli asi ve 30. patře,  zvedl se vítr podobný "hurikánu" a v nárazu je zasáhl. Později zjistili, že tento vítr byl silou, která způsobila zřícení druhé z věží Dvojčat. Po vyčerpávající hodině a půl se konečně dostali do haly a viděli, že je zničená.

Nebezpečí však ještě neunikli. Po překonání překážky blokující dveře vedl Carris Toppinovou, která se o něj silně opírala, po Vesey Street směrem k řece Hudson a popisoval okolí jako "prostě šedivé." Oba zahnuli za roh těsně před zřícením Severní věže, které popsal jako černý kouř a trosky valící se jako vlak. Podle jeho slov je to minulo o několik vteřin.

Toho dne bylo v New Yorku zabito 2752 lidí. Dalších 184 lidí zahynulo při útoku na Pentagon u Washingtonu a 40 lidí zemřelo u Shanksville v Pensylvánii.

Událost, která změnila život

Po útocích z 11. září začal Carris pociťovat problémy s hněvem a vztekem, které si nejvíce vybíjel na své rodině. Část tohoto vzteku vyvolal článek Toppinové, v němž Carrise označila za "anděla" seslaného Bohem.

"Popisovala mě jako dokonalou lidskou bytost, která dělá všechny správné věci, a to mě přimělo zamyslet se nad svým vlastním životem a říct si, ale já jsem v životě nebyl dokonalou lidskou bytostí, která dělá všechny správné věci," řekl. Skutečné kořeny svého hněvu však stále neznal. Zašel za svým farářem, který mu doporučil návštěvu františkána, otce Jima Kellyho OFM, který vedl psychologickou praxi. Sezení trvala devět měsíců a vyvedla ho z jeho komfortní zóny. Popisuje to jako "boj.“

Na podzim roku 2002 pak jeho farář navrhl Carrisovi, aby se zúčastnil víkendové duchovní obnovy pro hlubší setkání s Kristem. Víkend byl naplněn tichem, řadou rozhovorů, svátostmi a hlubokou modlitbou. Právě na této duchovní obnově vyvstaly kořeny Carrisových problémů.

Uvědomil si, že celý život byl katolíkem, ale nepamatoval si, že by někdy zažil vztah s Bohem. Carris to označil za událost, která mu změnila život. Bylo to tak účinné, že otec Kelly Carrisovi řekl, že už k němu nemusí chodit na terapii.

"Prostě to ve mně otevřelo žízeň po tom, abych se chtěl o své víře dozvědět víc. Nikdy jsem nečetl náboženské nebo duchovní knihy," řekl. Brzy zjistil, že se zastavuje v katolických knihkupectvích ve městě a cítí se přitahován určitými tituly. Jednou z jeho prvních knih byla autobiografie svaté Terezie z Ávily. Carris se pak začal více modlit a navštěvoval kurzy arcidiecéze o křesťanské službě, které vedla jedna řeholní sestra.

"Něco v mém nitru se ozvalo: 'Co se to děje? Ono prostě říkalo věci, které mě vnitřně rozpalovaly a chtěly, abych se dozvěděl víc," řekl. Začal se hlouběji ponořovat do rozjímání o mši svaté a do dobrovolnické činnosti v různých službách. Nakonec, řekl Carris, byl diakonát "téměř přirozeným vývojem."

"Bylo to požehnání, co se mi stalo. A to se tak těžko říká v prostředí, kde lidi postihla taková tragédie," řekl. Když se ohlédne zpět, ví, že "Bůh byl ten den na schodišti s námi."

Zdroj: CNA