Bude blahořečena polská rodina Ulmových, kterou nacisté vyvraždili za pomoc Židům

Papež František v sobotu schválil nové dekrety Dikasteria pro blahořečení a svatořečení. Týkající se deseti nových blahoslavených a čtrnácti nových ctihodných.

Celá rodina blahoslavených

Mezi novými blahoslavenými je celá polská rodina Ulmových s rodiči Józefem a Wiktorií, jejich šesti dětmi a sedmým v matčině lůně, kteří byli v roce 1944 zavražděni nacisty za to, že poskytli útočiště osmi Židům. Po Hitlerově rozhodnutí provést nelidské "konečné řešení" Ulmovi, vědomi si rizika a navzdory své finanční tísni, ale pohnuti přikázáním lásky a příkladem milosrdného Samaritána, půldruhého roku ukrývali židovskou rodinu, dokud 24. března 1944 do domu nevtrhli četníci a nevyvraždili ukrývané Židy i celou rodinu jejich hostitelů.

Oběť života Franze de Castra

Při včerejší audienci byl rovněž učiněn další krok k blahořečení brazilského laika Franze de Castro Holzwartha (1941-1982), který žil v minulém století v Brazílii. Papež uznal jeho oběť života během vězeňské vzpoury, při níž poskytl duchovní a materiální pomoc a zastal se rukojmího. Poté, co Franz de Castro opustil myšlenku stát se knězem, věnoval se duchovní a materiální pomoci vězňům, s plným nasazením, v celibátu a hluboké víře. V únoru 1981, během násilných nepokojů ve věznici Jacareí, se nabídl jako prostředník při vyjednávání s policií: poté se dobrovolně a svobodně vydal vzbouřencům jako náhrada za policistu drženého jako rukojmí. Policie dohodu porušila a zahájila palbu na vězně, při níž zemřel i Franz de Castro.

Giacinto Vera, neúnavný misionář

Mezi blahoslavené bude zapsán také mons. Giacinto Vera, biskup z Montevidea v Uruguayi, který žil v roce v druhé polovině devatenáctého století. Od mládí se cítil povolán ke kněžství. Po přijetí svěcení se v roce 1859 stal apoštolským vikářem, věnoval se formaci kléru a pastoraci, kvůli níž podnikal rozsáhlé misijní cesty a zasahoval také při řešení konfliktních situací, jako byla obrana církevní jurisdikce proti vládě. Kvůli svému postoji byl poslán do exilu, který strávil v letech 1862-1863 v Buenos Aires. Byl zvolen biskupem v Megaře, pokračoval v pastorační činnosti a vydal se do Evropy hledat misionáře pro Uruguay. Po návratu do Montevidea v roce 1871 se ze všech sil snažil ukončit občanskou válku. Dosažený mír mu umožnil nový impuls k misijní činnosti. V roce 1875 zasvětil zemi Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a v roce 1878 byl jmenován prvním biskupem nové diecéze Montevideo. Jeho apoštolskou horlivost nezastavil ani věk a zdravotní problémy. Smrt ho zastihla během mise v Pan de Azúcar kvůli silnému dešti, který trvale podlomil jeho již beztak chatrné zdraví.

Jezuitovi Matteovi Riccimu připsán titul „ctihodný“

Uznáním hrdinských ctností se stal ctihodným otec Matteo Ricci, jezuita, apoštol v Číně (1552-1610). Je uznáván jako jeden z největších misionářů církve a v Asii je stále uctíván. Jeho sláva se nyní šíří spontánně a zdá se, že je spojena s určitými znameními. Více než slovy šířil Ricci víru svatostí života a láskou ke všem. Papež František několikrát připomněl postavu otce Ricciho, který, jak řekl, "byl velký nejen kvůli tomu, co napsal, ale protože byl mužem setkání, mužem kultury setkání, mužem, který překročil rámec cizince a stal se občanem světa. Otec Matteo Ricci", vysvětlil papež František, "byl jedním z prvních, kdo vytvořil most přátelství mezi Čínou a Západem a zavedl stále platný model inkulturace křesťanského poselství v čínském světě."

Papež také pověřil Dikasterium pro svatořečení, aby vyhlásilo další dekrety o hrdinských ctnostech pěti Božích služebníků z Itálie, Polska, Rumunska a Argentiny a sedmi Božích služebnic z Itálie a Španělska, kteří tak získávají titul „ctihodný“.