V hlavním městě Kypru Nikósii proběhlo v minulém týdnu sympózium o současnosti a budoucnosti katolických církví na Blízkém východě. U příležitosti desátého výročí exhortace Benedikta XVI. Ecclesia in Medio Oriente se na ní sjelo 300 delegátů ze všech katolických společenství v regionu.
Naděje se rodí z víry. Církev na Blízkém východě bude mít naději, pokud se jí podaří předat víru novým generacím křesťanů, konstatuje apoštolský nuncius v Jordánsku a na Kypru, arcibiskup Giovanni Pietro Dal Toso. 13 let po synodě pro Blízký východ se situace velmi změnila. Region zdecimovala válka v Sýrii a Islámský stát. "Stálým problémem je řídnutí řad křesťanů. Důvodem je nejen emigrace, ale také stále menší pastorační přítomnost. Právě v této souvislosti je třeba si položit otázku o významu křesťanů na Blízkém východě a jejich specifickém poslání", říká apoštolský nuncius v Jordánsku a na Kypru.
"Je mnoho témat k zamyšlení, ale rád bych upozornil na jedno, které je klíčové: otázka občanství, tedy uznání křesťanů za plnoprávné občany ve své vlastní zemi. Může se to zdát jako samozřejmost, ale ve skutečnosti tomu tak není, protože existuje mnoho situací, kdyby se křesťané rádi plně podíleli na životě státu a nemohou. Být občanem státu znamená uznat, že občanství platí pro každého bez ohledu na jeho náboženství,“ říká arcibiskup Dal Toso v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. "Znamená to také formálně uznat historickou skutečnost, že křesťané vždy patřili k této společnosti. Křesťané nejsou na Blízkém východě hosty, vždy tam byli a významně přispěli k rozvoji těchto společností, a proto si zaslouží plné uznání svých práv."
Konference na Kypru se zúčastnil také P. Jihad Youssef, který žije v komunitě Khalil v klášteře Mar Musa v Sýrii. Jak říká, v celém blízkovýchodním regionu se zhoršuje situace křesťanů, bez ohledu na vyznání. "Máme vážné obavy, že východním církvím hrozí skutečný a faktický zánik, protože všichni chtějí emigrovat. V Sýrii a na Blízkém východě, zůstanou jen křesťané, kteří nemají na výběr, kteří nemohou dostat vízum, kteří nemohou riskovat život plavbou přes moře nebo zaplatit převaděčům. “V Sýrii nyní žije necelých 500 000 křesťanů a situace se stále zhoršuje", dodává. "Nejsem ani pesimista, ani optimista, ale stále mám velkou naději. Je třeba se skutečně zamyslet a pracovat na posílení křesťanské přítomnosti, což ovšem není možné bez souvislosti s politickou, ekonomickou a sociální situací,“ dodává. Velké mezery ovšem spatřuje také na straně církve. "Ani církev nebyla dostatečně připravena, chybí teologická a pastorační vize, která by křesťanům pomohla zůstat a rozvíjet se na Blízkém východě. A na druhé straně západ, který vždy sledoval politiku sociálních rozdílů a vlastních zájmů, nepracoval pro skutečné dobro místních národů. To, čeho jsme svědky, je tedy logický výsledek těchto zanedbání."