Blahoslavený Inocenc XI.: papež, který je příkladem a inspirací pro každého představitele katolické církve

12. srpna si církev připomíná bl. Inocence XI. (1611-1689), papeže, který byl hlavou církve v letech 1676-1689. Inocenc XI. je některými badateli považován za nejvýznamnějšího papeže 17. století.

Benedetto Giulio Odescalchi (křestní jméno papeže Inocence XI.) se narodil 16. května 1611 v severoitalském městě Como. Raná studia absolvoval u jezuitů ve svém rodném městě. Ve vzdělání pak pokračoval na univerzitě La Sapienza v Římě a na univerzitě v Neapoli, kde získal doktorát z občanského a kanonického práva (1639).

Dne 21. září 1676 byl Odescalchi po padesáti dnech konkláve zvolen papežem. Proces byl náročný kvůli ostrému odporu francouzského krále, který se postavil proti jeho jmenování. Ludvík XIV. chtěl zvýšit svůj vliv v Evropě a věděl, že kardinál Odescalchi mu to nedovolí. Přestože král nakonec od svých původních záměrů upustil a Odescalchiho nominaci podpořil, brzy mezi ním a nově zvoleným papežem vznikly nové konflikty.

Francouzský král Ludvík XIV. byl odhodlán rozšířit francouzskou politickou nadvládu na kontinentu a považoval za zásadní oslabit papežskou moc. Z tohoto důvodu se celý Inocencův pontifikát vyznačoval napětím s tímto panovníkem. Mezi manévry Ludvíka XIV. patřilo svolání francouzského duchovenstva na shromáždění, aby přimělo papeže podřídit se státní moci. Papež Inocenc XI. se proti vytvoření takového shromáždění postavil a pohrozil exkomunikací celého francouzského kléru, pokud se podvolí panovníkovým požadavkům. Nakonec byla exkomunikace vynucena, ale pouze pro francouzské biskupské kandidáty, kteří se králi podřídili.

To, co se stalo, vedlo k mimořádně napjatému scénáři, který vyvolal obavy z rozkolu. Nepřátelství Ludvíka XIV. vůči Inocenci XI. existovalo již před jeho zvolením - král se snažil ovlivnit konkláve hlasy svých stejně smýšlejících kardinálů - ale způsob, jakým papež postupně zvládal kritické okamžiky, s pevností a moudrostí, přispěl k posílení církve, která si udržela svou jednotu, a znovu ukázal, že je nezbytnou protiváhou zneužívání či excesům francouzské politické moci. Tato epizoda vynesla papeži Inocencovi v kontextu Evropy 17. století pověst muže míru, skvělého stratéga a velkého diplomata.

Přesto tyto lidské vlastnosti blahoslaveného nejsou zdaleka nejpozoruhodnější. Nic z dobrých výkonů Inocence XI. by nebylo možné bez jeho oddanosti službě mystickému tělu Kristovu. Papež Odescalchi byl asketa, člověk laskavý a velmi štědrý k těm nejchudším z chudých. Zřekl se bohatství, které obklopovalo jeho úřad, a bojoval proti nepotismu duchovenstva, v čemž pokračoval jeho nástupce Inocenc XII. 

Papež také reformoval správu kurie a dal do pořádku vatikánské finance: Odescalchiové byli bankéřská rodina, takže se Benedetto v těchto záležitostech dobře vyznal. Jeho magisterium bylo zaměřeno na podporu lásky k eucharistii mezi věřícími, obohacení morální teologie a poznání morálních systémů a perspektiv ve snaze objasnit mnohé kontroverze své doby. Zvláště se zajímal o posílení nauky o svátosti smíření a o tajemství a diskrétnost, které by měly charakterizovat zpovědníky.

Inocenc XI. zemřel po dlouhé nemoci 12. srpna 1689 v Kvirinálském paláci. Oplakáván římským lidem, který ho miloval a vážil si ho, byl pohřben v bazilice svatého Petra v kapli svatého Šebestiána. Jeho ostatky zde zůstaly až do roku 2011, kdy byly přeneseny do jiného mauzolea uvnitř baziliky. Církevní úřady tehdy rozhodly, že místo jeho pohřbu zaujme mauzoleum jiného velkého papeže: svatého Jana Pavla II.

Inocenc XI. byl blahořečen ctihodným papežem Piem XII. 7. října 1956. 

Zdroj: Aciprensa