Blahoslavený císař Karel I., bojovník za mír

Dnes, 21. října, si připomínáme bl. Karla I., posledního císaře Rakousko-Uherské monarchie, který vnímal své panovnické poslání jako svatou službu národům.

Karel se narodil 17. srpna 1887 nedaleko Vídně do rodiny arcivévody Otty Habsbursko-Lotrinského a princezny Marie Josefíny Saské. Od útlého věku byl vychováván v katolické víře a jeho život se nesl ve znamení silného duchovního zakotvení a snahy o následování Kristova učení. Karel vyrůstal v duchu víry a výchovy k odpovědnosti. Během svého života se zvládl naučit čtyři jazyky a získal důkladné vojenské vzdělání. Několik let žil v Praze, kde studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě a absolvoval vojenskou službu. V roce 1911 se oženil s princeznou Zitou von Bourbon-Parma a jejich manželství bylo naplněno hlubokou láskou a vírou. Během deseti let se jim narodilo osm dětí.

Po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku v roce 1914 začala první světová válka. Karel se, ač s válkou nesouhlasil, brzy ocitl v centru dění. Po smrti svého prastrýce, císaře Františka Josefa I., se v listopadu 1916 stal novým panovníkem Rakousko-Uherska. V době, kdy Evropa procházela jedním z nejkrvavějších konfliktů v dějinách, se Karel jako jediný evropský vládce pokusil v roce 1917 ukončit válku mírovými jednáními. 

Karel usiloval o reformu monarchie, federalizaci státu a zavedení sociálního zákonodárství, které by zlepšilo životní podmínky obyvatel. Snažil se překonat rostoucí nacionalismus a přál si vytvořit evropské společenství založené na vzájemném respektu a spolupráci. Jeho plány na mír a změny však nenašly potřebnou podporu, což vedlo k rozpadu monarchie v roce 1918.

Po pádu monarchie byl Karel donucen odejít do švýcarského exilu, odkud se ještě dvakrát neúspěšně pokusil o návrat na uherský trůn. Nakonec byl vyhoštěn na portugalský ostrov Madeiru, kde žil v chudobě a s rodinou trpěl v těžkých podmínkách. Zemřel v roce 1922 ve věku pouhých 34 let na zápal plic, když svou nemoc přijal jako oběť za mír a jednotu svých národů. Blahořečen byl papežem Janem Pavlem II. v roce 2004.

Císař Karel I. je nám inspirací i pro dnešní svět svou neústupnou snahou o mír a spravedlnost. Přestože se mu nepodařilo zabránit rozpadu monarchie, jeho odhodlání sloužit svým národům a ochota nést osobní oběti mohou být příkladem pro současné politické lídry. Karel nám připomíná, že i ve vrcholné politice lze usilovat o hodnoty jako láska, odpouštění a respekt ke každému člověku.

Zdroj: Catholica, redakčně upraveno