Biskupská synoda zveřejnila první hodnocení synodálního procesu

Vatikán. Generální sekretariát biskupské synody v pondělním tiskovém prohlášení bilancuje dosavadní synodální proces. Tiskové sdělení přinášíme v plném znění.

Ve středu 26. ledna 2022 se konalo prezenční a online zasedání XV. řádné rady biskupské synody. Soustředilo se na průběh synodálního procesu a nótu ke zprávám z diecézí, biskupských konferencí, synod východních církví nebo jiných církevních orgánů.

Asi tři měsíce po zahájení synodálního procesu vyjádřila rada velkou spokojenost s průběhem procesu na místní úrovni. Plných 98 % biskupských konferencí a synod východních církví na celém světě jmenovalo zodpovědnou osobu nebo celý tým, který má synodální proces naplňovat. Hodnocení řádné rady biskupské synody se opíralo o výsledky, které vyplynuly z výměny názorů během přibližně patnácti onlinových setkání se synodními zodpovědnými z celého světa, která uspořádal Generální sekretariát biskupské synody v listopadu a prosinci loňského roku.

Synodální proces na globální úrovni

Církev je v pohybu! Existuje mnoho diecézí a dalších církevních celků, které zahájily synodální proces. Laici, ať už organizovaní či nikoli, a zejména zasvěcené osoby projevují značné nadšení, které se promítá do nesčetných iniciativ zaměřených na podporu konzultace a církevního rozlišování. Dokládají to četná svědectví, která přicházejí na generální sekretariát z celého světa a jsou pravidelně zveřejňována na webových stránkách synodresources.org: kromě toho, že jsou důvodem k naději, jsou také znamením, že Duch svatý působí. Ti, kteří zažívají synodální zkušenost, uvádějí, že jim přináší radost a hovoří o skutečné proměně jejich členství v církevním společenství.

Obecně je zřejmé, že načasování začátku, způsob konzultací a účast Božího lidu se v jednotlivých oblastech světa liší. Zejména v některých zemích Afriky, Latinské Ameriky a Asie je synodální proces přijímán s radostí a nadšením. Tam, kde již probíhal nebo se chystal začít diecézní nebo národní synodální proces, byly obě synodální dynamiky sladěny. Zvláště dobře bylo hodnoceno rozšíření fáze naslouchání Božímu lidu. Dokumenty zveřejněné generálním sekretariátem byly dobře přijaty a bylo vynaloženo chvályhodné úsilí na jejich překlad na místní úrovni. V některých zemích je tento úkol komplikován vzdáleností a množstvím místních jazyků.

Ekumenický rozměr je poměrně dobře začleněn a odpovídá doporučením obsaženým v dopise kardinálů Kocha a Grecha z 29. října loňského roku. Také ostatní křesťanské denominace projevují jisté nadšení a touhu přispět k cestě, kterou se vydala katolická církev. Na druhé straně se mezináboženský rozměr přirozeně prosazuje v zemích, kde jsou křesťané v menšině. I zde se očekává významný přínos. Důsledně se snažíme podporovat komunikaci prostřednictvím různých médií a online platforem. V mnoha diecézích a biskupských konferencích vznikly webové stránky a stránky na sociálních sítích, které poskytují informace o cestě v jejich vlastní realitě. Generální sekretariát využívá kromě institucionálních webových stránek synod.va také další nástroje, jako je týdenní zpravodaj, webové stránky pro shromažďování zkušeností a zdrojů vytvořených na místní úrovni (synodresources.org) a stránky pro modlitbu za synodu (prayforthesynod.va), které byly vytvořeny společně s Celosvětovou sítí modlitby a Mezinárodní unií generálních představených.

Výzvy

Jestliže mnozí věřící vnímají synodální proces jako klíčový okamžik pro církev, jako proces učení, obrácení a obnovy církevního života, objevují se i některé obtíže. Mezi některými skupinami věřících a mezi duchovními se objevuje strach a zdráhavost. Určitá nedůvěra panuje i mezi laiky, kteří pochybují, že jejich příspěvek bude skutečně zohledněn.

Velkou překážkou je také současná pandemická situace, která omezuje prezenční setkávání věřících. Konzultace Božího lidu nelze omezit na pouhý dotazník, protože skutečnou výzvou synodality je právě vzájemné naslouchání a rozlišování v rámci společenství.

Synodální proces také ukazuje na některé opakující se výzvy, jako jsou: 1) potřeba formace, zejména v naslouchání a rozlišování, aby synoda byla autentickým duchovním procesem a neredukovala se na parlamentní debatu; 2) vyhýbání se autoreferenčnost při setkáních skupin, protože vzájemné naslouchání, které je založeno na modlitbě a naslouchání Božímu slovu, může vést pouze k otevřenosti vůči druhým s cílem hlásat evangelium. Synodální církev je misijní církev, kde se každý pokřtěný cítí spoluzodpovědný za poslání církve; 3) potřeba hledat nové způsoby, jak zlepšit účast mladých lidí; 4) zapojení těch, kteří žijí na okraji církevních institucí; a konečně 5) dezorientace, kterou vyjadřuje část duchovenstva.

Závěr

Závěrem lze říci, že novost synodálního procesu jistě vzbuzuje mnoho radosti a dynamiky, ale také řadu nejasností, které je třeba řešit. Roste vědomí, že synodální obrácení, k němuž je povolán každý jednotlivý pokřtěný, je dlouhý proces, který bude trvat déle než samotný proces. Z mnoha stran zaznívá přání, aby cesta započatá na místní úrovni pokračovala po celou dobu procesu i daleko za jeho hranicemi, aby církevní společenství mohlo stále více uskutečňovat synodalitu jako konstitutivní rozměr církve.

Pokyny k vypracování souhrnných zpráv

V reakci na četné žádosti, které generální sekretariát obdržel, se připravuje nóta pro přípravu souhrnných zpráv z diecézí a biskupských konferencí. Jedná se o nástroj, který poslouží různým církevním celkům, jež se budou v nadcházejících měsících zabývat vypracováním výsledků svého církevního rozlišování. Již samotné vypracování zprávy je aktem rozlišování, tj. výsledkem duchovního procesu a týmové práce.