“Synodální shromáždění je setkáním lidí, kteří hledají dobro druhých,” uvedl při dnešním brífinku s novináři pražský pomocný biskup Zdenek Wasserbauer, který je delegátem ČBK na právě probíhající Synodě o synodalitě ve Vatikánu. Upozornil na to, že téměř 400 účastníků tohoto synodálního shromáždění se řídí stejným mottem jako sv. Terezie z Lisieux, které papež František včera věnoval apoštolskou exhortaci.
“Velice silně vnímám, že se na synodě shromáždilo 400 osob, kteří si přejí dobro pro druhé. V Římě si v tuto chvíli 400 lidí udělalo čas na to, aby hledali cesty, jak pomáhat druhým a porozumět jim,” zdůraznil biskup Zdenek Wasserbauer během brífinku, na který byl dnes pozván spolu s teologem ze Srí Lanky, prof. Vimalem Tirimannou a řeholní sestrou Patriciou Murray, I.B.V.M.
Přestože nad synodou vládne na základě osobního přání papeže Františka "informační embargo" a zákaz rozhovorů s jejími účastníky, komunikaci se světem obstarávají každodenní brífinky vedené prefektem vatikánského Dikasteria pro sdělovací prostředky Paolem Ruffinim. Jejich hosté z řad synodálních účastníků se dělí s novináři o své dojmy z diskusí probíhajících v aule, ale především se snaží objasnit, v čem spočívá duch synodality a synodální přístup, kterému se společně učí.
Biskup Zdenek Wasserbauer se inspiroval nejnovějším papežským dokumentem věnovaným sv. Terezii z Lisieux, patronce misií, aby si znovu položil otázku, co je to “misie”. Otázku, která je spolu s tématem společenství a účasti vepsána do synodálního DNA. V tomto kontextu zdůraznil, že misie směřuje k osvobození člověka, misii jde o lidské dobro, chce přinášet spásu a záchranu druhých.
Jako druhý silný moment zmínil v exhortaci popisovanou “temnou noc víry” sv. Terezičky, kterou prožívala kolem Velikonoc 1896, a kterou také sama klade do souvislosti s “bolestnou skutečností ateismu”. "Konec 19. století byl obdobím rozmachu ateismu a šíření Marxových a Engelsových idejí," podotkl dále biskup Wasserbauer a připomněl zkušenost s devastací, kterou způsobil komunistický ateismus v našich zemích. “Tragédie komunismu, kterou jsem i já prožil na vlastní kůži, v mnoha smyslech kulturně a duchovně zmasakrovala naše národy,” poznamenal s tím, že hloubku této "noci světa a Evropy" vnímala již sv. Terezie. A jakkoli někteří mluví rovněž o "noci církve" ve třetím tisíciletí, biskup Wasserbauer ujistil, že tato synoda pomáhá osvětlovat dnešní temnoty, vnášet světlo do nejrůznějších tmavých nocí a soumraků v životě církve naší doby.
Na dotazy novinářů, které se nepřestávají stáčet k problematice žehnání homosexuálních párů, všichni přítomní zástupci synody zdůraznili, že toto není hlavním tématem synody. Profesor Tirimanna připomněl, že církev je univerzální a má mnoho jiných problémů, jako například zástupy lidí, kteří mohou jíst jen jednou denně. Biskup Wasserbauer zmínil otevřené rány kolonialismu, s nimiž se potýká mnoho národů v Africe a Asii, a sestra Murray mluvila o promýšlení nových otázek na základě Zjevení a Tradice.
Všichni společně, včetně dr. Ruffiniho, ocenili také atmosféru svobodné rozmluvy, která vládne v diskusních kroužcích, a opakovaně zdůraznili, že cílem tohoto shromáždění není definovat nové učení, ale učit se novému stylu, který je založený na tom, že všichni jsme dětmi milujícího Otce, a proto také církev nezavírá dveře před nikým.