Biskup Wasserbauer ze synody: Oslovuje mne obrovské bohatství církve

Pomocný biskup pražský Zdenek Wasserbauer je i letos delegátem ČR na XVI. řádném generálním shromáždění Synody o synodalitě, které se ve Vatikánu koná od 2. do 27. října 2024. V rozhovoru popisuje, jak probíhá letošní shromáždění, práce ve skupinách i co ho nejvíce ze synodálního setkání oslovilo.

Fotogalerie

4

Jak probíhá den na celosvětovém shromáždění Synody o synodalitě?

Ráno i odpoledne začínáme nejprve modlitbou v aule Pavla VI., kde se scházíme. Pak se pravidelně kontroluje prezence, přihlašujeme se před QR kód v personalizovaném tabletu, který je každému přidělen také jako zdroj materiálů či k hlasování a začíná se pracovat. Jednotlivé dny se různě liší, zejména podle toho, jestli je generální kongregace nebo pracujeme v jazykových skupinách. Ve skupinkách je nás 12 a pomocí „conversazione nello Spirito“ (konverzace v Duchu, pozn. red.) probíráme postupně po částech dokument Instrumentum laboris, abychom vždy nakonec připravili odhlasovaný dvoustránkový výstup z každé skupiny. Při generálních kongregacích, na kterých je přítomen i papež František, postupujeme podle témat, které souvisí úzce s těmi probíranými i ve skupinách, o jejichž pořadí hlasujeme. Je zde také dost velký prostor na vystoupení jednotlivých účastníků před celým shromážděním k daným tématům. Večer, po skončení oficiálního programu v 19.30 hodin, se ještě můžeme různě v Římě účastnit nějaké další akce, přednášky či setkání na zajímává témata.

Účastnil jste se i loňského shromáždění, je to letošní v něčem jiné?

Ano, oproti loňsku je zde několik změn, z nichž asi ta nejvýraznější spočívá v tom, že se máme zabývat výhradně materiálem shromážděným v Instrumentum laboris a neotevírat nová témata. Na to jsme byli opakovaně upozorněni.

Také conversazione nello Spirito, na které stojí práce ve skupinách, je trochu jinak postavená, protože první krok má dvě části. V prvním kroku mluvíme každý 2 x 3 minuty, nejpve vyzdvihneme to, co v dané části pracovního dokumentu pokládáme za zvlášť cenné, dobře zpracované a hodné toho, aby to bylo přijato do závěrečného dokumentu. V druhé části pak diskutujeme o tom, co v dané oblasti z našeho pohledu naopak potřebuje být prohloubeno, opraveno, změněno, vystaveno další diskuzi či studiu. Teprve potom mluvíme o tom, co nás oslovilo, když hovořili druzí a ve třetím kroku směřujeme k syntéze.

Co mohou věřící očekávat za výstup z tohoto druhého zasedání synody?

Bezprostředním výstupem bude závěrečný dokument, který se postupně připravuje z výstupů ze skupin a z příspěvků při generálních kongregacích, o kterém budeme hlasovat v sobotu 26. října. Ten bude předán papeži Františkovi, který z něj vyjde při zpracovávání svého dokumentu. Pokud se něco nezmění, budeme očekávat v řádech několika málo měsíců postsynodální exhortaci, která bude inspirací a papežovým pokynem, jak dál budovat a žít synodální církev.

Probírala se i ta, hlavně médii, neustále opakovaná témata jako svěcení žen, zrušení celibátu, LGBTQ apod.?

O těchto tématech stejně jako v loňském roce nejednáme, i když se výjimečně objeví většinou ve formě nějaké zmínky v souvislosti s jiným širším tématem. Problematika jáhenského svěcení žen byla zmíněna hned na začátku prefektem Dikasteria pro nauku víry kardinálem Fernandezem. Prefekt uvedl, že toto téma Svatý otec necítí jako zralé, ale bude se jím dál zabývat jedna z deseti studijních skupin zřízených papežem.

Co vás osobně nejvíce oslovilo?

Stejně jako v loňském roce mne oslovuje přátelská a bratrská atmosféra mezi všemi účastníky. Oslovuje mne univerzalita církve v té velké různosti tváří bratří a sester ze všech kontinentů a koutů světa ale zejména v odlišnosti situace, ve které žijí a problémů, které řeší. Oslovuje mne obrovské bohatství církve, které si uvědomuji na různých skutečnostech, například včera jsme všichni u sv. Petra slavili mši sv. v maronitském ritu. Zazní tu také mnoho velmi zajímavých příspěvků do diskuze, které otevírají nové pohledy na dané otázky. Znovu a znovu si také uvědomuji, kolik má církev skvělých, vzdělaných, duchovních, lidských pastýřů!

Ještě bych na závěr doplnil takovou zajímavost, a sice účast dvou biskupů z Číny. Pokud si dobře vzpomínám, tak zde sice nějaká delegace z Číny byla už loni, ale poměrně rychle se ztratili. Letos už dokonce jeden z nich mluvil na generální kongregaci a dokonce nás všechny pozval do Číny. Zajímavé na tom je také to, že ani jeden z nich neumí jiný jazyk, než čínštinu, takže mluví jen přes překladatele.