Biskup Vlastimil Kročil oslavil 30. výročí kněžského svěcení

V sobotu 13. července 2024 oslavil diecézní biskup českobudějovický Vlastimil Kročil třicáté výročí svého kněžského svěcení. Dne 16. července 1994 o svátku Panny Marie Karmelské jej v katedrále svatého Mikuláše vysvětil na kněze českobudějovický biskup Antonín Liška.

Fotogalerie

2

Letos ve stejné katedrále biskup Vlastimil při slavnostní mši svaté poděkoval Pánu Bohu za dar kněžství a za všechny obdržené milosti a s vděčností a slovy díků vzpomněl na ty, kteří mu během těchto třiceti let pomáhali, i na ty, kteří mu pomáhali na jeho cestě ke kněžství. „Někdo třeba může namítnout, že třicet let kněžství není zvlášť významné jubileum, ale za dar kněžství máme děkovat každý den,“ řekl v úvodu mše svaté biskup Vlastimil Kročil.

Při výběru textů pro liturgii Božího slova se biskup Vlastimil inspiroval svým předchůdcem biskupem Jiřím, který zásadně používal texty ze dne. „A ejhle, jak výmluvné je Boží slovo ze soboty 14. týdne v mezidobí i pro tuto dnešní příležitost!“ raduje se otec biskup Vlastimil. „Zastavme se u tří myšlenek z evangelia, které jsou jakýmsi doplňkem Ježíšova učení,“ říká biskup Vlastimil ve své homilii. Mluví o tom, že Pán Ježíš nechce Církev, která by se jen skrývala a mlčela. Přeje si Církev, která jasným a silným hlasem nese Jeho poselství do všech končin země. Která se nijak nepředvádí ani nepodbízí, ale nabízí krásu evangelia v plné síle. Je pravda, že Pán Ježíš zejména v prvním období svého veřejného působení sděloval poselství o spáse pozvolna, jakoby po kapkách, snad aby nevzbudil nějaké negativní reakce, které by byly na škodu Jeho započatému dílu. To je však příznačné jen pro počátek Jeho působení. On si přeje, aby se evangelium hlásalo veřejně, a svým dvanácti apoštolům říká: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!“ (Mt 10,27)

Evangelium dnešního dne nás podobně jako na mnoha jiných místech Písma svatého vyzývá k tomu, abychom neměli strach. Jsme děti Božího království a náš osud je v Božích rukou. Nebojme se „vládce toho světa“, nenechme se strhnout vábivými řečmi mocných. Ježíš žije a říká nám: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, kdo může vaši duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28) Uvědomme si, že ten jediný a nejvýš mocný je náš Pán, Ježíš Kristus, a prosme Ducha svatého o dar bázně Boží. Opřeme se o svého Pána a Spasitele a buďme povzbuzením, posilou i světlem pro druhé. Nepoužívejme násilí a zároveň se žádným násilím nenechme zastrašit. Z vlastních sil to nedokážeme. Prosme Ducha svatého, aby nás k tomu uschopnil darem vytrvalosti a síly, neboť „všechno můžeme v tom, který nám dává sílu.“ (Fil 4,13)
Středobodem všech a všeho je Ježíš Kristus, Boží Syn a Pán. My se k Němu jako křesťané hlásíme a svědčíme o Něm a celý život k Němu budujeme vztah. A když Mu zachováme věrnost, On, ukřižovaný a vzkříšený, nám dá věčný život v dokonalé radosti, štěstí a pokoji. Ježíš nám nenabízí nějaké ideje, nějakou nauku k věření, ani nezaložil filosofickou školu či humanitární organizaci. On nám nabízí lásku a chce, abychom se pro Něj definitivně rozhodli a svědčili o Něm: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi.“ (Mt 10,32)

***

Vážený otče biskupe Vlastimile, v závěru své homilie jste se obrátil na Pannu Marii s prosbou o pomoc, „aby se nám všem dostávalo potřebných milostí a síly, abychom kráčeli dál cestou, kterou nám Ježíš ukázal. Kéž vytrváme v úkolu, který nám Boží prozřetelnost svěřila, a jdeme cestou až k tomu cíli, jímž je Boží království.“ To ze srdce přejeme a vyprošujeme při příležitosti Vašeho jubilea hlavně Vám, který jste naším pastýřem a Otcem. Kéž Vám Pán Bůh hojně žehná a naplňuje Vás svým Duchem, kéž je Ježíš Kristus Vaší oporou a útěchou ve Vaší náročné službě a nalézáte útočiště a odpočinek v Jeho Nejsvětějším Srdci a kéž je Panna Maria Vaší mocnou přímluvkyní a ochránkyní a skryje Vás pod svůj plášť.

Před závěrečným požehnáním poblahopřál biskupu Vlastimilovi za všechny přítomné a zejména za katedrální farnost P. Dr. Zdeněk Mareš, Th.D.

Individuální gratulace přijímal biskup Vlastimil na půdě biskupství, kam všechny zúčastněné pozval na bohatý raut.
Milý otče biskupe Vlastimile, děkujeme za Vás Pánu Bohu. Děkujeme, že jste skutečně Jeho a že také milujete a z hloubi srdce uctíváte Pannu Marii. Děkujeme za Vaši službu i lásku k lidu své diecéze a nasazení pro budování Božího Království. Děkujeme, že pasete své ovce na svěžích pastvinách Božího slova a vedete svou diecézi k Němu. Dovolte mi citovat úryvek z Písma, který zrcadlí Vaše působení. Modlíme se za Vás a neseme Vás ve svých srdcích: „Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.“ (Lk 4,16 – 20)

Fotografie Petr Samce z obřadu si můžete prohlédnout na odkazu ZDE. Fotografie Stanislavy Vitoňové ze spolku Člověk a víra najdete ZDE.

Text: Stanislava Vitoňová