Biskup Poisson: Papežská návštěva Kanady přinese důležitá gesta smíření

Po třech návštěvách Jana Pavla II. (v letech 1984, 1987 a 2002) se nyní papež František ve dnech 24. až 30. července vydá na kanadskou půdu a zejména na území původních obyvatel. To, co papež nazývá kajícnou poutí, je historickou cestou za komunitami traumatizovanými desetiletími asimilace, nucené akulturace a diskriminace.

Papežova cesta do Kanady bude zaměřena na smíření a uzdravení: zdůrazňuje pro Vatikánský rozhlas Raymond Poisson, biskup diecéze Saint-Jérôme-Mont-Laurier a předseda Kanadské biskupské konference. Tato historická papežova návštěva je však součástí řady gest, která kanadští biskupové od září loňského roku stále častěji činí, aby přispěli k atmosféře smíření „s bratry a sestrami původních národů“, vyzdvihuje mons. Poisson. Přitom je třeba se vyrovnat s temným obdobím kanadských dějin, zejména pokud jde o internátní školy pro původní obyvatelstvo, které provozovaly i katolické komunity, a o neúctu k autochtonní kultuře a prostředí. Za tímto účelem již byly na místě podniknuty některé kroky ke smíření:

„Nejdříve jsme s nimi začali pracovat v kruzích lokálního naslouchání. Od prosince 2019 jsem pak se Svatým otcem hovořil o možnosti delegace v Římě a jeho cesty do naší země. O tuto cestu požádala již v roce 2015 vládní Královská komise pro pravdu a usmíření a papež tehdy vyjádřil velké nadšení. Po dvou odkladech kvůli pandemii koronaviru se delegace místních obyvatel vydala do Vatikánu letos v březnu. Tím první gesto směřující ke smíření nabylo konkrétnosti a dvojí odložení cesty o ni jen zvýšilo zájem ze strany původních národů.“

Dlouhodobě plánované setkání

Na společné audienci tří v Kanadě uznaných autochtonních skupin, Prvních národů, Inuitů a Métisů, se ve Vatikánu sešlo celkem asi 150 účastníků. „Pro papeže to tedy byla příležitost vyslechnout si svědectví těch, kteří přežili, starších i mladších lidí,“ upozorňuje biskup Poisson. „Poté se sám ujal slova a spolu s námi kanadskými biskupy požádal o omluvu za zneužívání, kterého se členové církve v tomto historickém období dopustili. Nyní papež přijíždí, aby učinil další gesto smíření.“ To je faktor, který by se v žádném případě neměl podceňovat, zdůrazňuje kanadský biskup.

„Původní obyvatelé mají totiž ke svému území silné pouto, které dalece přesahuje západní představu o vlastním domově. Země pro ně představuje kolektivní, společný prostor, území, které je velmi blízké přírodě: Skutečnost, že nyní papež přijíždí, aby osobně vstoupil na tuto půdu a řekl jim: Jsem s vámi, mám vás rád a všichni společně litujeme toho, co se stalo, je velmi důležitá."

V tomto kontextu je třeba chápat i gesto, k němuž došlo při návštěvě Prvních národů ve Vatikánu: Při té příležitosti zástupci původního obyvatelstva darovali papeži kus tradiční dětské kolébky, ale následující den František požádal biskupa Poissona, aby kolébku domorodcům vrátil.

„Kolébka měla ilustrovat a symbolizovat problém dětí v internátních školách“, vysvětluje Poisson. Později o tomto daru mluvil s papežem a ten ho požádal, aby památku vrátil Prvním národům. „Byl to způsob, jak říci: 'Sám se přijdu podívat na tato místa, promluvit si s vámi a znovu vás vyslechnout'. Nevím, jestli se kolébka ještě objeví při dalším setkání.“

Během šestidenní papežské cesty jsou naplánována celkem čtyři setkání s původními obyvateli: páteční setkání s přeživšími na půdě školy v Iqualitu, dvě velké veřejné mše, jejichž součástí budou prvky domorodé tradice, jako je tanec a hudba, a účast na pouti původních i pozdějších obyvatel u příležitosti svátku svaté Anny v první den návštěvy. Tyto body programu by mohly podnítit další společné projekty s původním obyvatelstvem, doufá biskup:

„Vyčlenili jsme totiž fond ve výši 30 milionů kanadských dolarů na projekty vzájemného poznávání, jejich kultury, spirituality a historie, protože celá kanadská společnost je trochu vzdálená realitě těchto našich bratrů a sester, a naopak. Nemůžeme říct, že bychom o sobě navzájem věděli mnoho. Je toho hodně, co je třeba udělat, a návštěva Svatého otce nám v tom jistě pomůže.“

V Kanadě žije více než 600 původních komunit, včetně více než 60 národů Prvních národů, Métisů, kteří jsou sdruženi v národní federaci, a Inuitů, vysvětluje předseda Kanadské biskupské konference.

„Všichni tito lidé nemají stejnou kulturu, stejný jazyk, každý je jiný. Při organizaci cesty se obracíme na tři národní organizace, v nichž jsou sdruženi První národy, Métisové a Inuité. Každý biskup ve své diecézi má vazby na komunitu, která žije v jeho oblasti.“

V západní Kanadě jsou komunity původních obyvatel mnohem koncentrovanější než na východě, takže v závislosti na místě existují různé vztahy, upozorňuje Poisson. Obecně se však očekává, že papežovo přijetí bude všude „spíše nadšené a pozitivní“. I když se setkání nemohou z logistických důvodů zúčastnit všichni, je o papežovu návštěvu v místních komunitách velký zájem.

Jít dál a nezapomenout na minulost

Královská komise, která se zabývala zneužíváním v internátních školách financovaných státem, od počátku požadovala návštěvu papeže a jeho omluvu, vysvětluje kanadský biskup.

„To se nyní stalo a my můžeme jít dál. Aniž bychom zapomněli na to, co se stalo včera, aniž bychom zapomněli na důležitost omluvy. Musíme přejít ke konkrétním gestům smíření a vytvořit tak prostor pro život dnes i zítra, tedy pro náš rezervní fond projektů. Myslím, že papežova návštěva nám umožní otevřít novou stránku knihy, která se nezavírá a na jejíž minulost se nezapomíná, a napsat novou stránku s novými projekty. Budeme muset přemýšlet o jiném diskurzu, který je diskurzem budoucnosti. V tomto smyslu církev poskytuje službu kanadské společnosti, protože celá kanadská společnost potřebuje smíření.“

Důsledky Indiánského zákona z roku 1876, který dodnes diskriminačně upravuje právní postavení původních obyvatel Kanady, jsou stále obzvláště bolestivé. Poisson si sice „nedokáže představit, že by se církev podílela na zavádění těchto zákonů“, ale přiznává podíl církve na každodenní správě internátních škol.

„Systém byl státní a federální. V indiánských zákonech, stejně jako v zákonech upravujících území a rezervace, byla církev přítomna v tom smyslu, že stála na straně původních obyvatel.“

Biskup Poisson zdůrazňuje, že církev nebyla v žádném případě zodpovědná za samotné zákony. Doufá však, že gesta usmíření, která jsou v současné době vykonávána, povedou také k přehodnocení ze strany vlády a že bude brán ohled na přístup původního obyvatelstva k čisté vodě a vzdělání: „Jdeme po této cestě společně, v souladu s vlastní odpovědností.“

Přeložila Jana Gruberová