Biskup Martin: „Nepotřebujeme obhajovat svou existenci. Máme přitahovat krásou evangelia!“

„Pojďme žít evangelium, které přitahuje.“ Tak zněla jedna z hlavních výzev promluvy biskupa Martina krátce poté, co se ujal vedení diecéze. Přečtěte si celé znění jeho homilie, ve které vytýčil priority církve v ostravsko-opavské diecézi v příštích letech.

Zvát, zpřítomňovat a přitahovat

Milí spolubratři biskupové, kněží, jáhni, drahé řeholní sestry, bratři a sestry z dalších křesťanských církví, vážení představitelé veřejného života a samospráv, drazí bratři a sestry v Kristu, milí přátelé – chci vás v této chvíli všechny co nejsrdečněji pozdravit a vyjádřit svou radost z toho, že jste přijali pozvání k této významné události života diecéze a jste tady v katedrále, nebo nás sledujete v televizním přenosu.

Mnozí v této chvíli očekávají, jaké slovo zazní od druhého biskupa ostravsko-opavské diecéze. Jistě je to očekávání oprávněné. Především je ovšem potřeba neztratit ze zřetele to slovo, které k nám zaznělo ve čteních z Písma tedy z Božího slova. Právě v těchto textech totiž zazněly tři důležité věci, se kterými bych chtěl spolu s vámi vyjít na další cestu naší diecéze.

Tou první věcí je pozvání. „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě… Nakloňte ucho své a pojďte ke mně!“ Mohli bychom tento Izaiášův text přirovnat k dobře známým Ježíšovým slovům: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi…“ Jsou to slova, která jsou znázorněna také v průčelí naší katedrály. Vy tento výjev zobrazený pod křížem máte na titulní straně brožurek k liturgii. Je tak široký, že s ani na brožurku nevlezl celý. Ano to Ježíšovo pozvání je velmi široké.

Naším úkolem je nejprve slyšet toto neustále znějící Kristovo pozvání a poté spolu s Kristem zvát ostatní, protože je to pozvání platné pro každého člověka.  Život církve, život našeho společenství má být pozváním. Ne podbízením se ani prodáváním, ale pozváním. Těch, kteří se lopotí a jsou obtíženi, kteří hledají a touží, je mnoho. My musíme přemýšlet, co dělat, aby se toto pozvání ke všem dostalo.

Tou druhou věcí, která je důležitá na naší cestě, je přítomnost – blízká přítomnost Boha mezi námi. „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ A z listu apoštola Pavla Korinťanům jsme slyšeli. „Nevíte, že jste Boží chrám?“ Jako společenství máme a chceme být Božím chrámem, který v sobě ukrývá a nese dějinami tajemství Boží přítomnosti. To je náš poklad, to je naše největší bohatství. Vnímáme ho jako ukryté v bohoslužbách, ve svátostech, v modlitbě, ale také v něčem tak obyčejném jako je láska, která se dává ve službě. Protože „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh“ Jako společenství můžeme žít mnoha věcmi bohužel i spory nebo pochybnostmi. Není to nakonec ovšem nic nového, protože i mezi těmi, kteří se loučili s Kristem, byly pochybnosti. Vždycky se ale musíme vracet k tomu, co nás spojuje. Víra v Krista, který je s námi.

To třetí, co zaznělo, a věřím, že jsme to nepřeslechli, je poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je a učte…“ Dovolím si tady k Ježíšovým slovům přidat jeden imperativ. Přitahujte! Ne přetahujte, ale přitahujte.  Máme jít a přitahovat krásou toho, který je pramenem nejen křestním, ale stále občerstvujícím. Máme jít a přitahovat krásou evangelia, které není jen textem k naučení, ale slovem pro život. Naše diecéze je mladá, ale společenství církve je tady bezmála dvě tisíciletí a nepotřebuje svou existenci obhajovat. Potřebuje přitahovat – žít období přitažlivosti.

Milí přátelé, otevírá se před námi nová etapa života naší diecéze. Nechme se do ní inspirovat těmito třemi věcmi.

Pojďme žít pozvání, žít v přítomnosti Krista, žít evangelium, které přitahuje.