Pastor argentinské presbyteriánské církve Marcelo Figueroa, který je též dlouholetým blízkým přítelem papeže Františka, se v dnešním vydání vatikánského deníku L´Osservatore Romano zamýšlí nad vztahem kardinála Bergoglia ke stáří a zrodem jeho vyjádření o „kultuře odpisu”.
L´Osservatore Romano
Papež František již několik týdnů věnuje své středeční katecheze tématu stáří. Vrátily se mi proto na mysl jeho myšlenky, které v tomto ohledu vyslovil před deseti lety v jednom z dílů televizního pořadu Biblia, v němž právě o stáří hovořili tehdejší kardinál Jorge Bergoglio, rabín Abraham Skorka a pastor Marcelo Figueroa.
Při jednom z našich mnoha přátelských rozhovorů, který jsme vedli roku 2008 při procházce v parku „La Montonera“ v buenosaireské provincii, mi kardinál Bergoglio vyprávěl o tom, že dochází do domovů pro seniory a kněžských domovů. Zcela přesně mi ocitoval jména, příjmení a životní příběhy lidí, které většinou navštěvoval, a to za jediným účelem: věnovat jim čas, naslouchat jim a obejmout je. Dodal ale, že se velice zaměstnává jednou myšlenkou. Vyznal, že se cítí dlužníkem lidí, které vyhledával, protože návštěvy u nich mu velice prospívají, aby se příliš nenaparoval a nevynášel sám sebe. Tuto větu často opakoval.
Ony návštěvy mu pomáhaly pochopit, že také on jednoho dne bude mezi těmito starci, na které se zapomíná a kteří jsou někdy odepisováni. Často jsem slýchal, jak veřejně mluví o kultuře, jíž přezdíval „la cultura del volquete“, doslova „kultura sklápěčů“ tedy nákladních aut, vyvážejících odpad na skládku. Tento metaforický příměr dobře vystihuje představu o vyhazování starých lidí na místo určené neužitečným věcem, kde jsou zároveň ukryti před zrakem a láskou svých drahých.
Kardinál Bergoglio rád chodíval na tato „smetiště“, aby se vmísil mezi staré lidi, popil s nimi čaj maté, poslouchal hudbu, anebo s nimi slavil mši. Při onom rozhovoru jsem mu slíbil, že jej budu chodit navštěvovat, až zestárne a stáhne se do ústraní v nějakém domově. Nyní vím, že to nebude možné, ale zůstalo mi ono ponaučení, abych navštěvoval staré lidi, miloval je a příliš se „nenadýmal“.
Ve zmíněném biblickém televizním dialogu tří představitelů abrahámovských náboženství kardinál Bergoglio předložil názory, ve kterých se zrcadlí současné katecheze. Řekl tehdy: „Starý člověk se kromě moudrosti, o níž Šalomoun žádá ve své modlitbě, má připravovat na poslední životní etapu a prosit o moudrost, aby ji prožil dobře, důstojně a v postoji služby. Starý člověk navíc nese kupředu dějiny. Bůh nazývá sám sebe Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jakubovým, tedy Bohem předků, kteří nám předali dějiny. Trvale se zde odvolává na pouť, kterou vykonali naši předchůdci, a proto se dnešní starý člověk ocitá v tomto oblaku, řetězci svědků, o kterých Bible hovoří a skrze něž se zjevila Boží spása. Bohu velice záleží na tom, aby se tento řetězec nerozlomil."
Na jiném místě buenosaireský arcibiskup podotkl: „Ve starém člověku se svým způsobem zrcadlí paměť dějin, které se rozvíjely před jeho narozením a narozením jeho rodičů. Národ, který se nestará o své starce, tudíž nejenom popírá své dějiny, ale zároveň zatěžuje svou budoucnost. Je třeba seniorům naslouchat a brát je vážně, protože jejich moudrost bývá dobrou rádkyní…“
V této souvislosti budoucí papež dodal: „Pamatuji si, že jednou, když mi mohlo být tak čtyřiadvacet let, se objevil nějaký problém, kvůli kterému jsem vyhledal jednoho starého kněze. Jako řešení nastalé situace jsem navrhoval, že onu osobu doslova „pošlu k čertu“. Onen muž mi svým hlubokým hlasem řekl jediné: »Pokud k tomu neexistují vážné důvody, v životě se nikdy nevyplatí přerušit nějaký vztah«. Na tuto radu jsem nikdy nezapomněl,“ prohlásil mimo jiné kardinál Bergoglio v pořadu argentinské televize.
(kráceno a upraveno – překlad Jana Gruberová)