Benedikt XVI: Osobní vyznání z hloubi srdce

EDITORIAL. "Mea maxima culpa" za ohavný hřích zneužívání a chyby, ke kterým došlo. Křesťanský pohled emeritního papeže, který vyjadřuje "hluboký stud", "velký zármutek" a "upřímnou prosbu o odpuštění"

ANDREA TORNIELLI

Benedikt XVI. nakonec promluvil, jak slíbil. Promluvil jako křesťan. Křesťan, kterému je nyní 95 let, prožívá poslední léta svého dlouhého života ve stále křehčím těle, se slabým hlasem a jasnou myslí, a který se znovu ocitl v centru obvinění a sporů. Krátká a upřímná odpověď vychází z jeho hluboké víry. Ratzinger čerpal z úkonu kajícnosti při každodenní mši svaté jako z výchozího bodu pro své osobní a dojemné "vyznání". Na začátku každé eucharistické liturgie celebrant a věřící opakují "mea culpa" zakončené slovy "má veliká vina". Je to vědomí, že jsme hříšníci, a proto potřebujeme prosit o milosrdenství a odpuštění. Je to "kajícný" postoj, který je vzdálený jak triumfalismu, který považuje církev za pozemskou moc, tak korporativistickému stylu, který omezuje její život na organizaci, strukturu a strategii. Je to též postoj vzdálený rozšířenému zvyku neustále posuzovat druhé a jejich chyby, místo aby se přemýšlelo o těch vlastních.

Jako prefekt Kongregace pro nauku víry vedl Joseph Ratzinger na počátku nového tisíciletí boj proti zneužívání ze strany duchovních. Jako papež přijal velmi tvrdé zákony, aby s touto ohavnou pohromou bojoval. Ve svém dopise však nic z toho nepřipomíná ani nepopisuje.

Dny následující po zveřejnění zprávy pro něj byly příležitostí ke "zpytování svědomí" a osobnímu "zamyšlení" nad tím, co se stalo. Emeritní papež říká, že při setkání se zneužívanými se díval do očí "důsledkům veliké viny" a poznal, že "my sami jsme do této veliké viny vtaženi, když ji zanedbáváme nebo když se jí nepostavíme s potřebným rozhodnutím a odpovědností, jak se to příliš často dělo a děje". Vyjádřil "hlubokou hanbu", "velký zármutek" a "upřímnou prosbu o odpuštění" za všechna zneužití a chyby, včetně těch, k nimž došlo během jeho působení na příslušných místech, kde sloužil, v Německu a Římě. Píše, aniž by tak sám sebe vyděloval, že i jeho samotného se dotýká postoj těch, kteří tento fenomén stále podceňují, tedy těch, kteří spí, stejně jako apoštolové spali na Olivové hoře a nechali Ježíše samotného modlit se a potit krev tváří v tvář propasti hříchu. Žádá "bratry a sestry", aby se za něj modlili.

Slova Benedikta XVI. v dopise jsou slovy nemohoucího starce, který cítí, že se blíží setkání s Bohem, jehož jméno je milosrdenství. Jsou to slova "pokorného dělníka na vinici Páně", který upřímně prosí o odpuštění, aniž by unikal před konkrétností problémů, a vyzývá celou církev, aby pocítila krvácející ránu zneužívání jako svou vlastní.

Přeložil Petr Vacík