Belén Peralesová, šedesátiletá Španělka, žila 35 let jako ateistka. Od víry se odvrátila v dospívání po traumatických zážitcích. Svěřila se, že byla zneužívána na internátu a zažívala neúspěšné vztahy a bolestné rozchody. Navzdory úspěchu v podnikání zůstávala citově ztracená a zraněná.
V roce 2012 se vše změnilo při návštěvě Vatikánu, kam se vydala se svými dcerami. Ačkoli původním plánem bylo navštívit Koloseum, jedna z dcer trvala na návštěvě Vatikánu. Během prohlídky baziliky sv. Petra zažila silný zážitek u hrobu sv. Jana Pavla II., kde silně pocítila Boží existenci a svou vzdálenost od církve. Prožívala hlubokou lítost a začala nekontrolovatelně plakat. Při pohledu na hrob náhle cítila potřebu se modlit, přestože se nemodlila již 35 let.
Po návratu do Madridu začala chodit na mši svatou, ale rok se neodvážila ke svátosti smíření, protože si myslela, že by ji církev nepřijala zpět. Nakonec poslechla své vnitřní volání a šla se vyzpovídat. Kněz ji přijal s radostí, což podle jejích slov bylo jako objetí, které nikdy předtím nepocítila. Zpověď se stala začátkem jejího smíření s Bohem a církví.
Od té doby se Belén věnuje evangelizaci a sdílí svůj příběh. Založila YouTube kanál, kde šíří modlitbu růžence a svědectví o obrácení. Svůj projekt považuje za závazek vůči Panně Marii a Ježíši. Dnes je vděčná za znovunalezenou víru a touží sdílet toto poselství naděje s ostatními.
Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno