Bartoloměj: Lidskost je ve válkách poražena jako první

Ve svém velikonočním poselství východním církvím se konstantinopolský ekumenický patriarcha dovolává míru a spravedlnosti a odsuzuje nesmyslné mlčení křesťanů tváří v tvář ponižování lidské důstojnosti. Tzoitis: „Bartoloměj nám říká, že jen křesťanské myšlení může zvrátit příliv nespravedlnosti.“

"Radostné hlásání vzkříšení a skutečnosti, že Kristus vstal z mrtvých, se dnes ozývá spolu s řinčením zbraní, s křikem úzkosti nevinných obětí válečného násilí a uprchlíků, mezi nimiž se nachází velké množství nevinných dětí." Bartoloměj, ekumenický konstantinopolský patriarcha, ve velikonočním poselství východních církví vyslovuje bolest. Bartoloměj píše o válce na Ukrajině, mluví o "věrném a statečném ukrajinském lidu, který nese těžký kříž", o uprchlících, s nimiž se nedávno setkal v Polsku. "Modleme se a bojujme za mír a spravedlnost a za ty, kdo jsou o ně připraveni," píše patriarcha a znovu odsuzuje nepochopitelnost mlčení křesťanů "tváří v tvář ponižování lidské důstojnosti".

Bolest, kterou patriarcha Bartoloměj vyjadřuje," vysvětluje Nikos Tzoitis, analytik Ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli, "spočívá v tom, že ačkoli se lidé vždy snaží žít v míru, přesto lidstvo žije v neustálé válce, kde je narušena osobnost člověka i mír ve světě, a to je velmi vážné. Všichni velcí filosofové v dějinách lidstva říkali, že život člověka spočívá v jeho touze po životě, v tom, aby žil ve spravedlivém světě, a přesto sledujeme poslední události a opakuje se skutečnost, že ve světě převládá smrt.

Křesťanské myšlení zastavuje nespravedlnost

Vedle obětí je to lidstvo samotné, které je velkým poraženým válek, čteme v Bartolomějově textu, to lidstvo, "kterému se v jeho dlouhých dějinách nepodařilo odstranit válku" a které nejenže neřeší problémy, ale "vytváří nové a složitější. Zasévá rozdělení a nenávist, prohlubuje propast mezi národy." "Bartoloměj," pokračuje Tzoitis, "chce živým a velmi upřímným hlasem naznačit, že pouze křesťanské myšlení může zvrátit tyto nespravedlnosti. Bohužel však tato rozdělení mezi námi křesťany nedovolují našim církvím mít společný hlas a hlasitě jej pozvednout proti těmto nespravedlnostem, které přinášejí smrt."

Lidstvo může žít bez válek a násilí, naznačuje Bartoloměj, který však především připomíná, jak je křesťanovi vlastní být především "hybatelem míru" a jak "Kristova církev ze své podstaty působí jako hybatel míru". "Bohužel", pokračuje Tzoitis, "v církvi převládl individualismus a lidstvo za to také platí, to znamená rozdělenou církev, která neumí pozvednout svůj hlas proti smrti. Naděje, kterou Bartoloměj vkládá do svého poselství, spočívá v tom, připomíná věřícím, že "křesťanství není ideologie, ale realita života. Musíme znovu objevit smysl církve, církevní bytí, které znamená, že existuji, protože existuje i můj bližní, a že tolerance neznamená přijímat druhého pyšně, ale obětovat se pro péči o něj. To je velmi důležité pochopit, protože my všichni, jak řekl i papež František, když připomněl Jana Zlatoústého, jsme pro našeho Pána součástí téhož stáda, všichni jsme dětmi téže Matky církve a musíme se scházet s pokorou, ne se sobectvím."

Význam synodality

V roce 2014 při setkání v Jeruzalémě papež František a Bartoloměj připomněli všem křesťanům 50. výročí objetí Pavla VI. s tehdejším konstantinopolským ekumenickým patriarchou Athenagorem. Bylo to na svátek Zjevení Páně roku 1964 a tento obraz se stal ikonou ekumenických vztahů. V roce 2014 pak František a Bartoloměj pozvali křesťany, aby se v roce 2025 znovu setkali v Nicei, kde se konala před 17 stoletími první ekumenická synoda, na níž bylo ustanoveno Vyznání víry. "Synodalita", uzavírá Tzoitis, "znamená soužití nás všech ruku v ruce, protože musíme pamatovat, že, jak říkají velcí církevní otcové, toto je pravý eschatologický smysl života".

Přeložil: Petr Vacík