Assisi si připomíná svatou Kláru, patronku televize

Církev v Assisi si připomněla charisma svaté Kláry, učednice sv. Františka, která bývá nazývána jeho „malou rostlinkou“. V bazilice věnované této světici a také univerzální patronce televize se slouží mnoho mší svatých. A zítra je v kalendáři slavnost svatého Rufina, prvního biskupa města Assisi.

Fotogalerie

2

Generální ministr františkánského řádu, fra Massimo Fusarelli, v rozhovoru pro televizní kanál Telepace, připomněl, že „Pius XII. prohlásil sv. Kláru za patronku televize“, a sice prostřednictvím apoštolského „breve“ Clarius explendescit podepsaným 14. února 1958. Tento dokument se zakládá na poměrně známé epizodě z Klářina života, která vede do kláštera sv. Damiana. Zde v roce 1252, přestože byla světice nemocná a upoutaná na lůžko, mohla vidět a slyšet štědrovečerní mši, která se konala ve stejnou dobu o několik kilometrů dál. „Ze svého lůžka měla jakousi vizi“, vysvětluje Fusarelli, a právě toto „privilegium“ vedlo k rozhodnutí Pia XII.

Byl to poměrně dlouhý proces, upozorňuje Gianluca della Maggiore, ředitel CAST (Catholicism and Audiovisual Studies) na univerzitě UniNettuno, kterou vede mons. Dario Edoardo Viganò. „První krok k tomuto patronátu“, říká della Maggiore, „začal v Assisi na jaře 1953, v roce sedmistého výročí založení klarisek a v předvečer oficiálního debutu televizního vysílání Italské veřejnoprávní televize RAI. Tehdy to byl biskup Giuseppe Placido Nicolini, který spolu se starostou města Arnaldem Fortinim jménem Mezinárodní františkánské společnosti podal první žádost adresovanou Svatému stolci“.

Přestože sám papež Pacelli již v roce 1952 prohlásil svatého Gabriela za ochránce telekomunikací, a tedy i vznikající televize, bylo italské televizní oddělení Marelli v Sesto San Giovanni zasvěceno svaté Kláře za přítomnosti tehdejšího milánského arcibiskupa mons. Giovanniho Battisty Montiniho a v roce 1957 byla tato světice ve Španělsku zvolena patronkou tamní televize. Podle dobových kronik zvažovaly vatikánské úřady pro stejnou roli i kandidaturu jiného světce, a sice papeže sv. Pia V., který stejně jako svatá Klára mohl ze svého sídla „zvukově vidět“ bitvu u Lepanta v reálném čase (jak je zobrazena na fresce v římské bazilice sv. Sabiny na Aventinu). Podle della Maggioreho ovšem „rostoucí popularita televize naznačovala, že je třeba zvolit světce, který je dobře známý a těší se široké úctě“.

„Zmíněný dokument Pia XII.,“, pokračuje Gianluca della Maggiore, „konstatuje, že televize může přinést velký užitek, ale také nemalou škodu, zejména proto, že k ní mají přístup všichni a mezi domácími zdmi. Stručně řečeno“, uzavírá, „bylo zapotřebí nebeské patronky, která by dokázala posílit vzdělávací, výchovné a rekreační účely tohoto média, které proniká tak hluboko do rodinné intimity“.