Arcibiskup Ševčuk: Kristus vskutku vstal z mrtvých, v tom je naše naděje

Kristus je pramenem naděje a vytrvalosti, pomáhá nám doufat, že přijde konec války a poslední slovo bude mít mír, život a vzkříšení. U příležitosti velikonočních svátků podle východního kalendáře o tom mluvil pro anglickou sekci Vatikánského rozhlasu - Vatican News nejvyšší představitel ukrajinských řeckokatolíků, arcibiskup Svjatoslav Ševčuk. Vyjádřil také papeži Františkovi vděčnost za jeho projevy blízkosti a zejména za to, že nepřestává mluvit o mírových řešeních.

Na Ukrajině se o Velikonocích věřící zdraví slovy "Kristus vstal z mrtvých, opravdu vstal z mrtvých". Jaký význam má tento pozdrav v kontextu války, která trvá již více než rok?

Pro nás tento pozdrav není pouhým pozdravem, ale je hlásáním křesťanské víry a také vyjevením autentičnosti naší křesťanské existence. Vzpomínám si na to, že v sovětských dobách jsem jako dítě pozdravil těmito slovy představitele komunistické strany, aniž bych si to uvědomoval. Řekl jsem mu: 'Kristus vstal z mrtvých'. A on odpověděl: 'Ano, děkuji. Už jsem byl informován.' Ale být informován a mít právo hlásat, že 'Vskutku vstal z mrtvých', to jsou dva různé pohledy. A my se dnes můžeme podělit o zkušenost z tragické situace, z tragických okamžiků ukrajinského národa. Kristus skutečně vstal z mrtvých. Je s námi a je zdrojem naší vytrvalosti a naší naděje, naděje do budoucna, naděje, že jednoho dne tato válka skončí a pak bude mít v našich dějinách poslední slovo mír, život a vzkříšení.

Svatý otec mnohokrát apeloval ve věci Ukrajiny a na pomoc trpícím. Jaký to má pro vás význam?

Pro nás je velmi důležité, že nejsme opuštěni, že ve svém utrpení nejsme sami. Svatý otec mluví nejen k Ukrajincům, ale také jménem Ukrajinců ke světu. A pokaždé, když se snaží světu sdělovat tragédii, která se děje na Ukrajině, jsou pro nás jeho slova životodárná. Díky celosvětové solidaritě jsme dokázali odolávat následkům této války. Díky Bohu a díky Svatému otci se tato humanitární krize, vyvolaná válkou, nezhoršila. Nikdo na Ukrajině nezemřel hlady, žízní nebo zimou. Mohli jsme poskytovat pomoc těm, kdo jsou obětí této ruské invaze. Takže každá modlitba, každá výzva Svatého otce světu naším jménem, je životodárným poselstvím.

Papež František vybídl k hledání mírového řešení války. Umíte si představit nějakou možnou cestu k míru, ve které by přišlo ke slovu vyjednávání a mírotvorné snahy namísto zbraní a násilí? Co by se mělo stát?

Modlíme se a záapasíme o mír. Samozřejmě, že slova o míru v tuto chvíli znějí jako zázrak, jako něco, co by se mělo stát, ale kdy, to nevíme. Pro okamžité příměří v této válce neexistuje žádná lidská perspektiva. Ale věříme, že zázraky se dějí. Možná se jednoho dne dočkáme míru v naší ukrajinské zemi.

Papež František po celou dobu svého pontifikátu neustále varuje před nebezpečím jaderných zbraní. Proč je jeho poselství v této době obzvlášť důležité?

Protože právě teď se svět opět nachází na pokraji jaderného konfliktu. Když přestává fungovat mezinárodní právo, nikdo na světě se necítí bezpečně. A jakou bezpečnost, jaké záruky dnes skutečně mají mnohé, opravdu mnohé národy? Pouze jaderné zbraně, jaderné mocnosti. A to je velmi smutné, protože jsme svědky toho, jak právě nyní dochází k eskalaci a militarizaci mezinárodních vztahů. Papež František je téměř jedinečným hlasem, který světu říká: 'Prosím, zastavte to. Nepoužívejte tento argument jako argument při svých jednáních'. Nemůžeme argumentovat vydíráním, používáním jaderné síly, protože tato skutečnost vyvolá katastrofu pro celý svět.

Vzkříšený Kristus se nejprve zjevil ženám. Jakou roli hrají ukrajinské ženy, zejména v církvi, v této složité době?

Na Ukrajině jsou ženy základním kamenem naší společnosti. Velmi často se říká, že v ukrajinské kultuře máme matriarchát. Matka, žena, je tedy osobou, která na Ukrajině většinou hlásala a hlásá křesťanskou víru. Druhá neděle po Velikonocích je u nás zasvěcena ženám nesoucím myrhu (Myrophores).

Role žen při evangelizaci je dnes na Ukrajině klíčová. Téměř 99 % katechetů v našich obcích jsou ženy, ale také naši duchovní jsou většinou ženatí, takže role manželky kněze je ve farnosti a farním společenství velmi důležitá. Velmi často se lidé obracejí nejprve na manželku kněze a teprve potom na něj, zejména v některých pro ženy choulostivých otázkách. Matka je dnes obrazem Ukrajiny. Církev jako matka je něco velmi důležitého, řekl bych, výmluvného zejména pro dnešní Ukrajince. Matka a církev, matka a učitelka, matka a ochránkyně, je ikonou naší dnešní církve.

Jak těžké je předávat tuto víru, když je kolem tolik bolesti a tolik smrti? Jak v této době uprostřed takového velkého smutku předávat poselství naděje a víry?

Právě v těchto okolnostech my sami zakoušíme, že křesťanské poselství není pouhá myšlenka, ale životodárná zkušenost. Když tedy sdílíme své poselství, sdílíme i svou zkušenost. Sdílíme svůj vlastní zdroj naděje, svůj vlastní zdroj vytrvalosti. Lidé nám tedy naslouchají, ale dívají se na nás, jak my sami toto poselství ztělesňujeme ve svém vlastním životě. Velmi často jsme dnes svědky výjimečného okamžiku obrácení mnoha lidí na Ukrajině, protože hledají hluboký smysl těchto velmi těžkých okolností: Proč se to děje právě nám? Co bychom měli dělat? Je správné to, co děláme? A velmi často lze na tato poselství nebo na tyto otázky odpovědět pouze tehdy, když nasloucháme Božímu slovu, a pouze tehdy, když jsme členy společenství, které žije toto poselství, tuto dobrou zprávu, kterou každý den hlásáme.

Je ještě něco, co byste chtěl dodat?

Z hloubi srdce, z hlavního města Ukrajiny, z Kyjeva, bychom rádi předali autentičnost tohoto poselství: "Kristus skutečně vstal z mrtvých. Vskutku vstal z mrtvých! Kristus je s námi." Máme naději, protože máme podíl na jeho zmrtvýchvstání. Toto poselství "Kristus vstal z mrtvých" se netýká jen Jeho, ale také nás a hlásání křesťanské naděje pro dnešní dobu.

Zdroj: Anglická sekce Radia Vatican - Vatican News