Substitut Státního sekretariátu, zvláštní papežův vyslanec v Dominikánské republice pro závěrečné oslavy stého výročí korunovace obrazu Panny Marie z Altagracia, předsedal ve stejnojmenné bazilice v Higüey mši svaté před zahájením pouti posvátného obrazu do Santo Dominga. Jak prohlásil, tato pouť zavazuje k vydávání každodenního svědectví o Ježíši skrze život prožívaný v souladu s evangeliem.
Substitut Státního sekretariátu zahájil svou homilii předáním pozdravu papeže Františka věřícím a poté se zaměřil na obraz zobrazující Pannu Marii Altagricijskou. Maria je zobrazena, jak „hledí na Dítě v modlitebním a kontemplativním postoji a vše uchovává ve svém srdci“. Je to postoj klanění, který „evokuje eucharistii“; zdá se, že Dítě je vlastně položeno na oltáři, poznamenal arcibiskup, „obětuje se jako živý chléb pro život světa“. Za Marií stojí svatý Josef, který jako by se blížil nenápadně, jako by nechtěl přerušit „dialog lásky mezi Synem a Matkou“; za ním jsou otevřené dveře. A právě na Josefa, oblečeného v červeném plášti, se zakrytou hlavou a se svíčkou v levé ruce a pravou rukou chránící plamen, upozorňuje mons. Peña Parra jako na poutníka, „toho, který musí Marii říci, že je čas vydat se na cestu, pokorně nesoucího svíčku, aby osvítil toho, kdo je nositelem Světla světa“. „Obraťme se s tímto úmyslem také k Marii“, vyzval substitut Státního sekretariátu, „a prosme ji, aby se s námi vydala na cestu životem a dějinami, aby nás doprovázela na této cestě dominikánské církve“.
Právě Mariin a Josefův postoj připomínají dvě stránky eucharistie, zdůraznil mons. Peña Parra, která „je na jedné straně kontemplací a setkáním, přijetím a adorací a na druhé straně Paschou, přechodem, výzvou k vykročení a pokrmem na cestu“. A skutečně, když nasloucháme Božímu slovu, když se setkáváme s Ježíšem ve svátostech, „a zvláště když ho přijímáme v eucharistickém společenství“, pokračoval substitut, „Kristus přichází k nám, přichází do našeho světa; prožíváme stejnou zkušenost, jakou s úžasem kontemplujeme na obraze Panny Marie Altagracijské. Zároveň však takové setkání zdaleka neznamená, že se vyhýbáme realitě nebo že nás chrání před světem“, dodává monsignor Peña Parra, „ale vyzývá nás k boji, k tomu, abychom se postavili za Ježíše, jak to vidíme na Josefovi, a abychom ho vzali všude tam, kam nás žádá jít. A stejně jako Jakuba a Jana“, vysvětlil arcibiskup Peña Parra, „se nás všech Ježíš ptá, zda jsme připraveni přijmout jeho kříž, jak jsme slíbili při křtu, a zapálit tuto zemi ohněm jeho lásky“.
A pokud se někdo cítí neschopný následovat Krista, protože je „slabý a hříšný“, stačí se podívat na celý zástup svědků, vyzval papežův zástupce, na Marii, Josefa, Jeremiáše a „všechny ty, kteří riskovali pro Boha a svěřili se mu, a vytrvale běžet v závodě, který se nás dotýká, zříkajíce se všeho, co nás brzdí, a hříchu, který nás sužuje“. Mons. Peña Parra vybídl dominikánské věřící, aby běželi „s chutí, bez váhání, jako církev, spolu s biskupy a papežem Františkem, s vytrvalostí, s vědomím, že cesta je dlouhá, že duch je ochoten, ale tělo je slabé a potřebujeme Boží sílu a lásku našich bratrů a sester, aby nás podržela“. „Proto“, pokračuje substitut Státního sekretariátu, „musíme přijímat odříkání, být bdělí a modlit se, abychom neupadli do pokušení. Především však vždy upírat svůj pohled jako Maria na toho, kdo naši víru naplňuje. Vidět Ježíše v eucharistii tak, jak ho viděla ona, něžné dítě ve svém náručí; mocného proroka uprostřed svého lidu; vítěze nad hříchem a smrtí na kříži; ve slávě 'sedícího po pravici Božího trůnu'“. Mons. Peña Parra nakonec vyzval lidi, aby se modlili k Marii o podporu na cestě životem a prosili ji, „aby nám dala poslušnou stálost svatého Josefa, jeho prostotu a pokoru ve službě“.